Dal jsem do toho 100 procent. Jsem hrozně rád, že můžu závodit s 30 nejlepšími kluky na světě, říká Jakub Hroneš po olympijském Big Airu
Jakub Hroneš má za sebou premiéru na olympiádě. Kvalifikace Big Airu sice nebyla stoprocentní a do finále nepostoupil, stejně se po závodě usmíval. Co mu nevyšlo podle plánů? Z čeho měl radost? A jak se bude chystat na druhou disciplínu?
Kubo, i přestože se tě postup netýká, a nevyšlo to stoprocentně, jsi stále veselý. Asi byla paráda, si to zažít, že?
Ano, má to trochu nepříjemný dojezd. Ale myslím, že ta radost je tam kvůli tomu, že tu nejsou věci, které bych si měl vyčítat. Jel jsem na sto procent, někdy bohužel není váš den. Cítil jsem se super, dvakrát mě ale vytrestal dopad na mém nejtěžším triku. Pokaždé tam někdo takový je, mrzí mě, že jsem to byl dnes já, a že jsem nemohl ukázat své nejlepší ježdění. Vše, co tomu předcházelo, ale bylo uděláno tak, jak mělo.
V čem tkvěly ty špatné dopady? Byl to špatný odhad, nebo něco jiného?
Jsou tu složité podmínky, skok není z přírodního sněhu. Při obou dopadech tam byla nějaká nerovnost. U druhé jízdy jsem pak letěl trochu dál, než jsem čekal. V první jsem se zase cítil pomalý, takže jsem se rozjel trochu víc, a pak jsem nebyl schopný udržet hranu. Dopadl jsem celou váhou na placku snowboardu a nebyl schopný překlopit nohy do špiček tak, abych mohl pokračovat rovně. Přetáčelo se mně to trošku, bojoval jsem s tím, ale nakonec mě to otočilo. Bohužel tentokrát dopad nebyl můj nejlepší kámoš. Zatím jsem to neviděl, nestudoval. Triky bych chtěl zařadit i do slopestylové jízdy. Teď mám čas se na to zpětně podívat, abych věděl, na co se zaměřit.
Poctivě jsi tu vydržel až do konce kvalifikace. Čekal jsi na někoho konkrétního? Nebo si chtěl pogratulovat těm, kterým se to povedlo?
Přijde mně, že se to prostě sluší. Neodchází se dřív ze závodů, dokud neodjede poslední jezdec. Vždycky jsem takový byl, už i jako malý u televize jsem čekal až do poslední chvíle. Teď cítím ohromnou čest, že tu jsem a můžu s nejlepšími třiceti kluky na světě závodit, a rád se podívám na každého z nich. Zároveň jsem tam měl rodinu, tátu a mámu s bráchou. Byl jsem i s nimi. Ale žiji snowboardingem, fakt mě baví. Sledovat, jezdit. Na konci to bylo spíš o sledování.
Valentino Guseli a Jonas Hasler jsou nějací tví velcí kamarádi? Že jsi u nich byl hned první…
Takhle ten snowboard prostě funguje. I když proti sobě závodíme, míst je omezené množství, nakonec jsme všichni kámoši. Je důležité být nějakým způsobem přející. Přece jen to je něco, co se člověku vrací i v ostatních aspektech života, nejen v ježdění. Všude říkám, že je důležité být super snowboardista, ale taky je fajn být dobrý člověk. A tohle je takové minimum.
Pro rodiče, kteří tu s tebou byli, asi taky velká odměna, tě vidět na té největší sportovní akci. Užili si to?
Jo, je to neuvěřitelné vidět tady tu celou podporu. A hlavně mých rodičů, kteří tu jeli z Čech, na otočku. Jedou teď domů a pak zase přijedou na slopestyle za týden a půl. Ale i podporu všech ostatních českých fanoušků. Viděl jsem a potkal jich tu strašně moc. Celý týden nás oslovují lidi a je neuvěřitelné, že ta olympiáda má takový přesah. Přijde mi to skvělé, že tyhle momenty můžu sdílet se svými nejbližšími a se svou rodinou. To je pro mne speciální.
Podpořit tě přišel celý snowboardcrossový tým, po každém skoku za tebou chodili. Držíte takhle spolu? Celý český tým?
To je prostě super, jde to ruku v ruce s tím, že si to tady sportovci prostě navzájem přejí. Každý se snaží myslet hlavně na to svoje, ale i tak je schopný udělat tohle gesto, že za někým přijde. Snowboardcrossový tým mi udělal ohromnou radost.
Před nějakými 30 lety, kdy se snowboarding teprve začínal prosazovat na olympiádě se říkalo, co tam vlastně ti sportovci jedou dělat podobně. A teď je z toho úplná „esence olympionismu“…
Málo soutěží a závodů bude asi více zajímavých, než tato kvalifikace a sobotní finále Big Airu. Vypadá to neskutečně. Dnes to byl asi nejvyšší level v historii snowboardingu na jakémkoliv závodě. Vždyť takhle, jak vypadala kvalifikace, normálně vypadají finále. Je super vidět, jak neskutečnou rychlostí se snowboarding u kluků i holek posouvá. A já jsem velmi rád, že toho mohu být součástí.
Ještě tě čeká slopestyle, teď máš chvíli času. Jak se na to budeš připravovat?
Mám teď pět nebo šest dní bez tréninků. Už jsem se tam byl podívat. V loňské sezoně jsem měl paradoxně lepší výsledky v Big Airu, ale ve Slopestylu se cítím líp, baví mě to víc. A tato trať vypadá neuvěřitelně. Jsou tam raily o půl metru vyšší než já. Přijde mně to neuvěřitelné. Moc se těším na první trénink. Teď mám pár dní se na to soustředit. Prožít si ještě dnešní večer a pak se připravit v hlavě. Kouknu se na to, co můžu do toho dalšího závodu zlepšit. A pátku se přesedlám na ten další závod, kde chci své nejlepší ježdění naplno ukázat.
FOTO: ČOV / Tomáš Kozáček
