„Chci aplikovat víc riskantních řešení“, říká před sezónou šampiónka Samková

„Chci aplikovat víc riskantních řešení“, říká před sezónou šampiónka Samková

14 min 37 s

Během tiskové konference před zahájením nové sezóny povídala snowboardcrossová šampiónka Eva Samková hlavně o přípravě, závodních plánech a novém servisním týmu. Dotkla se ale i nedávné kampaně pro módní značku, kde se nechala nafotit nahá, či vyzvala k podpoře sluchově postiženého kolegy. Na závěr pak novináře pobídla k ochutnávce vlastnoručně upečeného chleba.


Jak jste se dostala k pečení chleba?

Byla jsem asi před měsícem na kurzu pečení chleba, protože mě to baví a mám doma parní troubu, ta je ideální. Doma si udržuji kvásek, mám ho jako malé zvířátko v lednici. Když už nemám psa, tak aspoň kvásek. Snad neuteče.

Co vás na tom baví?

Já obecně ráda vařím a mám ráda dobré jídlo. Pečení chleba je hrozná alchymie s mnoho proměnnými. Občas se to nepovede, na začátku skoro pořád. Je to pro mě takové umění.

Jaké jsou vaše plány do prvního závodu SP v Rakousku?

Teď soustředění na sněhu a na střídačku budu i v Čechách. Tady bude vždy týdenní příprava na suchu, posilovna, běhání, prostě doháníme fyzičku. Takto to bude trvat až do prosince, kdy je první Světový pohár v Montafonu.

Jaká jsou vaše očekávání před sezónou, která je bez výrazného vrcholu?

Je to takové uvolněnější. Ale pokaždé chci vyhrát, a když se cítím dobře, tak dvakrát tolik. Cílem tedy je, abych jezdila dobře, abych trenérské rady dokázala provést ke své spokojenosti a celkově zlepšovat techniku. Protože i když vyhraju, je tam vždycky co zlepšit.

Dá se na vaší úrovni vůbec ještě zlepšovat technika, jak s trenérem Jelínkem plánujete?
Právě že dá! Člověk se musí smířit s tím, že bude celý život kritizovaný za chyby, ale já být kritizovaná chci. Díky tomu se můžu posouvat, navíc to není vlastně kritika, ale rychlejší cesta, kterou mi trenéři doporučují. Je to celoživotní usilování o dokonalost.

Nebude pro vás letos málo závodů? Je jich jen šest, s českým Evropským pohárem sedm.

Odpadly bohužel dva závody SP, jeden v Číně a jeden v Bad Gasteinu. Únor je opravdu hodně volný, takže to asi doplníme Evropskými poháry. Junioři najezdí dvakrát třikrát víc závodů než my, takže se k nim asi na nějaké akce připojíme.

Jak hledáte motivaci na takto nevýraznou sezónu?

Je důležité, aby člověk byl spokojený s vlastní jízdou, to je celokariérní snaha. Občas na velkých závodech jedete na jistotu, nechcete riskovat a víte, že vám to stačí. Ale víte, že to není ideální. Jdeme teď tedy s novou technikou i prkny trochu do něčeho neznámého, bude to odvážnější.

V jakém smyslu?

Odvážnější projetí zatáček, které mi dělají problémy. Chceme aplikovat víc riskantní řešení, ale pokud se povedou, budu ještě rychlejší.

Jak může vést ke zlepšení zvýšený počet servismanů?

To uvidíme, na soustředěních, kde zatím byli, opravdu hodně makali. Kašpi, jak mu říkáme, je naprostý profík, velmi organizovaný. On to hodně řeší a je to špička, na něj se těším. Poláček, kterého máme, bude pomáhat, protože to kvantum práce je obrovské. Každý máme tři prkna a ty závody nás jede osm… A oni to potřebují zvládnout za noc.

Čekala jste tolik pozitivních reakcí na odvážné fotky, které jste nedávno nafotila na podporu kampaně za udržitelnou módu?

Já jsem vůbec nevěděla, jaké reakce budou. Ani mě to tolik nezajímalo. Bylo důležité, že to rozpoutalo debatu. V dnešní době je třeba klimatická změna taková rozdělující, kdežto já si myslím, že bychom se rozdělovat neměli. Společnost by se měla spojovat. Kampaň mojí kamarádky Ivy Burkertové a její značky Odivi neukazuje na lidi „vy to děláte špatně, vy dobře“.

Je to o poukázání na problém a zahájení debaty, ve které bychom se měli dobrat funkčnímu a lepšímu konzumování módy. A je to taky fór, protože jediná udržitelná móda je žádná móda. Což tedy nevybízí k tomu, aby tady všichni chodili nazí… Zároveň si myslím, že ta nahota je přeceňovaná, ty fotky pro kolekci Odivi nebyly nic tak šíleného.

Pomůže surfování, které jste si zkusila během dovolené, i pro průpravu na prkně?

Surfování mě hlavně hrozně baví, rozjezdila jsem se už na Bali s Bárou Polákovou a v Portugalsku jsme chodili každý den s trenérkou. Možná to pro balanc pomůže, ale zjistili jsme, že na rovnováhu pomáhá hlavně kolo, které jsem začala dělat více.

Je něco, co vám v přípravě dělá problém?

Posilovna. Nejsem úplně typ, který by se tam zavřel, i když nemusí. Musí si to člověk udělat zábavné. Na Dukle je ale taková vtipná oldschool posilovna, která má atmosféru. A třeba atletické tréninky s Majklem Novákem, mým atletickým trenérem, mě baví opravdu hodně.

Jak se cítíte zdravotně? Co vaše ramena, s nimiž jste mívala problém?

Ramena jsou taková klasika, jsou volnější, občas trochu vypadnou. Při normálním životě jsou úplně v pohodě, ale při tom sportu, co dělám, to ideální není. Pořád trénuji, posiluji, dělám fyzioterapeutické cviky na zpevnění ramen, takže se to udržuje v únosné hladině. Je to víceméně každodenní práce ráno a večer, na kempy s námi pak jezdí fyzioterapeutka nebo za ní docházím tady v Praze.

Vyzývala jste k podpoře hendikepovaného jezdce Tomáše Pazdery. Co o něm prozradíte?

Je to veselý a vtipný týpek. Přišel o sluch kvůli nemoci. On sám říká, že není neslyšící, protože slyší na jedno ucho asi na 0,3 procenta, na druhé vůbec. Říkáme mu Zvukáč. Je hrozně šikovný. Sluchově postižení jezdí závody bez naslouchátka, což je mnohem náročnější, musí se mnohem víc soustředit na rovnováhu a je to vyčerpávající. Když ale Tomáš jede na snowboardu, vůbec nepůsobí, že je hendikepovaný.

Plánujete pokračování dokumentu Alpami nejen za sněhem, který jste pro ČT točila s Tomášem Krausem?

Ano, pokračování bude. Točit budeme zase po sezóně v dubnu. Naposledy to byla velká zábava, ale občas i odříkání a přemáhání se. Jsem zvědavá, co zase na cestách vymyslíme, tentokrát bychom měli cestovat po Francii a Španělsku. Ráda bych i k moři, takže by to pak bylo „Alpami nejen za sněhem k moři“.

Co vaše studium na FTVS? Bude teď o volnější sezóně šance něco dohnat?

Říkala jsem si, že právě kvůli té volnější sezóně bych to mohla zkusit. Pořád jsem se nemohla odvážit, ale jeden den na soustředění jsem se prostě rozhodla napsat na studijní a povedlo se to obnovit. Takže jsem byla včera na chvilku a pátek a sobota jdu znovu. Učitelé o mě tedy vědí a snažím se absence nahrazovat třeba se studenty z denního studia, ale z druhého ročníku mám hotový jeden předmět… takže mi jich chybí asi dvacet. Ale bude to dobrý.



Pomoc Ukrajině