Vážím si podpory prostředí, říká nový prezident SLČR Petr Veselý
Do čela Svazu lyžařů ČR přichází s cílem propojovat jednotlivé úseky a posílit vzájemnou komunikaci uvnitř prostředí. Petr Veselý v prvním rozhovoru po zvolení prezidentem SLČR přibližuje motivaci kandidovat, první kroky ve funkci i představu o dalším rozvoji českého lyžování a snowboardingu.
Jaká byla hlavní motivace pro kandidaturu na post Svazu lyžařů ČR?
Motivovaly mě tři věci. První z nich je ta, že lyžování mám rád, lyžuji odmala, aktivně jsem se věnoval severské kombinaci a s lyžováním jsem spojil i velkou část svého profesního života. Myslím si, že bude dobré ho zprostředkovat dalším lidem. Druhá věc je ta, že mě oslovili lidé, kterým věřím. A ta třetí – myslím si, že umím přivést schopnost komunikace a spolupráce mezi úseky a vedením.
Kdy jste se definitivně rozhodl?
Nabídku jsem obdržel nějakých jedenáct dní před volbou. Ale netušil jsem, jestli v prostředí projdu. Navrhoval jsem složení Výkonného výboru SLČR, které ne všem může sedět. Dlouho tedy nebylo jasné, zda nabídku kandidovat vůbec příjmu. Finální rozhodnutí padlo až v den volby někdy kolem půl desáté ráno, kdy vyplynulo složení Výkonného výboru SLČR, což je po svazovém sekretariátu nejdůležitější orgán. Teprve tehdy jsem byl schopný říci: „Ano, jdu do toho.“
Co říkáte na podporu lyžařské a snowboardingové komunity?
Podpora hnutí mě překvapila, vnímal jsem jí už před samotnými volbami, byla cítit a moc si toho vážím. A musím říct, že mě velmi potěšila také vlna pozitivních zpráv z prostředí, které se mi dostalo a nadále dostává po zvolení prezidentem svazu.
Jaké podniknete první kroky?
Vůbec prvním krokem bylo navštívit a seznámit se s provozem sekretariátu, to znamená navázat hovory s generálním sekretářem Janem Šindelářem a poznat se s celým týmem. Druhým krokem bude účast se nejbližších zasedání rad jednotlivých sportovních úseků, jednak abych se představil a jednak, abych se dozvěděl, co jim fungovalo a co je trápí.
Máte už vytyčenou nějakou prioritu, na čem byste chtěl nejvíce pracovat?
Určitě na komunikaci mezi vedením svazu a jednotlivými úseky tak, aby se informace dostávaly k odpovědným lidem, kteří by s nimi následně mohli a měli pracovat. Jinak si myslím, že předchozí prezident David Trávníček odváděl báječnou práci. Přišel do lyžařského prostředí z byznysu, ale mnohdy narážel na to, že spolek se nedá řídit jako firma. Má to jiné zákonitosti.
Vy jste nicméně také z byznysu…
Je to tak, i já jsem z byznysu. Dlouho jsem působil ve společnosti Levelsportkoncept, která je předním distributorem zahraničních sportovních značek. I díky tomu nepřicházím do neznámého prostředí, se svazem a jednotlivými sportovními úseky jsem byl v pravidelném obchodním a partnerském kontaktu. V současnosti už ale ve firmě nikterak nefunguji.
Jak důležitý je pohled podnikatele – člověka, který ví, jak zacházet s penězi?
Nejdůležitější, protože jestli tomu svazu bude vždycky něco chybět, tak to jsou finance. Ale nepředpokládám, že tu budou lidé chodit jen s nataženou rukou, ale že budou muset také dokázat, jak ty finance účelně využívají a jestli jsou schopní si i sami něco získat.
Velkým tématem je v současnosti organizace vrcholných závodů na území České republiky. Jak se k jejich pořádání v budoucnu stavíte?
Záleží samozřejmě na spolupráci s Národní sportovní agenturou, protože na vrcholné mezinárodní akce je podpora ze strany státu naprosto nezbytná. Pokud se podaří sehnat finanční prostředky ze soukromého sektoru, bude to výborné, ale pokud bychom měli jít do pořádání velké akce, musí být velmi dlouho dopředu plánována a musí mít garantovanou podporu státu.
