Jubilant Kryštof Krýzl: Závodit a bojovat, ne se jenom účastnit. Prioritou jednoznačně olympiáda

Jubilant Kryštof Krýzl: Závodit a bojovat, ne se jenom účastnit. Prioritou jednoznačně olympiáda

12 min 7 s

V mužském profesionálním kolotoči se alpský lyžař Kryštof Krýzl (nar. 12.10.1986) pohybuje už přes 16 let. Jeho dětským snem bylo získat alespoň jeden bod ve Světovém poháru. Svůj tehdejší cíl několikanásobně předčil. Jak vzpomíná na začátky ve svěťáku, jak se připravoval na nadcházející sezónu a s jakými ambicemi do ní vstupuje? Čtěte v rozhovoru.


Divoké začátky ve Světovém poháru a paradoxy světové špičky 

Spolu s Ondřejem Bankem a Filipem Trejbalem jste byl u vzestupu českého mužského sjezdového lyžování ve Světovém poháru. Byli to právě oni dva, kdo vás na začátku vaší kariéry nejvíc ovlivnili?

 

Ondru Banka jsem začal vnímat poměrně brzo, především díky tomu, jak se jako mladý začal prosazovat na seniorské úrovni. S Filipem Trejbalem jsme se mezi sebou hodně tahali v žákovských kategoriích. Oba to byli sportovní úkazy. Měli neporovnatelné podmínky se zahraniční konkurencí, ale svou silou, talentem, odhodláním a citem pro sníh se dokázali prosazovat už jako velmi mladí závodníci. Pamatuji si, jak Ondra poprvé bodoval ve svěťáku v Alta Badii. Byla to velká věc a pro mě to bylo, jako by se podařilo něco takřka nemyslitelného.

 

Jak vaše společná spolupráce vůbec začala a jakým stylem probíhala?

Mně se v té době také dařilo, tak se nabízelo, že bychom mohli nějakým způsobem spojit síly. Našli jsme si partnery, ale důležitým pojítkem byl náš společný reprezentační trenér. Ten nám začal plánovat přípravu, tréninky a soustředění. Bavilo nás jezdit dohromady, posunulo nás to všechny zase jiným směrem. Ukazatelem toho, že to funguje, bylo, že jsme se postupně začali všichni prosazovat ve Světovém poháru. V zahraničí na nás koukali jako na úkaz, že jsme se najednou takhle vyloupli. Akorát mě trošku mrzí, že se nám nikdy nepovedlo bodovat všem v jednom závodě. 

 

Museli jste si podmínky budovat takzvaně od píky?

Všechno jsme řešili za pochodu. Samozřejmě jsme odkoukávali od zahraničních týmů. Jednou jsme si řekli, hele bylo by asi dobrý mít fyzioterapeuta, tak jsme si ho zařídili. Pak jsme přišli na to, že by nebylo od věci mít někoho, kdo se nám bude starat o lyže. Tak jsme si zajistili servisáka. Všechno bylo založené na domluvě. Já jsem měl svůj tým, kluci taky, takže někdy jsme spolu byli víc, někdy míň. Záleželo i na našich závodních prioritách a taky na tom, jestli jsme všichni zdraví. 

 

Jak moc se liší současné lyžování proti minulosti po stránce materiálu a stavění tratí?

Vše se vyvíjí ve vlnách. Hodně změn se týká právě materiálu. Během mé kariéry bylo pár zásadních změn, co se týče materiálu, například změny rádiusu. Neustále se hledá kompromis mezi rizikem, bezpečím a atraktivitou. Navíc trenéři mají v poslední době tendence stavět tratě obřího slalomu s hodně rychlostními pasážemi, což pro mě třeba loni bylo hodně fyzicky náročné. 

 

Jak vypadá z vašeho pohledu současná světová špička?

Mám pocit, že je patrný trend, kdy se hodně daří i starším závodníkům. V minulosti se do sportovního důchodu odcházelo mnohem dříve a teď jsou tu dva extrémy. Je hodně mladých a dobrých závodníků, a zároveň i těch starších, kteří jsou taky skvělí.  Mladí jdou do všeho s čistou hlavou, na druhou stranu ti starší mají zkušenosti. Poslední dva tři roky mi přišlo, že konkurence je největší, co kdy byla. 

 

Od mladých kluků v reprezentaci se učím, prioritou sezóny je olympiáda 

V reprezentačním týmu jsou s vámi mladí nadějní lyžaři. Jak se vám s nimi trénuje, motivují vás k lepším výkonům? 

Mladí kluci z reprezentace mě určitě motivují, mají jiný přistup k tréninku a vlastně i k životu. Spoustu věcí na rozdíl ode mě zkrátka neřeší. Jsou situace, kdy bych si řekl, že míra rizika je už moc velká a nešel do nich. Pak ale přijdou kluci, jako třeba „šílenec“ Honza Zabystřan, a mně to nedá a jdu do toho s nimi. Myslím si, že člověk, pokud se chce zlepšovat, musí vystoupit ze své komfortní zóny a posouvat své hranice. 

 

Jak jste si užil léto? Stihl jste nějakou dovolenou?

Léto jsem si užil, dovolenou jsem ale bohužel nestihl. Trávil jsem hodně času na chatě, u vody, jezdil jsem na wakeboardu, surfoval za lodí, zkoušel jsem kitesurfing, který mě hodně chytil. 

 

 

Jaká byla příprava na sezónu? Na co jste se zaměřoval? 

Hodně jsem cílil na kondici. Loni jsem cítil, že mi chybí fyzička a síla, nejspíše po prodělaném kovidu. Před sezónou jsem vážil o 10 kg méně než v předchozích letech. Přes léto jsme se na tom proto snažili zapracovat. Myslím si, že úspěšně, tak uvidíme. 

 

Jak velkou komplikací v přípravě bylo, že jste nakonec nemohli odcestovat na tradiční soustředění na jižní polokouli?

Zase takový zásadní problém to nakonec nebyl, najeli jsme na záložní plán. Bylo to sice poněkud organizačně náročnější i vzhledem ke shánění ubytování a podobně, ale nakonec vše bylo v pohodě a podmínky v Saas-Fee byly skvělé. 

 

 

S jakými ambicemi vstupujete do nové sezóny?

Prioritou je pro mě olympiáda, takže se závodní kalendář bude hodně přizpůsobovat právě Pekingu. Chci na olympiádu jet závodit a bojovat, ne se jenom zúčastnit. Budu spokojený s jakýmkoliv umístěním, které potvrdí, že mám výkonnost jezdit mezi těmi nejlepšími. Kdyby to byla umístění do patnáctky, tak to bude super. Rád bych taky zabodoval ve svěťáku, myslím si, že letos na to výkonnost díky solidní přípravě mám. 

 

 (AM)