Přínos úspěšně zorganizovaného Světového poháru je mimořádný, říká prezident SLČR Trávníček
Kvalitní podmínky, profesionální organizace a vysoká návštěvnost Světového poháru alpských lyžařek ve Špindlerově Mlýně znovu ukázaly, že Česká republika má pevné místo mezi respektovanými hostiteli vrcholných mezinárodních závodů. „Je důležité, abychom světu pravidelně dokazovali, že patříme mezi nejlepší pořadatele, a to jak úrovní organizace, tak také úrovní sportovní, marketingovou a návštěvnickou,“ říká v obsáhlém rozhovoru prezident SLČR David Trávníček.
Jaký dojem zanechal uplynulý Světový pohár alpských lyžařek ve Špindlerově Mlýně?
Na základě zpětných vazeb od závodnic, zahraničních týmů, představitelů FIS, partnerů, fanoušků a také titulků v médiích mohu uplynulý víkend ve Špindlerově Mlýně hodnotit ryze pozitivně. Všichni zúčastnění byli více než spokojeni. Pro nás jako Svaz lyžařů České republiky zůstává ve hře věc poslední a tou je vyúčtování akce, které nám napoví, jestli opravdu budeme moct celou akci hodnotit pozitivně i po ekonomické stránce.
Areál ve Svatém Petru byl po celý víkend ve velmi dobré kondici…
Měli jsme tentokrát štěstí na počasí a na sněhové podmínky. I přesto, že ještě na konci roku 2025 byla černá sjezdovka bez sněhu, se díky kombinaci přírodního a technického sněhu podařilo sjezdovku skvěle připravit a organizačnímu týmu včetně společnosti Melida za to patří vysoký kredit, poněvadž je to jeden z těch atributů, který byl během víkendu kvitován nejvíce.
Co říkáte velkému diváckému zájmu, na kterém se nakonec negativně neprojevily ani neúčast Petry Vlhové či souběh se Světovým pohárem biatlonistů v Novém Městě na Moravě?
Myslím si, že realita byla nad má očekávání. Tribuny a místa podél tratě byly zaplněny a slovenské fanoušky, kteří tvořili velmi významnou část návštěvy v roce 2023, se tentokrát podařilo nahradit českými fanoušky i diváky z jiných států. Společně vytvořili opět fantastickou atmosféru, kterou si pak všechny závodnice pochvalovaly v hodnoceních po závodech.
Jakým komplikacím naopak Světový pohár ve Špindlu musel čelit?
Tou největší komplikací v rámci organizace Světového poháru bylo a nadále je rozpočtové provizorium, které vlastně znamená, že i přesto, že jsme získali statut sportovní akce mimořádné důležitosti a finance byly potvrzeny dopředu, tak je zatím nemáme na našem účtu. Tím pádem jsme nebyli schopni k dnešnímu datu uhradit většinu nákladů rozpočtovaných na tuto akci, což znamená, že našim dodavatelům dlužíme a patří jim velký dík za jejich trpělivost a ochotu poskytnout veškerá plnění bez finančních prostředků na jejich účtech, což je určitě zásadní pro hladký průběh organizace a konání Světového poháru.
Jak hodnotíte domácí zastávku elitního seriálu po sportovní stránce?
Na prvním místě je potřeba zmínit start Mikaely Shiffrinové. Ve slalomu potvrdila svou naprostou dominanci a v obřím slalomu se po dvou letech objevila zpět na pódiu. Myslím si, že nám všem zase dokázala, jak velkým fenoménem v alpském lyžování, lyžování obecně a světovém sportu vlastně je. Jako někteří další sportovci i ona překračuje hranice sportu. Samozřejmě příběh jejího prvního startu ve Světovém poháru právě ve Špindlerově Mlýně, a veškerá ta její vítězství tady tomu ještě dodávají to něco navíc. Zároveň si ale Svatý Petr pochvalovala i všechna další světová děvčata. Byla nadšená nejenom z diváků a atmosféry, ale i z toho, že vlastně stála na sjezdovce, která snese ty nejvyšší požadavky. I to je skvělá vizitka – můžeme se pochlubit tím, že tratě na českém území mohou patřit k těm nejnáročnějším v seriálu.
Co říkáte na českou stopu v obou závodech, především nejlepší slalom v sezóně pro Martinu Dubovskou a debut některých mladých závodnic?
Martině Dubovské se poprvé v sezóně podařilo postoupit do druhého kola a sama ohodnotila svůj start jako velmi vydařený s dovětkem, že to ve Špindlerově Mlýně miluje. Zafungoval určitě efekt domácích fanoušků, kteří ji hnali do cíle. Podařilo se jí sjet trať dvakrát velmi dobře, asi nejlépe v sezoně, a byla za to odměněna svým 21. místem. Na startu byly i další české závodnice, většina z nich velmi mladých nadějí budoucnosti. Pro ně je zásadní, že měly možnost startovat na Světovém poháru, protože to bylo poprvé. Myslím si, že to patří k těm největším benefitům pořádání Světového poháru – organizátor dostane navýšenou domácí kvótu, díky níž může okusit elitní seriál větší počet závodnic. Je to jedna z cest, jak se stát úspěšnější, co týče výsledků, protože konfrontace s nejvyšším levelem prostě dává smysl.
Proč je důležité usilovat o pořadatelství Světových pohárů?
Přínos úspěšně zorganizovaného Světového poháru je mimořádný. Kromě hmatatelných pozitivních dopadů na region pramenící z návštěvnosti akce a obecně dobré reklamy pro Česko je organizace takto prestižních akcí také nástrojem k vylepšování a budování mezinárodní politiky. Je důležité, abychom světu pravidelně dokazovali, že patříme mezi nejlepší pořadatele, a to jak úrovní organizace, tak také úrovní sportovní, marketingovou a návštěvnickou. Vidíme tu plné tribuny, což v některých pravidelných dějištích ve světě není zvykem. Na prvním místě musí být ale vždy ekonomika.
Jak složitě se na podobně velkou sportovní akci zajišťují finance?
Finance prostě neokecáte — pokud rozpočet není vyrovnaný, ztrátu nese sportovní svaz ze svých prostředků. A protože jsme zimní sport závislý na počasí, rizika jsou vysoká. Proto jsme v posledních měsících připravili metodiku, podle které budeme systematicky vyhodnocovat, zda do pořádání Světových pohárů jít, nebo ne. Alpské disciplíny žen bereme jako benchmark, podle kterého budeme poměřovat ostatní akce. Vedle tvrdých čísel ale sledujeme i kvalitativní přínosy – zájem veřejnosti, mediální dosah, inspiraci dětí ke sportu. A právě tady se Světové poháry jednoznačně osvědčují. Na místě to bylo vidět na plných tribunách, potvrzují to i data z médií, sociálních sítí i České televize. Z pohledu svazu je pro nás zásadní, že dokážeme oslovovat mladou generaci a posilovat vztah veřejnosti ke sportu obecně. Pokud se tyto faktory potkají s přijatelnou ekonomikou, dává pořádání Světového poháru smysl. Ale pak jsou tu ještě i jiná rizika, která jen těžko ovlivníte…
Jaká?
Třeba reputační. Přestože byl minulý Světový pohár v roce 2023 také hodnocen ryze pozitivně a skončil zápornou nulou, se ohledně jeho pořádání objevila vlna různých spekulací a dohadů často velmi úzce spojených s mojí osobou. Policie ČR pak prováděla obsáhlé prověřování, které se mělo týkat údajného nehospodárného vynakládání prostředků z dotace přidělené NSA. Celé prověřování Policie ČR v září 2025 ukončila, věc odložila a konstatovala, že nezjistila nic, co by nasvědčovalo tomu, že se stal jakýkoli trestný čin. O tom, že v rámci organizace SP 2023 nedošlo k žádnému porušení zákonných norem a veškeré finanční prostředky byly využity efektivně a účelně, navíc svědčí také závěry kontroly NSA a nezávislá forenzní prověrka renomované auditorské společnosti KPMG.
Je ekonomika stěžejním kritériem pro usilování o pořádání Světového poháru?
Je pravda, že historie není úplně růžová, ať už šlo o mistrovství světa v Liberci 2009 nebo další velké akce. Proto dnes klademe mnohem větší důraz na to, aby jakékoli rozhodnutí mělo ekonomické krytí a bylo kolektivně schválené výkonným výborem i odborným úsekem. Pokud by se mělo jít do rizika, musí být jasně pojmenované benefity, které ho vyvažují. Letos navíc vstupujeme do sezóny v rozpočtovém provizoriu, což je mimořádně komplikovaná situace — na začátku roku nemáte žádné dotační prostředky a musíte financovat běžný provoz i akce z vlastních rezerv. I proto jsme u blížícího se Světového poháru ve snowboardingu zvolili menší formát a jen jeden závodní den.
Zmínil jste snowboardový Světový pohár, který se v březnu uskuteční na stejném místě a stejné sjezdovce jako právě uplynulý podnik v alpském lyžování. Jakou roli hrála tato skutečnost ve vztahu k vyjednávání na půdě FIS?
Velkou, a je důležité to říct otevřeně. V alpském lyžování je obrovský přetlak pořadatelů, zatímco ve snowboardingu FIS dlouhodobě řeší nedostatek kvalitních destinací. My jsme toho využili strategicky. FIS měla zájem, abychom v Česku pořádali snowboardový Světový pohár, ať už v paralelních disciplínách nebo snowboardcrossu. My jsme na to reagovali tak, že pokud dostaneme větší jistotu a stabilitu v alpském kalendáři, jsme připraveni jít do snowboardingu. Tahle dohoda výrazně posílila naši vyjednávací pozici a byla jedním z faktorů, díky nimž dnes máme mnohem pevnější místo i v alpském Světovém poháru. Navíc to dává smysl i organizačně: jeden areál, jedna sjezdovka, jeden tým lidí, jedna zima. Pokud připravíte trať pro alpské disciplíny, v devadesáti procentech případů tím splníte i požadavky snowboardingu, který má navíc nižší technické i provozní nároky.
V minulosti se některé Světové poháry v Česku bohužel musely i rušit…
Ano, zrušili jsme v minulých letech Světový pohár v běžeckém lyžování a snowboardcrossu. Důvody byly čistě ekonomické a také legislativní – zákon o veřejných zakázkách výrazně komplikuje organizaci těchto akcí. Nebylo to jednoduché rozhodnutí a zanechalo to určitou stopu i ve vztahu k FIS. Musím ale říct, že se nám podařilo situaci vysvětlit. FIS pochopila, že nešlo o nezájem, ale o odpovědné hospodaření. A právě nabídka, že jsme připraveni vrátit snowboarding zpět do Česka, sehrála významnou roli v tom, že se naše vztahy stabilizovaly a dnes jsou velmi dobré.
Jak silná je aktuálně česká snowboardová scéna a jak může působit na FIS?
Velmi silná — a napříč disciplínami. V alpském snowboardingu máme Zuzku Maděrovou, která letos patří ke světové špičce a pravidelně jezdí finále i pódia. Ve snowboardcrossu máme Evu Adamczykovou, olympijskou vítězku, která je globální značkou sama o sobě. A samozřejmě Ester Ledeckou, která dokáže propojit snowboarding s alpským lyžováním způsobem, jaký ve světě nemá obdoby. Právě tahle jména zvyšují atraktivitu závodů pro fanoušky, média i partnery. Když víte, že můžete na domácí trati vidět Ester, Evu nebo Zuzku v boji o pódium, má to úplně jiný dopad než anonymní mezinárodní závod. Pro FIS je to navíc silný argument — domácí hvězdy, plné tribuny, silná atmosféra, kvalitní organizace.
Proč jste se u snowboardingu rozhodli jen pro jeden závodní den z původních dvou?
Čistě z ekonomických důvodů a kvůli cash flow. V rozpočtovém provizoriu nemáme na začátku roku žádné dotační prostředky, přitom náklady na Světový pohár jdou do desítek milionů korun ještě před samotnou akcí. Rozdíl mezi jedním a dvěma závody je výrazný, takže jsme zvolili méně rizikovou variantu. FIS tenhle přístup ocenila jako pragmatický a odpovědný. Důležité pro nás bylo, že závod proběhne, že se český snowboarding ukáže doma fanouškům a že zachováme kvalitu akce.
Jaký je výhled domácích Světových pohárů do dalších let?
Pokud letošní vyúčtování dopadne dobře a rozpočty budou vyrovnané, jsem optimista. Obecně platí jediné: pokud čísla nebudou vycházet, nepůjdeme do toho. Naší prioritou je dlouhodobá finanční stabilita Svazu lyžařů. Světový pohár musí být přínosem – sportovním, společenským i ekonomickým.
Na jaké lyžařské a snowboardové disciplíny by se tedy mohli fanoušci na domácí půdě těšit?
U alpského lyžování máme dnes reálnou ambici být v tříletém cyklu, což považuji za ideální. Jeden rok doznívá organizace, druhý si odpočinete, třetí připravujete další ročník. Zároveň jednáme o běžeckém lyžování v Novém Městě na Moravě, které je ve výhledu v roce 2027. Snowboarding – jak paralelní disciplíny, tak freestyle a snowboardcross – má v Česku silnou pozici a velká sportovní jména, takže dává smysl, aby měl domácí Světové poháry pravidelně. Ohromnou tradici má v Česku samozřejmě i skok na lyžích, i když v tomto případě aktuálně není Harrachov v kondici, kdy by se dalo mluvit o hostitelství vrcholné mezinárodní akce.
Jak aktuálně vypadá situace ohledně Národního sportovního centra Harrachov, o kterém se toho v posledních měsících napsalo hodně?
Předně bych rád uvedl, že mě už unavují neustálé ataky ze strany vedení města Harrachov směrem k mé osobě. Povykovat na všechny strany a záměrně neuvádět všechny informace a fakta rozhodně nepovažuji za důstojný ani konstruktivní způsob řešení problému. Naposledy jsme se s tímto nezaměnitelným stylem jednání pana starosty Vašíčka setkali opět v tomto týdnu, kdy jsme v pondělí – v plné sezoně, den po konci pořádání Světového poháru ve Špindlerově Mlýně a těsně před startem olympijských her – obdrželi znění připravovaného memoranda mezi městy Harrachov a Frenštát pod Radhoštěm. Během čtvrtečního jednání výkonného výboru jsme tak memorandum vzali na vědomí s tím, že se jím budeme teprve důkladně zabývat, protože vzhledem k výše uvedenému jsme neměli prostor návrh řádně prodiskutovat. A ihned po konání VV pan starosta Vašíček opět šíří nepravdy, když veřejně uvádí, že jsme se odmítli k memorandu připojit. Přitom to rozhodnutí nepadlo. Nicméně jsem rád za to, že na začátku roku došlo ohledně areálu v Harrachově k dohodě a aktuálně jsou finalizovány smlouvy, které ošetřují využívání skokanského areálu městem.
V čem tato dohoda spočívá?
Město převzalo provoz areálu skokanských můstků na základě toho, že se zaručilo, že uhradí zahájení prací na rekonstrukci, nájem za bezesmluvní užívání pozemků od roku 2024 a ponese náklady spojené se službami v uplynulé sezóně ve Sportovním areálu Harrachov. Celková částka se blíží 15 milionům korun. Zároveň se zavázalo, že za úplatu poskytovat tréninkové podmínky závodníkům SLČR, a to napříč různými jeho úseky. Naším avizovaným záměrem bylo co nejdříve umožnit v areálu sportovní činnost, přípravu reprezentantů i mládeže. To se povedlo – během uplynulého víkendu se v Harrachově uskutečnily závody ve skoku na lyžích, ale i ve freestyle lyžování.
Proč k té dohodě došlo teprve nyní, po několika měsících sporů?
K dohodě nemohlo dojít dříve z toho důvodu, neboť až teď z našeho pohledu splňuje formální náležitosti vycházející z legislativy ČR a stanov SLČR. Předmětem dohody je dlouhodobé užívání pozemků s tím, že Konference SLČR – coby vrcholný orgán SLČR – na svém nejbližším řádném zasedání v červnu rozhodne o případném darování majetků Národního sportovního centra do vlastnictví města Harrachov. Ten zásadní rozdíl je, že minulý rok došlo k pokusu jedinců vyvést majetek ze spolku na město neoprávněně, protože stanovy SLČR neumožňují převod majetku bez souhlasu Konference. My jsme v tu chvíli jako řádný hospodář vyvinuli maximální úsilí, aby se převod zastavil, což se také podařilo. Zároveň jsme tehdy zjistili, že Ministerstvo financí neposkytlo výjimku z doby nájmu u majetku státu, což je naprosto zásadní pro to, aby vám do majetku mohli putovat dotační prostředky. Bývali bychom byli bez majetku a velmi pravděpodobně významně zadlužení objednávkami, které v Harrachově byly prostřednictvím tehdejšího ředitele Národního sportovního centra Víta Háčka objednány.
Už jen dny nás dělí od startu zimních olympijských her v Itálii. Jaké jsou ambice Svazu lyžařů pod pěti kruhy?
Na olympijské hry odjíždíme znovu jako suverénně nejpočetnější část české výpravy co se týče individuálních sportů. Tvoříme většinu olympijského programu. A naše ambice musí být medailová – stejně jako v minulých letech, kdy se nám pravidelně dařilo vozit cenné kovy z každých her. Řekl bych, že i zdraví sportovců a dosavadní výsledky v sezóně nám poskytují solidní pocit ve smyslu výsledkových očekávání.
Koho budete nejvíc sledovat?
Moje pozornost bude logicky upřena na všechny naše lyžařské a snowboardové disciplíny. Jsem rád, že počet jmen s těmi nejvyššími ambicemi se rozšířil a můžeme atakovat medaile ne jednou nebo dvakrát, ale možná i vícekrát. K největším hvězdám posledních let Ester Ledecké a Evy Adamczykové, která píše nádherný příběh po návratu z mateřské, se přidávají i další velmi výrazná jména, jež dosahují těch nejlepších umístění v rámci závodů Světového poháru jako Zuzana Maděrová, Honza Zabystřan nebo Jakub Hroneš. Osobně se velmi těším také na Simonu Bubeníčkovou na paralympijských hrách, která přes svůj nízký věk naprosto dominuje v závodech běžeckého lyžování, které navíc dokáže kombinovat s biatlonem. I na paralympiádě máme velká očekávání a rozhodně se jí vyplatí sledovat a fandit českým sportovcům.
