“Trochu se bojím, co mě teď čeká,” přiznává olympijská šampionka Eva Samková
Den začala jako holka z Vrchlabí, pro kterou bývala představa olympiády nedosažitelným snem. Večer se jí na krku houpala zlatá olympijská medaile. Evu Samkovou zná najednou celý svět. A jí se mění život.
“Doufám, že bude medailí víc, aby se novináři soustředili i na jiné lidi. Zatím mi ale ten humbuk nepřijde tak hrozný,” říkala čerstvá olympijská vítězka necelý den po životním úspěchu. Sama ale ví, že minimálně celý následující rok bude perný. “Toho se trochu bojím, doufám, že manažer a kluci trenéři mě ochrání. Jsme na to trochu připravení, kluci rozmýšleli předem, takže máme strategii, jak to bude fugnovat. Nechci pořád pochodovat po nějakých akcích. Příprava na další sezónu začíná v dubnu, nebude čas. A když toho na mě bude moc, tak někam uteču.”
První den s titulem olympijské šampionky si ale užívala. “Noc byla krátká, šla jsem spát v půl čtvrté a vstávala v osm, ale v pohodě. Usnula jsem docela rychle. Oslava byla lehká, v Českém domě jsme dali pár piv a jeli zpátky. Já si teda dala jenom jedno malý. Stejně jsem neměla moc čas, já to tam totiž čepovala.” A olympijská medaile? „Měla jsem ji pořád u sebe. Nikde jsem ji neztratila a teď už je v šuplíku, aby mi ji nikdo nečorknul,“ vyprávěla vysmátá snowboardistka, kterou dojalo gesto českých fanoušků. “Viděla jsem, že všichni na Letnou přišli s knírkem a všichni měli otočené budny. I ve Vrchlabí prý všichni otáčejí budny, i když nemají olympijské. To je super!“
Co se olympijského závodění týče, má Eva Samková odpracováno. Teď je na řadě fandění. „Chtěli bychom v úterý na hokej na naše kluky. Pak i na biatlon na mix štafetu, to by mohlo být zajímavé. Možná taky na boby se půjdem podívat, abychom viděli zblízka, jak frčí a samozřejmě na skikros.“ Nejvíc se ale těšila na hlavní odměnu za své vítězství – setkání s Jaromírem Jágrem. „Určitě mu řeknu, že je bůh, to musím. Možná ale budu tak nervózní, že neřeknu vůbec nic,“ smála se. „Nakonec to bylo docela příjemné. Seděli jsme s fyzioterapeutem Pavlem Kolářem u stolu, partička hokejistů vedle nás. Nevypadalo to jako aranžované setkání, i když bylo. Docela dlouho jsme pokecali."
Po běžkyni na lyžích Neumannové a rychlobruslařce Sáblíkové se Eva Samková stala teprve třetí českou vítězkou zimní olympiády v historii. “Třetí? Fakt, hustý, to ani nevím. To nikdo další předtím nevyhrál? To jsem myslela, že jsme lepší,” reagovala způsobem sobě vlastním rodačka z Vrchlabí a ještě jednou se vrátila k souboji pod pěti kruhy, ve kterém deklasovala zbytek světa.„Mně přijde, že jsem vlastně ani nebyla moc nervózní. Ten závod přímo, ten den, to bylo takové normální. Kluci dávali fóry stejně jako na svěťáku. Akorát první dva dny byly těžké, po testování, kdy se mi ta trať líbila, jsem měla trochu jiné očekávání a v tréninku to pak bylo hrozný. Jinak to ale byly stejné závody jako každé jiné. Do té doby, než jsem projela cílem.“
