Mistrovství světa? Zážitek na celý život, říká Vytrval. A vyhlíží olympiádu
123 bodů a celková 39. pozice ve Světovém poháru. Taková je bilance sdruženáře Jana Vytrvala v uplynulé sezoně, kterou podtrhl 22. a 25. místem na mistrovství světa v norském Trondheimu. „Hlavní cíl je se dál zlepšovat. Posunout výkonnost, odstranit rezervy… A určitě mám v hlavě i osobní maxima, jak ve svěťáku, tak na olympiádě,“ nechal se slyšet rodák z Jilemnice.
Je za vámi další sezona ve Světovém poháru. Jak byste ji zhodnotil, co pro vás bylo nejtěžší?
Určitě jsem před sezónou doufal, že výsledky budou o něco lepší. Ale nemůžu říct, že bych byl úplně zklamaný. Po dvou složitějších letech jsem se zase cítil silnější v běhu, což byl velký posun. A i když jsem v některých závodech mířil výš, celkové umístění ve Světovém poháru bylo nejlepší v kariéře. Takže to beru pozitivně, vidím tendenci zlepšení. A teď je potřeba na tom dál stavět.
Začátek sezóny vás ale držel mimo TOP 30. Jak jste se s tím vyrovnával?
Začátek byl náročný, hlavně psychicky. Cítil jsem se dobře ve skoku, ale v běhu to prostě nešlo a výsledky tomu odpovídaly. Naštěstí jsme s trenérem věděli, že hlavní forma má přijít ve druhé půlce sezóny – i kvůli mistrovství světa. Věřil jsem mu, a jakmile se kolem nového roku začal běh zlepšovat, odrazilo se to i na větší pohodě při skocích. Najednou to celé dávalo větší smysl.
Na začátku února jste prorazil v rakouském Seefeldu, bylo z toho umístění ve dvacítce. Byl to spíš fyzický, nebo mentální průlom?
Myslím, že kombinace obojího. Věděl jsem, že dokážu běžet dobře, což mi dalo klid. Navíc jsme před Seefeldem trénovali skoky v Planici a tam mi to sedlo – do závodu jsem šel naladěný a sebevědomý. Výsledky byly odměnou za trpělivost v začátku sezóny.
Vrchol sezóny – mistrovství světa v Trondheimu, kde jste v individuálních závodech bral 22. a 25. místo. Jak na to vzpomínáte?
Měl jsem v hlavě, že bych mohl být ještě výš, ale v každém závodě chyběl kousek. I tak jsem spokojený s tím, jak jsem závodil. Vytáhl jsem vždy nejlepší skok, což je klíčové. Celkově silný zážitek, skvělá atmosféra, a i když to nebylo úplně top umístění, odjížděl jsem spokojený.
V závěru sezóny jste se prodral do TOP 30 v Lahti i Oslu. V čem spočívalo zlepšení?
Určitě v hlavě. Byl jsem uvolněnější, už jsem se tolik netlačil do výsledků. I když skokanská forma lehce klesla, stále jsem byl schopný držet dobré tempo. Zároveň si uvědomuju, že rezervy mám pořád. Jak ve skoku, tak v běhu. Ale je fajn vidět, že i s tím, co mám teď, dokážu být konkurenceschopný.
Celou sezónu vás provázela velká bojovnost. Měl jste nějaký vnitřní zlom, který vás nakopl?
Asi právě ten víkend v Seefeldu. Bylo potřeba dát tři dobré skoky, protože se sčítaly body, a povedlo se. To mi dalo hodně do sebevědomí. A pak mistrovství světa – tam jsem cítil, že bojuju až do posledního metru. Navíc ta atmosféra… to byl zážitek na celý život. Takové chvíle si člověk nese dál.
Co vás čeká teď po sezóně? Je čas na odpočinek, nebo už ladíte další rok?
Chvíli si od sportu dávám pauzu, jedeme s rodinou na krátkou dovolenou. Ale už se pomalu připravuju na další sezónu. V mém věku už motor potřebuje dřív nahodit, abych se první týdny tréninku nedivil.
Máte už v hlavě konkrétní cíle? Jak silnou motivací je olympiáda v Cortině?
Hlavní cíl je se dál zlepšovat. Posunout výkonnost, odstranit rezervy… A určitě mám v hlavě i osobní maxima, jak ve svěťáku, tak na olympiádě. Ta je navíc v Itálii, relativně blízko – takže věřím, že tam dorazí i rodina a fanoušci. To je obrovská motivace. A chci poděkovat všem, kdo nás letos podporovali. Vaše podpora byla cítit, děkujeme!
Foto: Nordic Focus
