Za sezonu bych si dal dvojku. Jednou snad budeme bojovat o bedny na SP s bráchou, říká Matyáš Kroupa
Matyáš Kroupa prožil další zlomovou sezonu, která vyvrcholila kvalifikací a následnou účastní na olympijských hrách. Mimo to ale dovezl také další medaili z juniorského světového šampionátu, či zajel kariérní maximum ve Světovém poháru. Jak sezonu hodnotil?
V uplynulé sezoně jsi zažil premiérovou účast na olympiádě, přivezl bronz z MSJ, ale také sis zajel pro kariérní maximum ve Světovém poháru. Na který z těchto momentů vzpomínáš nejraději?
Asi na olympijské hry. A hlavně na to, kdy jsem měl možnost jet proti Kingsburymu, legendě našeho sportu. Byl to navíc jeho poslední závod, takže jsem rád, že jsem ještě stihl si s ním takhle zajet závod předtím, než ukončí svou kariéru. A myslím, že to je moment, na který nebudu vzpomínat jen tuto sezonu, ale do konce kariéry, nebo až do konce života.
Na zimních hrách ses v únoru umístil na 28. pozici. Jak se na tu olympijskou misi zpětně díváš? Hodnotíš ji asi kladně, že?
Ano, hodnotím to kladně. Sice to není nějaký super výsledek, můj hlavní cíl ale byl spíše se tam dostat, a ne nějaké konkrétní umístění. Samozřejmě když už jsem tam byl, tak jsem choutky na nějaké umístění měl, ale to nebylo to nejdůležitější, na co jsem se soustředil. Chtěl jsem si to užít a mít možnost tam být. To se mi splnilo a jsem s tím spokojený.
Jak bys celkově hodnotil tu letošní zimu? Dopadla tedy nad očekávání?
Spíš bych řekl, že dopadla tak, jak dopadnout měla. Určitě z letošní zimy odcházím zase jako lepší člověk a lepší sportovec. Byl jeden závod, který jsem si nepodchytil úplně dobře, konkrétně právě na tom MSJ, kde jsem prostě neobhájil titul. Ale zároveň jsem přivezl medaili, což se počítá. Možná jsem na sebe až moc tvrdý, ale chtěl jsem víc, a chybělo málo k tomu, abych na to dosáhl. Ze závodu jsem se ale ponaučil. S výsledky celé zimy jsem vlastně dost spokojený. Zajel jsem kariérní maximum ve Světovém poháru, pomalu, ale jistě se blížím k TOP 10. To je i cíl do příští sezony. Chtěl bych zajíždět TOP 10, pravidelněji se tam ocitnout, a myslím, že je to reálné. Overall hodnocení by bylo tedy kladné, ve škole bych si dal dvojku.
To tvé dvanácté místo ve Světovém poháru, jak velký to je úspěch v rámci dosavadní kariéry?
Pro mě je to hlavně ukázka toho, že na to prostě mám. Že práce, kterou děláme, se vyplácí. Krůček po krůčku se posouváme výš, na top příčky SP. Je to ukázka, že na to mám, ale také že musím dál makat, abych na těch top příčkách končil, a abych byl konzistentní, a zajížděl jízdu co jízdu stejně.
Ukázala ti sezona také něco dalšího? Třeba něco, na čem ještě musíš zapracovat?
Ukázala mi, že posouvat se to dá pořád. Že nikdy nedosáhnu toho levelu, kdy si řeknu, že už není třeba co řešit. Vždy tam bude něco, co se mi nebude líbit, co budu chtít zlepšit. Musím prostě pořád makat, makat a snažit se dělat něco líp než ostatní. Aby se to vyplácelo a šlo to vidět na výsledcích.
Česko mělo tvou zásluhou po 16 letech zastoupení v Moguls na olympiádě. Naposledy tomu tak bylo v roce 2010. Má to pro tebe tento fakt také speciální hodnotu?
Pro mě je to fakt, který ukazuje, že jsem pro lyžování v boulích tady v Česku udělal dost. A doufám, že toho ještě dost udělám. Je to pro mě potěšení. Že v takovém sportu můžeme dosáhnout takových výsledků, nominujeme se na olympijské hry, a že můžeme bojovat o nějaký výsledek. Reprezentovat je pro mě čest, takto pod českou vlajkou, a ještě po těch 16 letech.
Na olympiádě a Světových pohárech můžeš spíše překvapit, zatímco na juniorských šampionátech si startoval spíše v roli favorita. Který z těchto rolí ti více svědčí?
Tím, co jsem si prožil na MSJ vím, že více mi sedí Světový pohár, kde na mě není vyvíjen takový tlak. Myslím, že to ovlivňuje celkový dojem ze závodu. Že když jsem tam jako favorit, je to mnohem těžší pozice, než když jsem tam jako někdo, kdo k favoritům nepatří a může překvapit.
V boulích závodí i tvůj mladší bratr Šimon. Dojde někdy k nějakému bratrskému souboji třeba na Světovém poháru?
Řekl bych, že dojde. Určitě jo. Brácha zatím dělá jak boule, tak i Aerials. Troufnu si říct, že když to někam nedotáhnu já, tak minimálně on určitě ano. Možná bude mít jednou i daleko lepší výsledky než já. Ale určitě se těším na to, že spolu budeme jezdit, soutěžit na SP, a třeba bojovat i o bedny. Pokud to tak osud bude chtít, bude to skvělé.
Dáváš mu třeba i rady ohledně ježdění? Bere si od tebe inspiraci?
Řekl bych, že si to ode mě bere. Od malička ve mně má vzor. Sám to říká, i rodiče to říkají. Když mu řeknu, že má něco dělat jinak, tak to tak udělá, mé rady si bere. Ale radím mu, když si o to řekne, jinak ho nechávám jít. Oba máme dobrý dar, a to takový, že na ty věci dokážeme přijít sami. Nakoukat si to, udělat to stejně. Stačí nás lehce nasměřovat, a my si cestu najdeme.
FOTO: FIS/Anya Censi
