Eva Samková na prahu olympijské sezony: Jsem silnější než před Soči
Zatímco naprostá většina českých reprezentantů je teprve v plné předsezónní přípravě, Eva Samková už si ostrý start do nového ročníku odbyla. Česká snowboardcrossařka v úvodních dvou dějstvích Světového poháru obsadila druhé a sedmé místo a směle před veledůležitou olympijskou zimou hlásí: „Jsem připravena!“
Dlouhých sedm týdnů strávila na soustředění na jižní polokouli. Společně s reprezentačními parťáky Vendulou Hopjákovou a Janem Kubičíkem a trenéry Markem Jelínkem s Jakubem Flejšarem projela postupně Nový Zéland, Chile a Argentinu, kde také absolvovala první dva závody nové sezony. Ty jen potvrdily, že se dlouhá a tvrdá příprava vydařila na výbornou. Navíc před sezonou, kdy bude Eva Samková obhajovat zlato na olympijských hrách a křišťálový glóbus ve Světovém poháru. „Eva jezdí asi nejlíp, jak kdy jezdila. Byl bych nejraději, kdyby olympiáda byla už příští týden,“ řekl dokonce trenér Marek Jelínek.
Taky byste to tak brala?
Mně je to asi jedno. Olympiádu už jsem jednou vyhrála, to už mi nikdo nevezme. To mě naučil Tomáš Kraus a já to teď už můžu jen vylepšit. Sport mám ráda a hodně ho prožívám, ale když se něco nepovede, svět se z toho nezboří.
Jak se cítíte vy osobně po sedmi týdnech tréninku na jižní polokouli?
Cítím se super, bylo to velice úspěšné. Já mám tahle delší soustředění ráda. Už jen proto, že jsme začínali Novým Zélandem, který miluju. Je to moje srdcovka. Mělo to nějakou posloupnost, mohli jsme se na trénink kontinuálně soustředit. Člověk tam je sedm týdnů a dává to nějaký smysl. Stálo to peníze, nemohli bychom si to dovolit bez podpory ČOV, Dukly Liberec a Svazu lyžařů ČR, ale takhle je to nejlepší. Člověk má čas na ježdění i suchý trénink.
Ve spolupráci s ČOV jste tam společně s týmovými parťáky Vendulou Hopjákovou a Janem Kubičíkem testovala speciální brýle, které měli přispět ke snadnější aklimatizaci. Pomáhalo to?
Těžko posoudit, ale rozhodně jsem se s nimi necítila hůř. Váže se k tomu i jedna historka. Brýle jsme museli nosit téměř celé dopoledne, asi tři hodiny po probuzení. Na Novém Zélandu jsme šli do banky, všichni jsme tam přišli v čepicích a oranžových brýlích. Vypadali jsme totálně jako zloději. Paní v bance nám hned řekla, ať si je sundáme. Načež jsme odpověděli, že nemůžeme, že máme nařízené je nosit. Tak jsme si museli sundat aspoň čepice, to jim nakonec stačilo.
Jaké máte další plány? Liší se nějak o těch obvyklých, když se jedná o olympijskou sezonu?
Podzim bude probíhat tak, že týden budeme na soustředění a týden v Čechách. Takhle to budeme střídat až do začátku prosince. Svěťáky budu brát především jako trénink na olympiádu. Když to vyjde, tak třeba vyhraju, když to nevyjde, tak zase třeba spadnu, jako v tom prvním závodě v Argentině. Myslím, že jsme na dobré cestě a všechno budeme směřovat k olympiádě.
Do Pchjongčchangu navíc pojedete obhajovat zlato ze Soči…
Asi tam ani nemůžu jet s jiným cílem než obhájit vítězství nebo se umístit v té top trojce. Přijde mi, že tentokrát to bude ještě vyrovnanější, že je tam víc holek, které se přibližují špičce a jsou stále silnější. Trať mi tam před dvěma lety na Světovém poháru vyhovovala. Navíc si myslím, že jsem teď ještě o něco silnější než před Soči.
Foto: Snow Nomads
