Tuž: Jdeme správnou cestou. Z loňského Falunu mám pořád husí kůži
Skvělý vstup do nové sezóny Světového poháru, konstantní výsledky a výrazný progres oproti minulému roku. Jednadvacetiletý běžec na lyžích Jiří Tuž se zařadil mezi tahouny reprezentace běžeckého lyžování a v našlapané sezóně vyhlíží hned tři vrcholy - Tour de Ski, olympijské hry a mistrovství světa do 23 let.
První perioda letošní sezóny ti vyšla skvěle, co tomu předcházelo? Změnil jsi něco ve své přípravě?
Pro letošní sezónu jsme do přípravy zařadili více tréninků ve vysoké intenzitě a také heat training, což mohlo mé výkonnosti pomoci. Zároveň si ale myslím, že je to hlavně důsledek dlouhodobé kvalitní práce a ne nějaké jedné změny během léta. Cítím, že jsem letos schopný pracovat ve velmi vysoké intenzitě delší dobu než dřív.
Jedeš teprve svou druhou sezónu mezi dospělými, jak náročný byl ten přechod z juniorů?
Přechod mezi dospělé je složitější hlavně v distančních závodech. U nich prostě hrají velkou roli ty hodiny práce a tréninku, každý rok vás hrozně posune. Oproti tomu ve sprintu se dá hodně natrénovat už v mladém věku. Je to hodně o taktice, občas o štěstí a není to jen o čistém výkonu.
Hodně mi pomohlo, že na mě tým v první sezóně netlačil. Neměl jsem na sobě velká očekávání a mohl jsem se soustředit hlavně sám na sebe a na další práci. Ten přechod je těžký pro všechny a bylo důležité se z toho nepodělat. Myslím si, že až na pár výjimek není reálné, aby někdo přišel z juniorů a hned byl mezi nejlepšími. Je důležité vytrvat a pokračovat v tom, čemu věří.
V mládežnických kategoriích jste dlouho závodili spolu s Matyášem Bauerem a společně jste se přesunuli i do dospělé reprezentace. Byl o to ten přesun snazší?
Vždycky je lepší, když nejdete do nového prostředí úplně sami. Máte vedle sebe člověka, který je ve stejné situaci jako vy a můžete s ním cokoliv probrat, poradit se. Další věc je, že jsme se s řadou lidí z dospělé reprezentace znali už dříve, takže to pro nás nebylo úplně neznámé prostředí.
Loni ses blýskl úžasným 5. místem ve sprintu ve Falunu. Jak na ten závod vzpomínáš?
Hlavně mi to ukázalo, že jdeme správnou cestou. Potvrdil jsem si, že je reálné být mezi těmi nejlepšími a dodalo mi to hroznou motivaci. I teď, když si na ten závod vzpomenu, mám husí kůži. Bylo to úžasné. Ty pocity po tom závodě chci zažívat častěji a právě to mě žene dál.
Jaké sis před touto sezonou vytyčil cíle?
Tahle sezona je pro mě suverénně nejvíc nabitá. Mám tam tři sezónní vrcholy - Tour de Ski, olympiáda a mistrovství světa do 23 let. Největším vrcholem sezony pro mě bude olympiáda, kde se chci ukázat a zajet kvalitní výsledek. Když by se podařilo ve sprintu postoupit třeba do semifinále, tak by to bylo úplně úžasné. Nechci si ale dávat žádné konkrétní číslo, pořád jsem hodně mladý. Na mistrovství světa do 23 let si myslím, že je šance i na medaili, takže to bude určitě můj cíl.
Ve Světovém poháru se ti daří zajíždět velmi konstantní výkony ve sprintech i na distanci…
Tohle byl přesně jeden z mých hlavních cílů. Pokud by se mi to dařilo držet i po zbytek, tak budu nadšený. Samozřejmě, bylo by fajn, kdyby to občas ustřelilo i více dopředu, nějaké semifinále sprintu nebo finále, tak by to byla paráda a rád bych se určitě podívat do nejlepší třicítky i na distanci. Dvakrát jsem od toho byl kousek, takže snad to tam padne.
Letos jsi pokaždé v individuálním sprintu postoupil z kvalifikace mezi třicítku nejlepších. Od semifinále jsi nebyl daleko, co tě od té nejlepší dvanáctky zatím dělí?
V Ruce to byla určitě taktická chyba, tam jsem to trochu podělal. Myslím si, že to bude celkové vnímaní těch rozjížděk, potřebuju se v tom víc rozjezdit. Problém, který my Češi ve sprintech máme na závodech SP je ten, že nejsme zvyklí jezdit takhle vyrovnané rozjížďky. Na Českých pohárech nebo FESA Cupech, když se člověk podívá na rozdíl v kvalifikaci mezi prvním a třicátým, tak je to klidně dvacet vteřin. Na Svěťáku jsou rozdíly minimální a rozjížďky extrémně vyrovnané. Rozhoduje každý detail, od startu až do cíle. To vnímání, kdy a kam se člověk má pohybovat, je při takové vyrovnanosti strašně důležitý. Když se člověk podívá na závody v Norsku nebo Finsku, tak takhle kontaktní rozjížďky jezdí už od mladých let a tak mají tuhle orientaci v balíku daleko lepší. Naším úkolem je prostě co nejčastěji postupovat z kvalifikací a postupně si zvykat na tuhle úroveň.
Máš před sebou premiérové Tour de Ski, jak k němu vlastně plánuješ přistupovat a co je tvoje hlavní motivace?
Jeden z hlavních důvodů, proč jedu na Tour je i to, že se jede ve Val di Fiemme klasický sprint. Přesně na té trati se pak pojede sprint na olympiádě. Tenhle závod pro mě bude nejdůležitější, abych si to vyzkoušel, navnímal tu trať a byl připraven, až tam pojedeme v únoru. Myslím si, že je tam celkově dost tratí, které by mě mohli sedět. Určitě ale nebudu cílit na nějaké celkové umístění, na to ještě nemám. Budu k tomu přistupovat závod od závodu, do každého dám úplně všechno a na konci budu rád, až se na to sjezdovku vyškrábu.
Čekají tě i olympijské hry, co pro tebe osobně znamenají?
Olympiáda je vrchol pro každého sportovce. Je to ještě o to speciálnější, že je jenom jednou za čtyři roky. Chci tam předvést to nejlepší, co umím, to nejlepší, co ve mě je. Na druhou stranu je to ale závod jako každý jiný, můj přístup se tam nemůže měnit a bude nejdůležitější udržet chladnou hlavu.
Je ještě o to lepší, že se konají právě v Itálii?
Jsem nadšený, že moje první olympiáda bude zrovna takhle blízko od domova. Myslím si, že to bude olympiáda, na kterou se bude po letech zase hojně vzpomínat. Která bude mít tu pravou atmosféru a bude to stát za to, což v posledních případech trochu chybělo.
Bude se nějak měnit tvůj program Světových pohárů, když tě po olympijských hrách čeká ještě mistrovství světa do 23 let?
Na konci ledna vynechám zastávku v Gomsu, abych se perfektně připravil na olympijské hry. Poté to vychází tak, že skončí olympiáda a Světový pohár má ještě chvíli pauzu. Pak se jede do Falunu a Lahti a v tyto termíny je i juniorský šampionát, takže bych měl vynechat jen tyto podniky, které se s akcí přímo kryjí. Po konci MS se připojím k týmu na SP v Drammenu a dokončím sezonu v Americe.
Jaký je tvůj program na následující dny?
V Davosu jsme zůstali ještě pár dní po víkendu, abychom mohli potrénovat, protože v Česku to se sněhem nevypadá úplně dobře. Teď už se ale vracíme zpět a je to vlastně jedno z mála delších období, kdy se dostanu domů. Když jsem si to počítal, tak od začátku listopadu do konce března, bych měl být doma 20-25 dní. Každý návrat do Česka je pro mě teď hrozně příjemný a beru ho jako možnost si fyzicky i mentálně odpočinout. Vánoce ještě strávíme doma a 26. prosince pak odjíždíme na Tour de Ski.
