Ještě mám spoustu nesplněných snů, nebojí se ztráty motivace mistryně světa Ester Ledecká
Byla to sezóna snů korunovaná titulem mistryně světa. K tomu dvě vítězství a jedno třetí místo v závodech Světového poháru, druhá příčka v konečném seriálovém hodnocení paralelního obřího slalomu a třetí v celkovém Světovém poháru. Devatenáctiletá Ester Ledecká dokázala za jednu zimu víc, než mnozí její sportovní kolegové za celou kariéru. Hrozba ztráty motivace? „Tak to ani náhodou!“ prohlašuje mladá rebelka.
Proplouvala zimou, jako by snad ani nevnímala tíhu blížícího se mistrovství světa. „Pro mě jsou všechny závody stejné, nerozlišuju, které jsou víc a které míň důležité,“ říkala Ledecká bezstarostně. A svůj postoj nezměnila. „Sezóna byla skvělá, moc jsem si to užila a už se těším na další. Těch úspěchů letos bylo opravdu hodně, ale nejdůležitější je, že mě to fakt bavilo,“ zdůrazňuje jedna z nejúspěšnějších sportovkyň letošní zimy.
Ester, od zisku světového titulu uběhly dva měsíce. Změnil se vám život?
Ani moc ne, v Praze jsem od té doby moc nebyla, jen si tak závodím a v tom prostředí, kde se pohybuju, to žádné velké změny nepřineslo.
V pouhých devatenácti letech jste dosáhla na metu, za kterou ostatní sportovci míří třeba celou kariéru. Nebojíte se ztráty motivace?
Motivace je, mám spoustu nesplněných snů. Ale je pravda, že tenhle byl jedním z největších. Od mala spolupracuju s dědou, který je mistr světa (hokejista Jan Klapáč), takže jsem vždycky chtěla být taky, když mohl být on (smích). Díky tomu je to pro mě asi víc než olympiáda. Ale mám ještě hodně snů a ztráty motivace bych se fakt nebála.
Snowboardovou sezónu jste o víkendu zakončila 25. místem. Mrzí vás, že to nebyl lepší výsledek?
Po pravdě, plánovala jsem to trochu jinak. Opravdu jsem doufala, že tu sezónu zakončím něčím lepším, ale chyby se stávají. Ještě na tom zapracuju.
Který závod vám sednul nejvíc?
Těžko říct, všechny byly skvělé. Na mistrovství světa samozřejmě nikdy nezapomenu, hlavně na ten moment před poslední jízdou, kdy jsem stála na startu a čekala, až mi to odpípá. Ta jízda potom mě strašně bavila. A pak jsem dojela do cíle a tam celá ta zábava končí, už byly jen povinnosti (smích). Ale i ostatní závody byly super, odnesu si spoustu skvělých zážitků.
Světový šampionát jste plánovala i v alpském lyžování, ale nakonec jste toho na lyžích moc nenajezdila.
Chtěla jsem odjet dospělé i juniorské mistrovství světa, hlavně to velké, ale bohužel se nám nepovedlo uskutečnit všechny přípravné akce. V Norsku zrušili všechny závody, pak jsem spadla na hlavu, takže tři týdny jsem nejezdila ani na lyžích, ani na snowboardu. A pak už nebylo tolik prostoru. Ta sezóna prostě vyšla tak, že jsem nebyla na lyže připravená, jak bych chtěla. Ale neznamená to do budoucna, že bych přešla jen na prkno.
Zatímco snowboardová část sezóny je za vámi, ta lyžařská pokračuje. Co vás teď čeká?
Já se teď hrozně těším na lyžařské závody! Pojedeme na přípravu do Rakouska, pak do Slovinska na nějaké závody, měsíc budeme ve Francii, na závěr sezóny pojedeme ještě do Norska. Doufám, že těch závodů odjedu co nejvíc.
A pak rovnou skočíte do letní přípravy?
Po sezóně bude ještě nějaké testování, to by mohlo být tak v květnu. A od konce května do konce července by mělo být přípravné období, kdy se dělá fyzička. Určitě zase pojedeme surfovat, třeba na Lefkadu, taky budu zase hrát beachvolejbal.
Za pár dnů vám bude dvacet. Plánujete oslavu?
Konec sezóny je zatím v nedohlednu. Ale od nějakých patnácti si přeju, aby mi nějaký závod vyšel na den, kdy mám narozky. Letos by se to mohlo povést.
ŠS
