Je zkrátka čas se rozloučit, říká Dorota Šamánková. Na boulařku teď čeká dráha advokátky
Po téměř deseti letech ve vrcholovém sportu se česká boulařka Dorota Šamánková rozhodla uzavřít svou závodní kariéru. V rozhovoru vzpomíná na největší úspěchy i těžká zranění, vysvětluje, proč přišlo rozhodnutí právě teď, a prozrazuje, kam povedou její další kroky.
Končíte kariéru, jak jste se cítila po oznámení, že už nebudete dále závodit?
Prvotní pocit byl trochu mrzutý, jelikož se tímto loučím s obrovskou kapitolou, která mi do života přinesla nespočet zážitků a zároveň lidi, kteří jsou jeho každodenní součástí. Je ale potřeba to vzít s nadhledem a uvědomit si, že na mě čekají radosti i mimo sport.
Proč jste se tak rozhodla?
Je to souhra několika okolností. Usoudila jsem, že už je zkrátka čas se rozloučit.
Jak těžké to bylo rozhodnutí? S kým jste se o tom třeba radila, s kým jste to probírala?
Jak říkám, rozloučit se s životním stylem, kterým jsem žila posledních skoro deset let, nebylo jednoduché. Nejdříve bylo nutné to probrat s rodiči, ale samozřejmě také s trenérem.
Co vás definitivně utvrdilo v tom, že je to správné rozhodnutí? Co to ve vás zlomilo?
Poslední kapkou bylo zjištění, že naše disciplína nebude na univerziádě, která se má konat příští sezónu v Číně. To byla akce, na kterou jsem se velmi těšila, jelikož by to byla moje poslední možnost se takové akce zúčastnit jako studentka.
Když se ohlédnete za celou kariérou, jak se vám pozdává? Jak ji hodnotíte?
Když se ohlédnu zpět, svou kariéru hodnotím převážně pozitivně. Sport mi toho hodně dal. Zároveň mi sice naservíroval i nějaké překážky ve smyslu zranění kolene a následné dlouhé rehabilitace, ale s tím je potřeba počítat, pokud se vrhnete do tak rizikového sportu, jako je freestyle lyžování.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Jaký moment nebo vzpomínka se vám z ní vybaví jako první?
Asi nedokážu vybrat jeden jediný moment, ale velmi ráda vzpomínám na závodění a cestování z doby, kdy jsme ještě byly v „plné sestavě“ s holkami – Klárkou Gajdečkovou a Eliškou Coufalovou.
Čeho z ní si nejvíc ceníte, vážíte?
Určitě si cením medailových úspěchů z Evropského poháru, ale také třeba 4. místa z Mistrovství světa juniorů v závodě smíšených dvojic v italském Valmalencu, které jsme vybojovali s Markem Gajdečkou. Velmi zajímavou zkušeností pro mě byly i starty ve Světovém poháru.
Na jaký závod budete vždy vzpomínat?
Nabízí se, že budu nejraději vzpomínat na závody, které pro mě byly zároveň medailovými úspěchy, ale nemohu opomenout ani svou poslední sezonu. Tím, že jsem se vracela po zranění, jsem se na závodění hrozně těšila a řekla bych, že jsem si ji s nadhledem opravdu užila.
Co vám dráha sportovce dala do budoucího života?
Určitě mě zocelila, co se týče psychické odolnosti a zvládání stresu obecně. Dala mi také samostatnost a velkou disciplínu.
Co máte teď v plánu? Kam byste chtěla, aby se vaše životní dráha ubírala dále?
Mým hlavním cílem je teď úspěšně dokončit studium práv v Olomouci a sbírat zkušenosti v advokátní kanceláři. To je pro mě momentálně priorita, které chci věnovat čas, abych se posunula zase o krok dál.
Máte něco, co byste vzkázala mladým sportovcům, kteří by se jednou na takovou dráhu chtěli vydat?
Ráda bych mladým sportovcům vzkázala, aby si sport hlavně užívali a dělali ho, dokud můžou a jsou zdraví. Je to prostředí, které dokáže nabídnout hromadu zážitků, a zároveň díky němu dostanete možnost podívat se na úžasná místa.
