Veleúspěšný šampionát. Beru to všema deseti, hlásí Novák
Mistrovství světa v Trondheimu je minulostí a česká výprava se v běžeckém lyžování rozhodně neztratila. Výborný šampionát prožil Michal Novák, jenž v individuálním sprintu vybojoval parádní páté místo, v týmovém sprintu s Jiřím Tužem slavil sedmé místo a v intervalovém závodě pak urval skvělou osmou příčku. Své působení v Norsku na závěr okořenil vydřeným, ale o to cennějším jedenáctým místem na královské padesátce, která nebyla bojem jen se soupeři a vlastními silami, ale i s tvrdými podmínkami a teplým počasím.
Máte za sebou mistrovství světa a po všem, co vás před sezonou a v průběhu sezony provázelo, tak veleúspěšné. Jak se za ním ohlížíte vy?
Souhlasím, bylo veleúspěšné. Skutečně to vyšlo, jak jsme chtěli a na co jsme trénovali. Možná tam trošku chybělo nějaké lepší umístění, ale tím nechci říct, že bych nebyl spokojený. Beru to všema deseti.
V úvodním sprintu asi byla největší očekávání kvůli čtvrtému místu z Planici 2023. Svazoval vás nějak před závodem váš skvělý výkon ze šampionátu před dvěma lety?
Trošku mě to svazovalo v tom smyslu, že jsem na sebe kladl nároky já sám. Ne ani tak vyloženě do toho sprintu, ale v podstatě do všech závodů právě kvůli čtvrtému místu z Planice. Že se ve sprintu podařilo v podstatě zopakovat to umístění, toho si nesmírně vážím. Je pro mě velký úspěch, že jsem dokázal navázat na výkony z Planice. Ale bylo tam samozřejmě potřebné štěstí, což k tomu patří. Dobrý lyžař se musí vyvarovat i třeba hrozícímu pádu.
Ve čtvrtfinále z toho byl právě tak trochu šťastný postup po pádu dvou závodníků. Spadl z vás tlak, že se povedlo dosáhnout nějaké mety v závodě?
Určitě to ze mě spadlo. Říkal jsem si, že semifinále je něco, s čím může být člověk relativně spokojený. Byl jsem ale otevřený tomu, co bude dál. Závod jsem si užíval. Byť jsme asi neměli úplně nejlepší lyže ze všech, věřil jsem, že to může dopadnout dobře.
Semifinále bylo hodně rychlé, povedl se vám ale výborný dojezd a byl z toho postup s časem. Jak byste popsal závěrečné metry, na kterých jste vybojoval finále?
Cítil jsem se ve finiši dobře a silně ve všech rozjížďkách. Byla to moje jediná šance, protože během dne se nedalo nikde jinde moc bojovat, právě i kvůli těm lyžím. Lyže nebyly špatné a servis odvedl maximum, ale ten den asi nebyly oproti těm top závodníkům tak rychlé. Jediná možnost tak zbývala právě ve finiši. Cítil jsem, že dochází síly Benovi Ogdenovi a Valeriovi Grondovi. Na to jsem trochu spoléhal, že v průběhu dne se bude únava sčítat. Kdo to třeba přepálil, tak mu pak trochu docházelo.
Ve finále z toho bylo páté místo. Dalo se tam udělat něco jinak, nebo by muselo dojít k nějaké chybě soupeře, aby z toho bylo lepší umístění?
Tam byla chyba spíš z mojí strany. Ve druhém stoupání jsem pustil před sebe Francouze, což myslím, že byla chyba. Ono by to třeba vyšlo, ale jen v případě, že bychom měli ještě lepší lyže.
Po pár dnech volna byl skiatlon. Šestnácté místo bylo vaše nejhorší umístění na šampionátu. Dalo se ale říct, že to byl neúspěch? Přeci jen je to pořád elitní dvacítka v disciplíně, ve které se nám daří v posledních letech nejméně.
Jako neúspěch bych to nehodnotil a ani jsem to tak nevnímal. Ale nevnímal jsem to ani jako něco, co bych chtěl. V závodě mi došlo ve stoupání a nestačil jsem na vysoké tempo na klasickém úseku. Chybělo mi tam deset sekund na skupinu, což pak pro mě udělalo závod, tam se rozhodlo. Dost mě to mrzelo. Byl jsem také ještě dost unavený po sprintu. Ono to nebylo nějak extra náročné, ale jak je sprint roztažený na celý den, tak se člověk pořádně nenají, nemá oběd. Pak jsem navíc musel na antidopingovou kontrolu, což je taky dlouhý proces. Celý den jsem moc nejedl a pak jsem cítil, že na skiatlon nejsem připravený tak, jak bych měl být.
Na klasickou desítku jste se připravil velmi dobře, bylo z toho další Top 10. Po dojezdu do cíle jste ale kroutil hlavou, kvůli čemu?
Dojel jsem v zatáčce před cílovkou Halfvarssona a křikl jsem na něj, ale on mi neuhnul. To mě v ten moment naštvalo, protože jsem musel vystoupit do druhé stopy. V ten den hodně sněžilo, sníh byl hluboký a stopy nebyly projeté, což bych řekl, že byla velká chyba ze strany organizátorů, že tam nebyli nějací předjezdci, aby projížděli cílové stopy. Jel jsem v hlubokém sněhu, který byl mnohem pomalejší než projetá stopa, ve které pokračoval Halfvarsson. Reálně mě to určitě stálo těch pár desetin na sedmé místo.
Na desítku jsem už byl po skiatlonu ready. Dokázal jsem se srovnat a určitě k tomu pomohlo zázemí, které jsme měli, s týmovým kuchařem. A celkově ta pohoda kolem, že všechno bylo dobře zajištěné, to také hrálo roli.
Na desítce se dařilo i zbytku týmu. Parádní výsledek zaznamenal Adam Fellner, Matyáš Bauer si vyrovnal maximum ze Světového poháru, Tomáš Dufek si zajel nový osobák...
Měli jsme výborné lyže a bylo to i o podmínkách. Kluci to oproti konkurenci v těchto podmínkách umí.
Jak jste byl ve sprintu dvojic spokojený s novým parťákem Jirkou Tužem?
Bylo to super. Kvalifikace byla velmi silná. Možná někteří z okolí měli na nás přehnané ambice, což si myslím, že se mohlo trošku krotit. Ale reálně byl výkon od obou v závodě dobrý. Tento typ závodu mě vždycky nejvíc baví. Jirka odvedl dobrou práci. Možná ho trochu síly stály lyže, které neměl tak dobře domazané na stoupání. Ale myslím, že i tak je sedmé místo moc pěkné.
Jiří Tuž po závodě říkal, že jednou ta medaile padne, stačí tomu dát pár závodů a pár let. Jak to vidíte vy?
To se může stát a myslím, že se to stane, ale zároveň je potřeba být skromný a pokorný vůči soupeřům. Protože ti se také snaží celý rok trénovat a pak ze sebe vydat maximum.
Štafetový závod jste rozjel výborně, předával jste na druhém místě. Ale v rozhovoru jste k sobě byl kritický, že se vám to nepodařilo udržet v kontaktu na čele...
Možná jsem na sebe byl přehnaně kritický, ale trochu mě to v daný moment mrzelo. V prvním okruhu se moc nejelo, já se ale nemohl posunout dopředu, protože jsme měli číslo až patnáct a byly jen dvě stopy. Nedalo se tam nic moc extra vymyslet. Kdybych měl šanci to trošku popotáhnout už v prvním kole, tak mohly být rozestupy od ostatních týmů trochu vyšší a třeba by to pak dalo lepší umístění.
Závěrečná padesátka - jak moc tento závod bolí?
Padesátka bolí vždycky, tentokrát to ale bylo okořeněné podmínkami. Před závodem jsem si říkal, že to snad nemyslí vážně. Trať byla špatně připravená. Bylo docela teplo a vůbec to nedrželo pohromadě. Místy to vůbec nebylo lyžování. Ale udolali jsme to. Jedenácté místo je super a jsem s tím spokojený, ale byl to fakt očistec.
Tratě nebyly ideální, ale okolo tratí to bylo něco neskutečného. Snad přes devadesát tisíc fanoušků i s těmi, co byli v lesích. Jak jste si to užíval?
To byl svátek lyžování. Těžko říct, jestli něco takového ještě zažiju. Zažil jsem pár fakt nabouchaných závodů, třeba na Holmenkollenu v Oslu. Ale tento rozměr byl největší, co jsem kdy zažil. Energie na místě byla fakt obrovská, ani to nedokážu pořádně popsat.
Popsal byste zázemí, kde jste bydleli? Co vám připravoval týmový kuchař?
Od organizátorů bylo ubytování zajištěné jen na hotelech. Už dopředu jsme věděli, že to není zrovna ideální, i co se týče čistoty, hygieny, stravy a také nějakého rizika onemocnění, protože tam jsou všechny týmy pohromadě. To, že se podařilo pronajmout celý dům, bylo naprosto geniální. Je škoda, že se to nepovedlo zajistit pro celý tým. Když tam byl někdo jen na pár dní kvůli sprintu, tak bydlel na hotelu. Většina týmu ale byla v domě.
Měli jsme týmového kuchaře Petra, a to fungovalo výborně. Byla normální strava, hodně sacharidů a energie. Nic extra se nevymýšlelo. Ale mohli jsme si i individuálně říct, pokud jsme potřebovali nějaké jídlo před závodem, nebo třeba před tou padesátkou navýšit sacharidy a tak. Petr dělal výborné sushi, měli jsme jeden den výborné burgery, které jsme vezli i servisnímu týmu. Vařil také polévky i pro servisní tým.
Měli jsme pohodu i po mentální stránce. Teď jsme třeba zase v Oslu na hotelu a na hotelovém pokoji to sice není špatné, ale na normální žití to není. Po mentální stránce vás to ovlivní. Tohle také hrálo roli, že jsme na domě měli příjemnou rodinnou atmosféru. Tohle často dělají Švédové či Norové, kteří i na olympiádě bydleli mimo olympijskou vesnici. Myslím, že jsme to fakt vychytali a předešli tím i nějakým nemocem.
Jaký je váš další plán pro zbytek sezony?
Program je teď docela šílený. Po mistrovství světa, které jsem odjel komplet, jsem ještě tak trochu zdrchaný. Nicméně, o víkendu bych měl odjet oba závody na Světovém poháru v Oslu. Pak následuje ve středu sprint v Tallinu a nakonec víkendové finále v Lahti, což budou tři závody včetně další padesátky. Řekl bych, že je to náročnější než Tour de Ski, ještě když se víc cestuje než na Tour. Měl bych odjet všechno, ale uvidí se, jestli třeba nebudu až moc unavený, že bude lepší nějaký závod vynechat.
