Jsem tady skoro nejstarší, nestačí se divit Rejchrtová. V sezóně cílí na globus
Už jen několik dní schází reprezentantům v travním lyžování k prvním závodům letošní sezóny. Tu vyhlíží také Eliška Rejchrtová. Úřadující světová šampionka v disciplíně super-G se rozloučila s juniorskou kategorií, od letoška už bude sbírat úspěchy pouze mezi dospělými. Po konci tria Rašovská, Barták a Borák navíc patří k nejzkušenějším členům reprezentačního týmu, sama to ale bere s úsměvem.
Jak se těšíš na novou sezónu a jak se cítíš připravená?
Já se určitě těším, jsem na to hodně zvědavá, hlavně i vzhledem k tomu, že už ani nejsem juniorka a budu mezi ženami. Mistrovství světa juniorů se mě tedy netýká a velké mistrovství letos nemáme, takže mi půjde převážně jenom o Světový pohár. Ale určitě se těším a myslím si, že připravená jsem momentálně docela dobře.
Říkáš, že ti půjde primárně o Světový pohár. Je to dobrý čas na odvetu za minulý rok, kdy ti to uteklo o pár bodů?
Určitě je to skvělý čas na odvetu. Letošní cíl je prostě velký globus.
Trošku jsi to naznačila, že tvoje sezóna bude bez nějakého vrcholu typu mistrovství světa. Chystají se ale dva Světové poháry na českém území. Jsou to pro tebe ty závody, kde se chceš nejvíc předvést?
Tak rozhodně se na domácí světáky se těším, nicméně mi asi primárně půjde o to celkové hodnocení. Do toho se počítají všechny závody, nejen ty, které se pojedou u nás. Ale rozhodně se pojede v Orlickém Záhoří, což je jenom můj domácí kopec. Já teda nejsem až takový fanda Záhoří, ale zase tam mám možnost tréninku, takže doufám, že tam potrénuju a bude to dobrý. Zároveň se pojede Velké Meziříčí, tam mi to minulý rok úplně nevyšlo, ale tak chybami se člověk učí. Třeba to letos vyjde líp!
Tým se trošku obměnil, skončili Martin Barták, Honza Borák a Karolína Rašovská. Je to nějak znát na fungování reprezentace?
Je to znát, já jsem si s nimi vždycky rozuměla a momentálně, tím, že všichni tři odešli, tak jsem tady v podstatě druhá nejstarší. Je to trochu zvláštní, když už jsou všichni okolo mě mladší. Takže mě to trochu mrzí, ale chápu to. Život jde dál i pro ně a asi nadešel ten čas skončit. Kája měla hodně zdravotních problémů, takže tomu naprosto rozumím, a myslím, že Martin si už taky vyhrál to, co potřeboval. Samozřejmě nám tady asi chvíli budou chybět, ale bohužel, je to tak.
