Únava, křeče i zatuhlé nohy. Hlavně vyškrábat se nahoru, věděl Tuž při premiéře na Alpe Cermis
Jubilejní 20. ročník prestižního etapového závodu Tour de Ski byl zároveň premiérou pro Jiřího Tuže. Jednadvacetiletý reprezentant se při své první účasti na tradičním povánočním podniku rozhodně neztratil, postoupil z kvalifikace obou sprintů a celý závod dokončil na 56. příčce. Popasoval se i s obávaným výjezdem na sjezdovku Alpe Cermis, i když přiznal, že při ikonickém závěru Tour trpěl.
Jaké jsou dojmy z první dokončené Tour de Ski?
Bylo to náročné. Pro mě osobně to asi nebyly úplně nejlepší závody, přece jenom se toho jelo hodně v krátkém čase. Jsem každopádně rád, že jsem to přežil.
Je velké množství závodů v krátkém čase tím nejtěžším aspektem Tour?
Pro mě určitě. Co jsem se bavil s ostatními závodníky, tak někdo říkal, že se během Tour zlepšuje. To je u mě asi nemožné. (směje se) Já jsem spíš ten typ, který je schopný odzávodit tři závody za sebou velmi slušně a pak jde spíš dolů. Přesně to se na Tour potvrdilo. Já jsem zvládl docela slušně Toblach, ale pak jsme přejeli a od páté etapy jsem cítil, že už to není dobré. Budu potřebovat být hodně vytrénovaný, abych zvládl tolik závodů za sebou. Je to něco, na čem budu určitě pracovat.
Bylo při tvé premiéře cílem hlavně dokončit?
Pouhé dokončení je takový cíl-necíl. Věděl jsem, že pokud neonemocním, tak dokončím. Tím největším cílem ovšem bylo zazávodit si na olympijských tratích ve Val di Fiemme a postoupit z kvalifikace sprintu. To se těsně povedlo, akorát mě mrzí, že jsem v rozjížďce spadnul. Jak jsem byl unavený, tak už to nebyl kvalitní závod z mé strany.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Sprint ve Val di Fiemme byl až netypicky dlouhý. Vnímal jsi to podobně?
Určitě. Ten sprint byl dost dlouhý. Ve Světovém poháru trvají okolo 2:20 a najednou jedeme 3:30, což je o nějakých 30 % delší sprint. Je to trošku nešťastné, že olympijský sprint je koncepčně něco trošku jiného, než na co jsme zvyklí. Kdyby to bylo tak i v průběhu celé sezóny, tak bych v tom neviděl problém. Jinak mi trať celkem sedí, jen teď při té únavě to nebylo ono.
Co říkáš na zbytek tratí pro distanční závody?
Jsou velmi pěkné a těžké. Možná takovým lehce přehlédnutelným faktorem jsou náročné sjezdy. V posledním závodě před výstupem na Alpe Cermis jsme to jeli v balíku sedmdesáti lidí a to byl docela masakr. Val di Fiemme je zkrátka těžké fyzicky i technicky, takže to na olympiádě bude zajímavá podívaná.
Zmiňuješ výjezd na sjezdovku Alpe Cermis, jaký byl tenhle obávaný boj o přežití?
Naprosto strašný. Už v tom zahajovacím kole jsem cítil, že to nebude dobré. Pak jsme najeli na sjezdovku a lidi mě začali předjíždět. Chytal jsem křeče do lýtek, nohy mi totálně zatuhly a já jen doufal, že se nějak vyškrábu nahoru. Na sjezdovce jsem se několikrát otáčel, jestli nejsem poslední, naštěstí pár závodníků tam ještě bylo. Ale zhodnotil bych to lehce tragicky.
Ačkoliv jsi byl na Tour nováček, zazářil jsi v kvízu o její dvacetileté historii. Porazil jsi Michala Nováka i Kateřinu Janatovou…
Tím, že to je jen dvacet ročníků, tak to není tolik obsáhlé. Myslím si, že kdybych měl vyjmenovat vítěze Tour de France, která má něco přes sto let, tak by to bylo těžší. Vždycky jsem rád sledoval závody, vlastně už odmalička, takže něco už o tom vím. Je fajn si takhle občas prověřit znalosti.
Jak zatím celkově hodnotíš průběh sezóny, v níž pravidelně postupuješ z kvalifikací sprintů a zajíždíš slušné výsledky i v distančních závodech?
Jsem velmi spokojený. Před sezónou jsem přesně říkal, že bych chtěl být konzistentnější než vloni. Myslím, že se to zatím daří. Kdyby ještě šly výsledky konzistentně nahoru, tak by to bylo super. Člověk chce vždycky víc a víc, ale zatím z toho mám radost a doufám, že to takhle půjde dál.
Foto: Nordic Focus
