Vždycky na mně bylo vidět, že si lyžování užívám, říká Kateřina Smutná

Vždycky na mně bylo vidět, že si lyžování užívám, říká Kateřina Smutná

10 min 39 s

Na kontě má vítězství ve Vasově běhu, Marcialonze i na Jizerské 50. Prosadila se také ve Světovém poháru, kde měla několikrát na dosah stupně vítězů. Tento víkend ale projela Kateřina Smutná cílem naposledy (tedy alespoň prozatím). S kariérou se rozloučila na stokilometrovém švédském závodu Aarefjällsloppet. „Dojatá jsem byla už před startem,“ říká s úsměvem Katka.


Je to úplný konec kariéry, nebo se můžeme těšit, že tě v budoucnu zase uvidíme závodit?

V tuto chvíli to považuji za konec kariéry, zároveň ale nechci říct, že už se nikdy nepostavím na start žádného závodu. Není tajemstvím, že jsem se nyní rozhodla upřednostnit rodinu, kdyby se nám ale podařilo mít miminko hodně brzy, ráda bych jezdila třeba tři závody ročně – Jizerskou, Marču a Vasák. To jsou nejkrásnější závody.

Jaké to je – projíždět cílem a vědět, že to je poslední závod v kariéře?

Už jsem to dost prožívala na startu. Holky se rozcvičovaly, já procházela kolem nich, rozhlížela jsem se a říkala si, že to zažívám naposledy. Dojalo mě to už před startem, a pak i několikrát při závodě. Na trati jsem si ale hlavně říkala, že musím ten závod objet v pohodě, protože předchozí závod jsem nedokončila kvůli křečím a teď jsem z té stovky měla obrovský respekt. Nakonec se mi podařilo opravdu dojet v pohodě, když tedy nepočítám posledních pět kilometrů, kde jsme soupeřili s Brittou Johanssonovou Norgrenovou o 6. místo.

Nepřemýšlela jsi o tom, že se rozloučíš už na Jizerské?

To ani ne. Od začátku jsem měla v plánu ještě Vasák a říkala jsem si, že skončím po něm. Ale vzhledem k situaci, která byla v Česku, jsme se rozhodli zůstat na severu. Nakonec se tu odjela skoro celá sezona.

Plány pro nejbližší roky jsou tedy jasné. Už jsi ale uvažovala, jakým směrem se bude tvá profesní kariéra ubírat dál?

Samozřejmě přemýšlela. Ráda bych se vydala dvěma směry. Chtěla bych totiž zůstat u lyžování, které mě pořád strašně baví, a tak by třeba ráda dělala kempy pro mladé lyžaře a předávala jim své zkušenosti. Mám pocit, že za těch 25 let závodění jim mám co dát. Ten druhý směr je masérství, které mě hodně baví a chtěla bych se v něm zdokonalovat a vzdělávat.

Řada skvělých závodníků se po skončení aktivní kariéry přirozeně posouvá do trenérské role. To tě neláká?

Abych byla upřímná, nemám ještě ty plány úplně srovnané. U lyží bych chtěla nějakým způsobem rozhodně zůstat, ale teprve uvidím, na jakém místě to bude.

Plánujete nyní zůstat v Rakousku, nebo budete v Česku?

Nyní jsme v Rakousku. Když jsme sem přijížděli ze severu, říkali jsme si, že už tu nebude sníh. Ale pořád je ho dost, k tomu tu máme hezké počasí, takže lyžujeme, trochu se opalujeme, regenerujeme. Ale brzy se přesuneme do Čech, kde nějakou dobu zůstaneme.

Jaká vlastně byla tvá poslední sezona? Jak jsi s ní spokojená?

Celkové čtvrté místo ve Ski Classics musím hodnotit pozitivně. Vlastně to ani líp dopadnout nemohlo. Ty tři holky, které jsou v pořadí přede mnou, se mnohokrát dostaly na stupně vítězů. Mně se to letos podařilo jenom jednou, takže to čtvrté místo je maximum.

Jak na rozhodnutí ukončit kariéru reagovalo tvoje okolí?

Byla jsem překvapená, že když jsem dala tu informaci na Facebook, tak mi spousta lidí napsala krásné komentáře. Až mě to několikrát dojalo. Musím jim za to moc poděkovat. Bylo úžasné, kolik těch fanoušků bylo.

Hodně fanoušků musíš mít i na sever, kde vítězství ve Vasově běhu řadí člověka mezi celebrity, ne?

Nevím, jestli zrovna já jsem celebrita, ale třeba Standa Řezáč je tam opravdu hvězda. On byl v těch maratonech strašně dlouhou dobu. Ale je pravda, že Vasák pro Skandinávce znamená skoro víc než olympijská medaile. Hodně si toho cení.

Když se ohlédnete za tvou kariérou, co byl její nejkrásnější moment?

Určitě vítězství na Vasáku, jen tomu chyběla ta třešnička na dortu, protože jsem tam vyhrála za Rakousko, ale za Českou republiku už se mi to nepodařilo. Hned v těsném závěru jsou dvě první místa z Jizerské 50 a hned za nimi je vítězství na Marcialonze.

Dokázala jsi toho strašně moc. Splnila sis všechny lyžařské sny, nebo někde zůstává pocit rozdělané práce

S kariérou můžu být maximálně spokojená. Sice se mi ve svěťáku nepodařilo dostat se na bednu, což mi trochu chybělo, ale pro mě byla mnohem důležitější láska ke sportu: že to člověka baví, je na něm vidět, že z toho má radost. To na závodníkovi poznáte. A já myslím, že na mě bylo vždycky vidět, že jsem si lyžování opravdu užívala.

Jaké bylo probuzení den po posledním závodě? Vstát a najednou nic nemuset?

To mi asi dojde až po nějaké dobé, možná až za měsíc. Zatím mi to vůbec nedochází.

Foto: Jana Mensatorová