Pořád mám občas husí kůži, neskrývá Zabystřan. Zjistil, že může konkurovat nejlepším
Jan Zabystřan si ve svých osmadvaceti letech prožil přelomovou zimu. V celkovém hodnocení Světového poháru obsadil v super-G skvělé 12. místo, a to i díky senzačnímu triumfu v italské Val Gardeně. V sezoně se musel prát nejen s nástrahami sjezdovek, ale také nově s vysokými očekáváními širší veřejnosti. „Pokud se ohlédnu za tím, kde jsem byl vloni, tak to je neskutečné,“ povídá v našem rozhovoru závodník z Kadaně.
Sezonu jste zakončil 24. místem v super-G na finále SP v norském Lillehammeru. Jak zimu hodnotíte?
Určitě moje nejlepší sezona ve Světovém poháru. Po té minulé, kdy jsem byl 22. v super-G a 30. ve sjezdu, jsem si v super-G vyjel konečné 12. místo. Naprostá pecka, vždycky bylo mým snem být ve svěťáku a jezdit pravidelně v nejlepší třicítce. Vrcholem zimy samozřejmě bylo vítězství ve Val Gardeně. Skvělý zážitek, který mě i více zviditelnil u širší veřejnosti.
Jak se na něj s odstupem času díváte?
Pořád je to strašně krásný pocit. Už je to delší doba, ale pořád mám občas husí kůži. Vše se sešlo hezky. Celý den s německým týmem, přijeli i rodiče, na vyhlášení jsem viděl spoustu Čechů. Nepopsatelný.
Dokázal jste si tehdy, že můžete konkurovat absolutní světové špičce?
Stoprocentně. V trénincích, nebo v létě v Chile, jsem věděl, že jsem rychlý. Ale svěťáky jsou jiné, o jedné jízdě. Musí se všechno sejít správně, což se ve Val Gardeně stalo. Na druhou stranu očekávání lidí je teď vyšší, i já jsem sám na sebe ve zbytku sezony kladl zbytečně velký tlak. Ani jsem se moc neradoval, když jsem skončil 14. ve Wengenu nebo 19. v Kitzbühelu. Veřejnost to tak nevnímá, ale když zajedu umístění v top 15, stále je to pro mě parádní výsledek. Pokud se ohlédnu na to, kde jsem byl vloni, tak to je neskutečné. Musím se častěji ohlížet na cestu, kterou jsem ušel, a víc si vážit toho, co mám.
Zatímco širší veřejnost třeba vaše ostatní výsledky tolik neocenila, příznivci českého lyžování si určitě povedené sezony váží. Vnímáte to?
Fanoušci lyžování chápou, kde bylo naše alpské lyžování v posledních dvaceti, třiceti letech. Od Ondry Banka, případně Kryštofa Krýzla, jsme žádné výraznější výsledky neměli. Ta podpora je velká a těší mě, že dokážou ocenit i závody, ve kterých nedojedu na bedně. Trošku to přehltilo očekávání širší veřejnosti, kterou zajímají převážně větší úspěchy. Nechci říct, že by ohlasy byly nějak negativní, ale zbytečně se mi tenhle tlak zaryl pod kůži. V těchto chvílích bylo fajn si přečíst od fanoušků nějaké hezké vzkazy, zvedne to náladu. Moc si toho vážím.
V super-G jste v celkovém pořadí obsadil 12. příčku, nicméně ve sjezdu jste skončil 56. Čekal jste od sebe v téhle disciplíně více?
Asi ano. Do loňské sezony jsem vstupoval s tím, že jsem ve sjezdu bodoval jen jednou, a primárně se budu soustředit na super G. Na úvodní zastávce zimy v Beaver Creeku jsem ale skončil 11. ve sjezdu a 12. v super G. A tam se rozhodlo, že půjdu naplno i do sjezdů. Celá sezona šla, nebyl jsem pod tlakem. Letos jsem sjezd trochu upozadil, na úkor trénování obřáku a super G. Trochu jsem doufal, že bych se v něm mohl taky posunout. Možná bude potřeba trochu vyladit materiál. I proto teď nekončím s trénováním, zkusíme využít ještě tak měsíc dobrých sněhových podmínek. Absolvovat alespoň čtrnáct tréninkových dní a poladit věci, na které přes sezonu není tolik času.
Nepřemýšlel jste, že byste obří slalom zakomponoval i do závodního programu?
Tahle myšlenka byla na začátku sezony, kdy jsem byl v Americe. Nakonec mě zbrzdila nemoc, a tak na obřák nedošlo. Ve zbytku zimy se obří slalom jel mimo program rychlostních disciplín, časově to nedávalo moc smysl. A že bych jezdil všechno, jsme si už vyzkoušeli dříve. Dost mi pomohlo, že jsme se začali soustředit na ty speedy. Obřák se ale musí trénovat, vychází z něj všechno. Kdybych byl hodně stabilní ve třicítce super-G a sjezdu a cítil bych, že bych si chtěl přidat k tomu další disciplínu, tak bych o tom uvažoval. Cílem nicméně je maximální výkonnost v jedné disciplíně, a pokud se to povede, tak mohu přidávat další.
Dalším vrcholem letošní sezony byly olympijské hry v Itálii. Pod pěti kruhy jste startoval potřetí, tentokrát vaše pozice byla ale trochu jiná…
Olympiáda byla krásným zážitkem, už jen se ale takové akce zúčastnit je svátek. Očekávání bylo ovšem z mé strany větší. Musím se naučit více soustředit na vlastní výkon než na samotný výsledek. Chtěl jsem být do patnáctky, do desítky by mi to udělalo velkou radost. Nakonec to nevyšlo, v super-G jsem skončil 17. Uteklo to o kousek. Něco ale mým jízdám na celé olympiádě chybělo. Bormio není mým oblíbeném kopcem. Před super-G se tam vlastně pět dní jel jen sjezd. Nešlo mi to tak, jak jsem si představoval. Asi to trochu ovlivnilo i mou sebedůvěru v super-G.
Co na vás v příštích dnech a týdnech čeká? Budete dohánět školu?
Školu jsem přerušil od doby, co jezdím s německým týmem. Nejsem pánem svého času, nedalo by se to stíhat. Teď budeme do začátku května testovat, abych vylepšil některé věci do příští sezony. Když je po sezoně síla, což v současnosti je, tak je třeba sněhu využít. Pak ideálně nějakou dovolenou, nejlépe v teple, a odpočinout. Následně navázat začátkem přípravy. Fyzická stránka, kondiční, taková klasika. V půlce srpna pak přejdeme na lyže.
Vyrazíte si zase zasurfovat?
Rád bych někam vyjel. Ještě nevím, jestli se vydávat na surf nebo kitesurf, ale určitě to bude u slané vody. Mám v plánu se o víkendu v rámci cesty do na soustředění stavit na umělou vlnu do Mnichova. Ale oceán to není.
