Zabystřan po životní zimě: Sezóna předčila všechna očekávání
Čtyři umístění v TOP 15 ve Světovém poháru, životní výkony v Beaver Creeku, účast ve finále SP v Sun Valley, start na mistrovství světa v Saalbachu včetně 30. místa v obřím slalomu a vítězství v jeho kvalifikaci. K tomu spolupráce s německým týmem, výrazný mentální i výkonnostní posun a pozitivní výhled směrem k olympiádě v Cortině. Jan Zabystřan prožil sezonu, na kterou jen tak nezapomene. V rozhovoru ji celou shrnuje a nechybí ani plány na tu další.
Sezóna 2024/2025 je u konce. Jak byste ji celkově zhodnotil?
Sezonu hodnotím skvěle, určitě byla nad moje očekávání. Před sezonou jsem chtěl párkrát bodovat, ale že se mi to povedlo několikrát, a dokonce čtyřikrát do TOP 15 a jednou do TOP 10, bylo pro mě něco fantastického. Největší výzvou byly sjezdy. Říkal jsem si, jestli zvládnu nějaké těžší, jako třeba ve Wengenu nebo Kiztbühelu. Ale překvapilo mě, jak mi to sedlo, a i v tom sjezdu jsem se už cítil dost konkurenceschopný.
Výsledky v Beaver Creeku byly jedním z hlavních highlightů sezóny – 11. místo v sjezdu a 12. v super G. Vnímal jste už tehdy, že máte výkonnost na světovou špičku?
Doufal jsem, že na to mám, ale u sjezdu jsem si zase nebyl jistý. Nicméně už v trénincích se mi jelo dobře, americký sníh mi sedl. Byla tam dlouhá placka a dlouhé zatáčky, ale závod je vždycky něco jiného. Snažil jsem se to nastavit jako trénink a vyšlo to krásně. Takže jo, spíš jsem doufal, než že bych úplně věřil.
Na podobné výkony jste navázal i v Crans Montaně, následně jste si vyjel účast ve finále Světového poháru v Sun Valley. Jaký to byl pocit být součástí finále mezi absolutní elitou?
Bylo to pro mě skvělé, už jen se do toho finále dostat. Fakt jsem před sezonou nevěřil, že bych mohl být součástí top 25 lyžařů na světě! Bylo to nádherné tam být a závodit. Určitě to byl jeden z hlavních highlightů mé sezóny.
Letos vás čekalo i mistrovství světa v Saalbachu. V kombinaci s Kryštofem Krýzlem jste skončili šestnáctí. Jak jste závod vnímal a jak vaše spolupráce fungovala?
Na Saalbach jsem se hodně těšil, protože jsem tam jezdil jako malý. Mám dvacet let staré vzpomínky, kdy jsem tam vyhrál poháry, které mám doteď vystavené na chatě. Teď po 20 letech jsem tam zase získal další trofej, tentokrát z kvalifikace, takže ta putovala na chatě hned vedle. (úsměv)
Kombinace byla krásná, spolupráce s Kryštofem taky, jezdili jsme spolu předtím šest let ve svěťáku, byli jsme spolu v Číně, Rusku, Americe… takže jsem si s ním fakt rád, možná naposledy, zazávodil! Závod byl fajn, škoda, že o jedno místo utekla patnáctka, ale i tak to bylo super. Myslím, že diváky to mohlo bavit, bylo to něco jiného než klasické svěťáky, jiné emoce.
V obřím slalomu jste musel absolvovat kvalifikaci, kterou jste vyhrál, a následně skončil 30. Co pro vás tenhle výsledek znamenal – i vzhledem k tomu, že vaše hlavní disciplíny jsou ty rychlostní?
Obří slalom je pro mě doplněk k rychlostním disciplínám. Kvalifikaci jsem vyhrál, zajímavý pocit stát znovu na stupních vítězů na FISáku. A i pěkný, následovalo totiž vyhlášení MS holek v obřáku, a tak pod pódiem byla spousta fanoušků. A 30. místo na mistrovství světa v obřím slalomu je také pěkný výsledek. Ale hlavní priorita je pro mě stále super-G a sjezd. Obří slalom si občas zajezdím v rámci tréninku, ale nemá smysl ho trénovat jako primární disciplínu. Pokud budu v top 30 v super G, můžu startovat i v obřím slalomu – což třeba pro americké svěťáky dává smysl, když už tam jsme na místě a stejně čekáme na naše závody. Takže když se budu cítit dobře, rád si ho ve svěťáku zkusím.
Cítíte, že jste se letos posunul jako závodník? Ať už výkonnostně, nebo třeba mentálně?
Určitě jsem se posunul, což je vidět i na výsledcích. Cítím se víc jako profesionální sportovec, snažím se tomu věnovat naplno. Spolupráce s německým týmem mě posunula nejen technicky, ale i mentálně – mám kolem sebe skvělé lidi, tým, který mě podporuje, ostatní závodníky, děláme dohromady odpolední tréninky, mám s kým večer pokecat a podobně. Cítím se díky tomu v kolotoči Světového poháru více doma.
Je v plánu pokračování spolupráce i v příští sezóně?
Ano, plán je pokračovat i v příští sezóně. Němci mi na posledních závodech říkali, že mě rádi vezmou dál, že jsem pro ně například v trénincích přínosem. Za to jsem vděčný.
Olympiáda v Cortině 2026 se pomalu blíží. Je to pro vás hlavní motivace do další sezóny? Už máte nějaké konkrétní cíle?
Olympiáda je samozřejmě vrchol sezóny, ale stále je pro mě hlavní a dlouhodobý cíl Světový pohár. Cílem je pokusit se atakovat co nejčastěji první desítku a stabilně mít na elitní dvacítku. Co se týče olympiády a Bormia, budem tam samozřejmě směřovat formu jakožto na nejdůležitější závod sezóny. Bormio vnímám jako jeden z nejtěžších závodů Světového poháru. Ale díky tomu, že se hlavně kvůli světlu a množství sněhu koná až v únoru, by mohl být zážitek trochu jiný než v minulých letech. Cílem je předvést nejlepší možné lyžování, konkrétní cíle si nedávám, zbytečně bych si na sebe vytvářel tlak. Každopádně cokoliv v desítce bych bral jako velký úspěch.
Co vás čeká teď po sezóně? Bude čas na odpočinek, nebo už pomalu začínáte plánovat přípravu na tu další?
Určitě si chci trochu mentálně odpočinout, ale s lyžemi ještě nekončíme, ještě zbývá otestovat a připravit materiál na příští sezónu. Obecně ještě využít pěkných jarních podmínek. Potom se určitě těším na nějakou dovolenou, po které hned začne letní příprava, která se pak pomalu překlopí do lyžařských tréninků. Nejlépe někde na jižní polokouli v Chile.
Je něco, co byste chtěl vzkázat fanouškům, kteří vás celou sezónu sledovali a podporovali?
Chtěl bych bych jim moc poděkovat. Je skvělé vidět, že vás lyžování baví a že i díky vám můžeme tento krásný sport dělat. Nedávno jsem byl na Žampacupu, na dětských závodech na Slovensku a bylo úžasné vidět tolik lidí a dětí, kteří se o lyžování zajímají. Kolik lidí chtělo například nechat podepsat helmu. Takové okamžiky mě opravdu potěší. Jsem rád, že vás lyžování baví, že mě sledujete a že mě podporujete. Děkuju!
