Kdo odpovídá za bezpečnost na lyžařských závodech a trénincích?
Jaká je odpovědnost organizátorů lyžařských závodů a tréninků v České republice a proč v této oblasti panuje právní nejistota? Shrnutí vychází ze dvoudílného odborného článku publikovaného na portálu Právní prostor, jehož autorem je Ladislav J. Janků, předseda ZL Svaz lyžařů České republiky.
Na lyžařských závodech a organizovaných trénincích se běžně předpokládá, že pravidla bezpečnosti jsou jasně daná. Ve skutečnosti však české právo žádnou ucelenou právní úpravu odpovědnosti organizátorů těchto akcí neobsahuje. Přestože se závodů a tréninků každou zimu účastní velké množství sportovců, často i dětí, povinnosti organizátorů nejsou v zákonech přesně a srozumitelně vymezeny.
Odpovědnost organizátorů se dnes odvozuje především z obecné povinnosti předcházet škodám podle občanského zákoníku. To je ale velmi obecné pravidlo, které samo o sobě neříká, jak má vypadat bezpečně připravená závodní nebo tréninková trať. V praxi se proto používají technické normy a sportovní pravidla, zejména technická norma ČSN 01 8027 nebo pravidla Mezinárodní lyžařské federace. Zásadním problémem je, že technická norma není právním předpisem, přesto se s ní často zachází, jako by byla závazným zdrojem právních povinností.
Na tuto nejistotu upozornila i soudní praxe. Nejvyšší soud v roce 2012 řešil případ úrazu při lyžařském tréninku a dospěl k závěru, že organizátor odpovídá za bezpečnost tratě a že při posuzování jeho odpovědnosti lze vycházet i ze sportovních pravidel. Jinými slovy: pokud není trať dostatečně zabezpečená, může organizátor nést odpovědnost za úraz, i když neporušil žádný konkrétní zákon. Současně ale šlo o ojedinělý případ, který nevytvořil obecně platný a předvídatelný systém.
V praxi tak zůstává nejasné, kde končí odpovědnost provozovatele lyžařského areálu a kde začíná odpovědnost organizátora závodu či tréninku. Neexistuje povinná registrace těchto akcí, povinné pojištění organizátorů ani jednotný systém kontroly bezpečnosti. Zvlášť problematická je situace u akcí pořádaných mimo sportovní svazy, kde se neuplatňují svazová pravidla a bezpečnostní standardy nejsou jasně stanovené.
Autoři odborných článků proto upozorňují, že současný stav je dlouhodobě neudržitelný. Navrhují, aby základní povinnosti organizátorů byly výslovně zakotveny v zákoně nebo prováděcí vyhlášce, případně aby vznikla samostatná právní úprava bezpečnosti zimních sportů. Cílem je jasně stanovit, kdo za co odpovídá, jaké bezpečnostní minimum musí být splněno a jaká pravidla platí pro všechny závody a tréninky bez ohledu na to, kdo je pořádá.
Pro trenéry, pořadatele i rodiče z toho plyne jednoduchý závěr: bezpečnost na lyžařských závodech a trénincích dnes stojí především na odpovědném přístupu organizátora. Ne proto, že by to zákon přesně definoval, ale proto, že právě jeho postup bude v případě úrazu zpětně posuzován. Jasnější pravidla by přitom pomohla všem – sportovcům, organizátorům i samotným soudům.
