Atmosféra závodu mě vždy pohltí, říká fotograf českých lyžařů

Atmosféra závodu mě vždy pohltí, říká fotograf českých lyžařů

10 min 51 s

Před čtyřmi lety začínal u běžců na lyžích, od té doby postupně prošel většinou zimních sportovních disciplín a fotil ty nejlepší reprezentanty v čele s Ester Ledeckou, Romanem Koudelkou nebo Kateřinou Razýmovou. Nyní se podobně jako sportovci připravuje na další sezonu strávenou na sjezdovkách, běžeckých tratích i skokanských můstcích. „Na prvním místě je pro mě udělat kvalitní fotku, ale atmosféra závodu mě vždy pohltí,“ říká dvorní fotograf Svazu lyžařů ČR Jiří Bošek.


Jak vypadá takový standardní den na lyžařských závodech pohledem fotografa?

Ten den vypadá zhruba tak, že vstávám kolem páté hodiny ranní, abych nejprve vyfotil servisáky v buňce. Pak si valím obhlídnout trať před startem. Po závodě jdu rychle posílat první fotky médiím a jedu vyfotit pozávodní strečink a celkovou atmosféru. Xtá směna jednoho dne je pak třídění a úprava fotek, aby byly ráno připravené na sociální sítě pro fanoušky. To dělám většinou tak do jedné v noci. Takže toho moc nenaspím, ale je to rozhodně zajímavá práce.

Jak snadné nebo naopak složité je dostat se do zákulisí českého týmu a do soukromí závodníků?

Díky tomu, že jsem dlouho sám závodil, tak vím, v jak ožehavém prostředí se pohybuji. Snažím se sportovcům nepřekážet, respektovat jejich potřeby a zachycovat, co vidím. Oni zase rozumí mé práci, takže bych řekl, že si vzájemně vycházíme vstříc. Mám pocit, že mě berou.

Kdo se dobře fotí a kdo je naopak stydlín?

Všichni se mi dobře fotí, ale pravda je, že ne každý se do toho hrne. To pak musím najít způsob a situaci, ve které se bude dotyčný cítit dobře, což není vždy jednoduché. Byli tací, s kterými to byla vyloženě výzva. Ale já mám výzvy rád.

Který závodník pro vás byl největší oříšek?

Někdo má focení v krvi, s někým se musím naladit. Trochu jsem se hledal s Michalem Novákem, ale myslím si, že už jsme se naladili na správnou vlnu a jde nám to. Nedává mi plně moc času, abych ho nerušil v přípravě, ale vždy to spolu nějak zvládneme.

U zimních sportů jste začínal s běžci na lyžích, prošel všechny klasické disciplíny a loni už jste poprvé fotil také freestyle lyžování. Fotí se jednotlivé disciplíny odlišně?

Je a dost. Ale o to více mě to baví. V tomto sportu nejde o zachycení úsilí, sněhu odlétávajícího od lyží, ale o celkovou krásu toho sportu. Freestyle je nádherná vzdušná gymnastika. Tam se snažím do fotek dostávat krásu pohybu a prostředí, ve kterém závod zrovna je. Všude je cítit větší uvolněnost a taková až nesoutěživost. Možná je to tím, že nejde o vteřiny, jako tomu je u běžeckého lyžování.

Máte nějakou speciální přípravu na to, když dopoledne fotíte běžce na lyžích a hned odpoledne třeba skokany?

Hodně se ráno najíst, protože se k jídlu po celý den nedostanu. (smích) Ale z pohledu techniky ne. Je však důležité si dobře nakoukat prostředí, ve kterém se závody uskuteční, tedy v tomto případě trať a můstek. Den dopředu si zjišťuju, jak bude putovat slunce během závodu a z jakého místa udělám tu nejlepší fotku. Během závodu můstek vyběhnu tak pětkrát a mám na to zároveň dost omezený čas.

To chce mít tedy docela fyzičku…

Snažím se neztatíčkovatět. U skoků, kde fotíte na místě, to ještě jde, ale u běžců na lyžích to vyžaduje rychlé přesuny. Vždycky se snažím vyfotit je všude, zároveň mám rád zajímavý rámeček. Pravidla organizátorů nám fotografům ale dávají omezené pole možností.

Jaká pravidla tedy obecně platí pro pohyb fotografů na vrcholných závodech?

Nesmíme se například pohybovat v úhlu záběrů kamer. Vzhledem k tomu, že jich je na celém závodě třeba čtyřicet a člověk těžko odhadne, která zrovna snímá závod, raději se jím úplně vyhýbáme.

Máte už před závodem v hlavě představu, jakou fotku byste chtěl pořídit?

Ano, s tím je dobré vždy začít. Ale ve střehu musím být neustále, protože nejlepší fotky nakonec bývají ty nepřipravené.

Stačíte si během závodu užít i atmosféru a výkony sportovců, nebo se plně soustředíte pouze na focení?

Na prvním místě je pro mě udělat kvalitní fotku. Ale jakmile závodník projede, dost hlasitě ho povzbuzuju. Prostředí například na běžecké trati mě vždy vtáhne a neudržím se. Dost dlouho jsem i sám závodil, takže je mi atmosféra závodu blízká. Celý ten závodní den prožívám od rána do večera.

Fotil jste už na řadě Světových pohárů, mistrovství světa i dalších vrcholných akcích. Máte nějakou další konkrétní metu?

Rozhodně jsou to zimní olympijské hry v Číně v roce 2022. To by byla moje premiéra pod pěti kruhy. Kamarádi se mi smějí, že když jsem se na olympiádu nedostal s lyžemi, tak se tam dostanu snad aspoň s foťákem. (smích)



Pomoc Ukrajině