Rekordní porce skoků a útok na světovou šestnáctku. Trenér Bínek hodnotí dosavadní přípravu českých boulařů
Další zimní sezóna se neúprosně blíží a čeští boulaři mají za sebou velkou část letní přípravy. Reprezentační trenér Vojtěch Bínek v rozhovoru popisuje, jak u jeho svěřenců Marka Gajdečky a Matyáše Kroupy takový trénink mimo zimu probíhá, jaké technické detaily ještě musí do prvních závodů vypilovat a v neposlední řadě i to, jakými dalšími sporty si program zpestřují.
Jak zatím hodnotíte letní přípravu?
Zatím jednoznačně kladně. Původně jsme sice měli v plánu odletět do chilského Corralca, kde jsme loni trénovali s americkým týmem, ale z finančních důvodů to tentokrát nevyšlo. Na olympijskou sezónu bývá přece jen více prostředků, letos musíme trochu šetřit. Otevřelo nám to ale nové možnosti – mohli jsme se více zaměřit na kondici a skoky do vody. Do Chile bychom letěli už v první polovině srpna, takhle můžeme kondiční a skokanskou přípravu protáhnout až do poloviny září, nebo dokud nám dovolí počasí. Navíc jsme už na jaře odjezdili spoustu dnů v boulích na rakouském Hintertuxu. Tam obvykle končíme jarní a začínáme letní přípravu. Chtěli jsme lyžovat co nejdéle, což se povedlo, a pak jsme na to plynule navázali skoky.
Jak vypadá letní příprava boulaře?
Lyžujeme, dokud to jde, zhruba do konce června jsme trénovali na Hintertuxu, kde má trať parametry Světového poháru, což je pro nás nesmírně hodnotný trénink.
Od jara se do toho nabaluje kondiční příprava, která probíhá standardně jako u každého lyžaře a pokračuje po celé léto. Po lyžařské fázi přecházíme na skoky, což je specifikum freestyle lyžování – jezdíme skákat na lyžích do vody do Acrobat Parku Aleše Valenty ve Štítech. Letos mají kluci, Marek Gajdečka i Matyáš Kroupa, nakročeno k osobnímu rekordu v počtu skoků za celou svou profesionální kariéru. Věřím, že v sezóně to bude hodně znát. Kondičně jsou na tom oba dlouhodobě skvěle, takže tam už ladíme jen detaily.
Co konkrétně obnáší tréninky v tomto období?
Kluci trénují vícefázově, i když samozřejmě nezapomínáme ani na odpočinek. Náš běžný den ve Štítech začíná v deset ráno. Proběhne rozcvička a po ní důležitá předpříprava na trampolíně, případně skoky do molitanové jámy. Během jedné tréninkové fáze zvládnou kluci zhruba 15 skoků, výjimečně až 30. Zejména Marek Gajdečka je mentálně i fyzicky nesmírně odolný a dokáže i takovou porci skoků udržet v maximální kvalitě. 
Jaký je v tréninkovém procesu skoků systém?
Jeden skok na můstku zabere podle provozu 5 až 10 minut. Začínáme jedním či dvěma rovnými skoky a pak už zkoušíme progresivní řady. Například u „corku“ uděláme pět čistých sedmsetdvacítek, pak pět s konkrétním grabem, ten následně vyměníme a nakonec přecházíme na vyšší rotace. Novinkou letošního léta je trénink rotací na opačnou stranu. V boulích se to sice oproti freeski slopestylu bohužel nehodnotí jako odlišný skok, ale pro rozvoj prostorové orientace závodníka je to vynikající.
Jak tréninkový den ve Štítech pokračuje?
Kolem poledne máme pauzu na oběd a odpočinek. Odpolední fáze má podobný scénář: lehčí rozcvička, trampolíny a jde se znovu do vody. Často to dělíme tak, že dopoledne zkoušíme off-axis rotace a odpoledne akrobatické skoky, jako jsou rovná salta s vruty. Může se zdát, že skoky do vody nejsou kondičně náročné, ale opak je pravdou. Po každém skoku musíte v mokrém neoprenu a lyžácích vyjít s lyžemi na ramenou desítky schodů. K tomu si přidejte termoregulaci těla – být dvě hodiny v kuse v mokru vezme obrovskou spoustu energie. Tréninkový den pak většinou zakončíme beachvolejbalem, spikeballem nebo šipkami.
Je něco, na co jste se letos u svých svěřenců primárně zaměřovali?
Při lyžování jsme u obou hodně pracovali na práci rukou. V boulích je to extrémně důležité a specifické – jde o naprosto přesné načasování zapíchnutí hůlky a následný pohyb paže, který nesmí rozhodit rovnováhu. Jízda a nárazy jsou bleskově rychlé, takže si závodník nemůže dovolit žádný zbytečný pohyb navíc, který by narušil jeho těžiště a stabilitu. Ve skocích se posouváme pořád dál. Oba skáčou výborně, takže už jen čistíme techniku a hledáme nové graby do rotací. Na podzim nás ale ještě čeká hodně práce s dopady a plynulým přechodem ze skoku zpět do jízdy v boulích – tam zatím vidím mezeru, kterou musíme zaplnit. Co se týče kondice, řešíme jen drobnosti. Během náročné závodní sezóny je totiž přirozené, že kondice mírně klesne oproti maximu z letní přípravy.
Jak jste fungovali během posezónních tréninků na sněhu a kdy se na něj plánujete vrátit?
Hlavní lyžařská příprava proběhla na Hintertuxu. Mezitím kluci dojíždějí do Prahy nebo Šumperka za naším kondičním trenérem Františkem Andrlem a na skoky do vody právě do Štítů. Fungujeme formou mikrosoustředění – vždycky na tři dny odjedeme trénovat, pak mají kluci pauzu, trénují sami doma, načež se celý cyklus opakuje. A co nás čeká dál? Jakmile v Alpách napadne dostatek sněhu, pojedeme se na pár dnů pořádně rozlyžovat. V polovině října by pak měla na Hintertuxu vzniknout plnohodnotná trať, kde máme v plánu strávit 16 dní na sněhu ve dvou blocích. Tam nás čekají i první FIS závody sezóny. Ty jsou pro nás ideální k otestování nových skoků – získáme zpětnou vazbu od rozhodčích a uvidíme, jaké známky kluci za nové triky dostávají. Následně se přesuneme na osm dnů do švédského Idre a koncem listopadu vyrazíme do finské Ruky, kde potrénujeme zhruba týden před začátkem Světového poháru, který startuje právě tam.
Zařazujete do letní přípravy i sporty, které by lidé u boulařů nečekali?
Klasikou je samozřejmě běhání, cyklistika a posilovna, k tomu doplňkově beachvolejbal nebo tenis. Kluci jsou tělem i duší sportovci, takže toho dělají spoustu. Z těch méně obvyklých sportů je u Marka nejoblíbenější windsurfing, Matyáš zase jezdí v rampě a ve skateparku na bruslích. Obojí je pro jejich rozvoj obrovsky cenné, i když to vyloženě nespadá do lyžařské přípravy. Zajímavostí je, že jsme všichni tři začali hrát golf. Hlavně z Marka se stal vášnivý hráč a jde mu to skvěle. Věřím, že mu tento sport může hodně dát po mentální stránce a zpětně mu to pomůže i v lyžování.
Jak moc po měsících přípravy už v týmu vyhlížíte začátek závodní sezony?
Samozřejmě už se moc těšíme. Sezónu zahájíme na zmíněných FIS závodech v Rakousku, jezdíme tam pravidelně a klukům se tam daří – naposledy byl Marek druhý a Matyáš hned za ním třetí. Zároveň se rýsuje zajímavá možnost ve finském Levi, kde se snaží vytvořit kvalitní podmínky pro boulaře. Koncem listopadu by se tam měl jet FIS závod, a dokonce plánují stejné prize money jako ve Světovém poháru. Standardní tréninkový svah tam bývá docela placatý, ale v listopadu se v Levi jede i Světový pohár alpských lyžařů ve slalomu. Pořadatelé by po jeho skončení chtěli na stejném – velmi prudkém – svahu postavit právě boulovou trať. Pokud by to vyšlo, byla by to se svými 31 stupni nejprudší trať, na které jsme kdy závodili. Na Světových pohárech se totiž sklon obvykle pohybuje jen kolem 28 stupňů.
S jakým konkrétním cílem do zimy vstoupíte?
Základním cílem je přežít sezónu ve zdraví, ač to zní jako klišé. Jakmile totiž přijde zranění, sezóna končí. I proto tolik času a financí investujeme do kondiční přípravy a fyzioterapie, abychom riziku maximálně předcházeli. Ze sportovního hlediska je naším hlavním cílem pravidelně se umisťovat v nejlepší šestnáctce Světového poháru. To je zcela zásadní věc pro ustálení pozice v první šestnáctce a následný vstup mezi absolutní boulařskou elitu. Matyáš Kroupa už má na kontě skvělá umístění, ale zatím jich není tolik. Ve světě boulí je to pořád trochu nováček, takže usadit se v této šestnáctce trvale by bylo fantastické. To samé chceme dokázat i na mistrovství světa v Rakousku. Marek Gajdečka se do první šestnáctky ve Světovém poháru sice zatím neprobojoval, ale loni vyhrál závod Evropského poháru, což se českému boulaři povedlo naposledy v roce 2012. Je to neuvěřitelný úspěch, který jasně dokazuje, že výkonnostně mezi špičku patří. Do letošní sezóny jdeme s tím, aby se naplno prosadil právě i ve Světovém poháru.
