Po konci kariéry u lyžování zůstává. Vždy jsem myslel na to, že bych byl trenérem, přiznal Koula
Pětadvacetiletý Jan Koula, šestinásobný mistr republiky, jenž si zazávodil v Evropském i Světovém poháru, po konci poslední sezony ukončil svou kariéru. U lyžování ale zůstal, pouze ze závodního úboru se převlékl do toho trenérského. A jako člen trenérského týmu alpských lyžařů se poprvé chystá také na velké soustředění do Chile, kde se bude snažit se svými kolegy připravit české závodníky co nejlépe na novou sezonu.
Jakou pozici v trenérském týmu momentálně zaujímáte? Co je vaší náplní práce?
Zaujímám pozici druhého trenéra, dejme tomu asistenta trenéra. Hlavním trenérem naší skupiny je Martin Štěpán. Moje náplň je vlastně hodně široká – od analýzy na kopci přes video až po stavbu tratí a další věci kolem samotného tréninku. Hlavní organizaci a celkové vedení týmu má ale na starosti Martin.
Jak a kdy přišla myšlenka, že byste se okamžitě po konci závodní kariéry stal koučem?
Ta myšlenka tam byla vlastně vždycky. Lyžování miluju a ten sport mám strašně rád. Říkal jsem si, že by byla škoda všechny zkušenosti, které jsem během kariéry získal, jen tak zahodit a úplně od lyžování odejít. Proto mi dávalo smysl zůstat u něj, jen se přesunout do role trenéra.
Kdy jste se finálně rozhodl, že už nebudete pokračovat jako závodník? Co k tomu vedlo?
V hlavě jsem to měl už zhruba dva roky. Měl jsem nastavený určitý plán a cíle, jak sportovní, tak finanční. Zároveň pro mě vždycky bylo důležité, aby mě lyžování opravdu bavilo a naplňovalo. Ke konci už tohle postupně trochu mizelo, výkonnost zůstávala víceméně na stejné úrovni a po finanční stránce to bylo čím dál náročnější. Nakonec jsem se proto rozhodl přejít na druhou stranu toho sportu a pokračovat jako trenér.
Na jaké momenty z lyžařské kariéry budete vzpomínat nejraději? Na co jste nejpyšnější?
Určitě budu vzpomínat na povedené závody a momenty, kdy jsem se dostal do dobrého flow a opravdu jsem cítil, že jedu dobře. Stejně tak na chvíle s kamarády, na všechny ty hezké východy a západy slunce na horách a celkově na život kolem lyžování. Ale asi nejvíc budu vzpomínat na tu minutu a půl nebo dvě minuty, kdy je člověk na trati úplně sám. Když se dostane do flow, všechno funguje a člověk jen jede. Tenhle pocit mi asi zůstane v hlavě nejvíc.
Co všechno už jste v roli trenéra stihl? Jaké z toho máte zatím dojmy?
Mám pocit, že už jsem stihl skoro všechno, co trenérská práce nabízí, a zatím mě to opravdu baví. Nejvíc mě baví předávat klukům svoje zkušenosti a know-how. Zároveň jsou věci, které jsem si naplno uvědomil až teď, když jsem se na sport začal dívat z pohledu trenéra. Taky jsem zjistil, že trenérská práce není vždycky tak jednoduchá, jak se může zdát závodníkovi. Některá rozhodnutí a věci kolem fungování týmu jsou z pohledu trenéra docela těžké. Ale i to k tomu patří a zatím mě tahle role baví.
Jaké to je trénovat své kamarády, vedle kterých jste donedávna závodil? Poslouchají vás?
Tohle byl asi můj největší otazník a možná i největší strašák, když jsem do toho šel. Myslím si ale, že mě kluci respektují. Vědí, že jsem v lyžování něco dokázal a že jsem ještě donedávna závodil vedle nich. Myslím, že právě to může být i moje výhoda. Můžu jim předávat věci, o kterých vím, že fungují, protože jsem si je sám vyzkoušel. Můžu jim ukázat různé triky a zkušenosti, které jsem se za ty roky naučil a vydřel. Mám pocit, že moje rady berou a že si to, co jim říkám, berou k srdci.
Máte v hlavě nějaké své trenérské cíle?
Určitě mám. Základem pro mě ale pořád je, aby mě to bavilo a dávalo mi to smysl. Dokud to tak bude, chci trenérskou práci dělat. A jeden velký cíl určitě mám. Na olympiádu jsem se nedostal jako závodník, takže bych se na ni jednou chtěl dostat jako trenér.
Jaké jsou teď vaše plány do konce léta? Na jaká soustředění se chystáte?
Momentálně jsme v hale v Litvě a v polovině září odlétáme s týmem na měsíc do Chile. To pro nás bude asi největší kemp a zároveň ho pro tenhle tým v takovém rozsahu organizujeme poprvé. Snažíme se využít i moje zkušenosti z předchozích let a vytěžit z celého soustředění maximum. V Evropě jsou teď možnosti lyžování hodně omezené, takže Chile nám dává velký smysl. Zároveň musím poděkovat svazu a všem, kteří se na organizaci podílejí, protože připravit takové soustředění vůbec není jednoduché. Teď bude hlavním cílem, abychom ten měsíc v Chile využili co nejlépe a odvedli tam co největší kus práce.
Fotogalerie
