Takovou sezonu historie nepamatuje, říká zastupující předseda běžeckého úseku Henych

Takovou sezonu historie nepamatuje, říká zastupující předseda běžeckého úseku Henych

18 min 6 s

Pro běžecké lyžování to byla zvláštní sezona. Česko na poslední chvíli přišlo o Světový pohár v Novém Městě na Moravě a zažilo jen dva závodní víkendy. Také pro reprezentační tým byly uplynulé měsíce logisticky a organizačně mimořádně náročné. „Jsem rád, že se nám podařilo uspořádat dva domácí závody a pro reprezentanty vytvořit takové podmínky, díky kterým mohli kvalitně trénovat a pravidelně závodit. Jen mě mrzí, že si letos nezazávodili také žáci,“ říká Stanislav Henych, zastupující předseda Úseku běžeckých disciplín.


Byla v této sezoně nějaká chvíle, kdy jste si zakřičel u závodů radostí?

Rozhodně! První takový moment přišel před Vánocemi při Světovém poháru v Drážďanech. Je pravda, že sprinty jsou tam specifické svou tratí a mezinárodní účast nebyla stoprocentní, i tak jsem ale viděl výkony a výsledky, které musejí dělat každému člověku radost.

Nejen pro sportovce, ale i pro vedení úseku byla tato sezona kvůli neustálým změnám hodně náročná. Jste spokojen s tím, jak se ji podařilo pro reprezentanty zajistit?

Bylo to velmi komplikované, ale myslím, že se nám díky společné práci ředitele, trenérů, servismanů a mnoha dalších lidí na svazu podařilo vytvořit podmínky, díky kterým mohli reprezentanti kvalitně trénovat a absolvovat všechny závody, které jsme chtěli. Během sezony jsme neměli jediný výpadek kvůli koronaviru a mohli jsme odjet celou sezonu, byť ji ovlivnily některé útrapy, které k této době patří.

Ohlédněme se nejprve za výsledky žen ve světovém poháru. Připsaly si hned několik velmi hezkých úspěchů, tři z nich se dokázaly probít do nejlepší desítky. Jak jste s jejich výkony spokojen?

Podařily se hezké výsledky ve sprintech, zejména v Drážďanech, dosáhly jsme na bodovaná umístění v distanci především zásluhou Katky Razýmové, která předvedla velmi dobré výkony. Ale obecně bych rád viděl těch výrazných úspěchů více, a to zejména v distanci. 

Teď se ještě ohlédněme za mistrovstvím světa – i tady se povedlo několik hezkých výsledků. Ale možná tomu chyběla ta třešnička v podobě nejlepší desítky v individuálním závodě, ne?

Trenéři i závodníci věřili, že by to do desítky mohlo v některém závodě vyjít, ale ukázalo se, že to bylo nad jejich síly. Přestože Katka Razýmová jela velmi pěkně a připsala si některé slušné výsledky. Ve srovnání s předchozím mistrovství světa v Seefeldu je to ovšem jednoznačný posun. Pokud budeme takto postupovat dál směrem k olympijským hrám, věřím, že pro nás budou dobré.

Musí vás těšit zlepšení ve štafetách, které ukazují posun týmu jako celku. 8. místo ve štafetě i team sprintu je nejlepší umístění za mnoho let.

8. místo je dobré, byť z mého pohledu výsledek trochu zkresluje fakt, že chyběly týmy Itálie a Francie. Nechci ten výsledek v žádném případě znevažovat, je dobrý, je to krok dopředu, ale zároveň ho nepřeceňuji. Umístění v team sprintu je podle mě také dobré.

A nyní muži. Michal Novák si připsal několik výborných výsledků, v team sprintech si vedl skvěle s Luďkem Šellerem. Zlepšili se i další reprezentanti. Jak jste s nimi spokojen?

U mužů se ukázalo, že cesta přes sprinty je dobrá. Na mistrovství světa tři postoupili z kvalifikace, v team sprintu byli osmí, což je dobré. V distančních závodech bohužel velký posun nevidím. Od Michala Nováka jsem toho v distančních závodech očekával trochu víc. Ostatní kluci se trochu zlepšili. V další sezoně bude potřeba zapracovat na tom, abychom se v distanci zlepšili tak, jak se nám to podařilo ve sprintech.

V čem spatřujete největší rozdíl mezi námi a světovou špičkou? 

Přiznám se, že se mi to těžko hodnotí, protože jsem už dlouho na velkých mezinárodních závodech nebyl. Letos jsem se chystal někam vyrazit, ale nakonec pro to nebyl prostor a také epidemická situace a opatření tomu nenahrávala. Mohu ale říct, že nás o kus dál posunul kamion, který zlepšil práci servisu. Závodníci si chválí lyže, takže v tomto směru už mezi námi a velkými týmy velký rozdíl není.

Jaké pocity ve vás zanechalo, že Norové vynechali téměř celou sezonu?

Je to velká škoda, protože tak znehodnotili úroveň Světového poháru. Zajímavé je, že v jiných disciplínách nebo sportech se nic podobného nedělo. I norští biatlonisté objeli všechno. Mezinárodní lyžařská federace by měla nastavit taková pravidla, která by zajistila účast špičkových týmů na podobných závodech.

Co vám v této sezoně udělalo největší radost? A nemusíme zůstávat jen ve Světovém poháru.

Je dobré, že se nám i přes všechny komplikace podařilo zorganizovat mistrovství republiky v Novém Městě na Moravě a pohárový závod v Jablonci. Jen je mi líto, že nebylo možné připravit žádný závod pro žáky. 

V Novém Městě na Moravě se bohužel neuskutečnil připravený Světový pohár. Bude to mít pro české lyžování nějaké důsledky?

Přípravy už byly daleko, s čímž byly spojené náklady. Nyní pracujeme na tom, aby se nám je podařilo pokrýt. Vážíme si toho, že všechny zainteresované strany vnímají, že jsme pro přípravu závodu udělali ve spolupráci s pořadateli z Nového Města všechno, co bylo v našich silách, a to zrušení jsme nemohli nijak ovlivnit.  

Na domácí scéně se bohužel uskutečnily jen dva závodní víkendy. Pro vás jako zkušeného pořadatele i lyžaře to musí být obzvlášť smutný pohled. Pamatujete nějakou podobnou sezonu?

To nepamatuji ani já, ani historie. Vždycky se nějaké závody uskutečnily. Když vidím, kolik je na horách sněhu, mrzí mě to o to víc. Ale nedá se s tím nic dělat, člověk to může jen přijmout. Bohužel už se letos nepojede ani Hančův memoriál na Mísečkách. 

Žactvo v této sezoně nezávodilo vůbec, dorostenci jen omezeně. Nebojíte se, že to bude mít negativní dopad na mládež, který se projeví až v dalších letech?

Věřím, že v oddílech naplánovali individuální tréninky a aktivity tak, abychom ty děti neztratili. Pro mládež je tato doba náročná, a to nejen ve sportu, ale i ve škole a v sociálním kontaktu. Děti pak snadno ztrácejí zájem, přestávají trénovat a vrátit se do kondice je obtížné, bolí to, a ne každý to vydrží. Až podzim nám ukáže, jak se na lyžování toto období podepsalo.

Když jsme u mládeže, pojďme se zastavit u mistrovství světa do 23 let a juniorů. Tereza Beranová měla na dosah zlato, Nela Půbalová si ve svých 16 letech vedla skvěle mezi juniorkami, Ondra Černý prošel do semifinále sprintu, Jolanta Byrtus také nezklamala... Byly tam i další nadějné výsledky. Co vám mistrovství světa ukázalo směrem k budoucnosti českého běžeckého lyžování?

Síla týmu se obvykle ukáže podle toho, jak uspějí štafety. A tam jsme jednoznačně neuspěli. Jinak měla hezké výsledky Půbalová, Byrtus, Beranová ve sprintu, i když skončila nakonec až pátá, kluci si ve sprintu také vedli dobře. Ale v distanci bych výsledky označil slovy „nic moc“.

Teoretická otázka: Co mělo české běžecké lyžování v dobách, kdy jste závodil, a nyní mu to chybí?

To se dá jen velmi těžko porovnávat. S námi jezdil jen malý tým pomocníků, kteří například do Falunu dorazili s cestovkou Sport-Turist jakože na dovolenou, ale celou dobu nám pomáhali, stáli na trati a dělali, co bylo potřeba. Neměli jsme tolik vosků, na závody po Evropě jsme někdy jezdili vlakem. Ale každá doba má svoje a nejde říct, že dneska to mají závodníci jednodušší, protože mají lepší zázemí. To zázemí mají ve světě všichni a bez něho by nemohli konkurovat. Každá doba má svoje klady a zápory.

Ukázala vám tato sezona něco, co oprávněně vyvolává naději do budoucna?

Všechny dobré výsledky jsou takové jiskřičky směrem k olympijské sezoně i dalším letům. Když někdo dokáže uspět v jednom nebo dvou závodech, tak má potenciál na to, aby šel nahoru. V některých věcech se to povedlo už nyní a měli bychom v tom pokračovat směrem k olympijským hrám. Proto se snažíme co nejrychleji zorganizovat valnou hromadu, aby všechno bylo připraveno na olympijskou sezonu. 

Rád bych ještě poděkoval všem závodníků, trenérům, servisákům, ale také lidem na úseku, na sekretariátu a dalším, kteří nejsou vidět, ale bez kterých by to nešlo.