Schützová před ZOH: Nervozita před závody mi vyhovuje, chci být hlavně spokojená sama se sebou
Skvěle reprezentuje Českou republiku v dálkových bězích, letos zazářila na závodech kontinentálního FESA Cupu. Ve 34 letech se Sandra Schützová dočkala svých prvních olympijských her a ve Val di Fiemme naskočí hned do sobotního skiatlonu, který otevře program běžců na lyžích na olympijských hrách.
Sandro, je před vámi první olympiáda, jak se aktuálně cítíte?
Asi z toho mám trochu respekt. Přece jenom, je to trochu něco jiného, než dělám normálně, a nemám porovnání na této úrovni, jelikož jsem letos nejezdila ve Světovém poháru. Dálkové běhy jezdíme soupaží a tady pojedu například skiatlon, kde se jedou obě techniky. Je to trochu krok do neznáma, ale samozřejmě doufám, že se mi povede na trati nechat všechno, že budu spokojená sama se sebou a povede se hezký výsledek.
Je to nervozita nebo spíš takové neznámo, když jste dlouho neměla porovnání na úrovni Světového poháru?
Asi spíš to neznámo, ale já jsem typ závodníka, který potřebuje být trochu v tenzi, nemůžu být v klidu. Když nejsem před závodem nervózní, tak je to pro mě spíš špatně, protože jsem taková apatická a nemůžu se pořádně dostat do závodního módu. Nervozita mi prostě vyhovuje.
Letos jste jezdila vedle dálkových běhů i závody kontinentálního FESA Cupu, jak náročné to bylo zkombinovat?
Myslím si, že všechno dopadlo tak, jak jsme si s trenérem naplánovali. Nebylo to nějak komplikované, ale kombinovat dálkové běhy a kratší závody, jako jsou na FESA Cupu, je určitě náročné. Závodníci jsou jiní, typ závodů je jiný, délka je úplně jiná. V těch kratších závodech se člověk pohybuje ve vyšší intenzitě, než když jede dálkový běh v soupaži, jelikož je míň energeticky náročná a tepově je níž.
Kdy jste se dozvěděla, že pojedete na olympiádu?
Povedly se mi závody v létě na kolečkových lyžích a já jsem začala věřit, že to může být dobré, ale samozřejmě jsem si uvědomovala, že to není všechno. Musela jsem absolvovat další závody a potvrdit to hlavně v zimě, což se mi nakonec povedlo. Přišlo vítězství v úvodu sezóny na FESA Cupu a už jsem věděla, že šance dostat se sem určitě je. Diskuze se o tom vedla delší dobu, ale potvrzené jsem to měla stejně jako ostatní sportovci na začátku ledna. Měla jsem nějaké náznaky, ale oficiálně to bylo potvrzeno až v tento moment.
Dýchla na vás už olympijská atmosféra?
Tím, jak jsem nikdy na žádné olympiádě nebyla, tak jsem měla možná trochu větší očekávání. Ale je to těžké, my jsme tu ve Val di Fiemme vlastně jen běžci na lyžích, severská kombinace a skokani, takže je tu mnohem méně lidí a celé to zázemí je menší. Myslím si, že na olympiádách, které jsou na jednom místě, to musí být ještě o kus lepší, ale i tak si to užívám. Na Světovém poháru mi přijde, že se sportovci hodně selektují na lepší a horší závodníky. Ne vědomě, ale je to tak prostě dané. Oproti tomu tady vnímám, že jsou si všichni rovni a to mi na tom přijde skvělé. Potkávám tu lidi z rozvojových zemí, vedle nich naprostou elitu a není mezi nimi žádný rozdíl.
Co říkáte na olympijskou kolekci a nástupový úbor?
Mně se prostě líbí. Někteří lidé to kritizovali, byly nějaké spekulace, jestli na nástupové kolekci jsou národní barvy nebo ne, ale já jsem upřímně nadšená. Jsem ráda, že to není jen takové usedlé obyčejné oblečení a nástupová kolekce má zaujmout, což se jí určitě podařilo. Jsou tam kousky, které jsou elegantní a zavděčí se všem a vedle toho je nástupová kolekce, která je trochu divočina, což mě na tom baví.
Co pro vás olympiáda znamená? Je to kariérní vrchol?
Myslím si, že jo. Hlavně v klasickém lyžování je olympiáda úplně to nejvíc, čeho může běžec na lyžích dosáhnout. Cítím to ve své komunitě u dálkových běhů, všichni mi gratulovali a byli ze mě nadšení a cítila jsem, že i pro ně to znamená hrozně moc. Máme tam hrozně moc Švédů a Norů a oni i kvůli široké základně neměli nikdy šanci se na olympijské hry podívat, i když v dálkových bězích patří ke špičce.
Ve kterých závodech na olympijských hrách se představíte?
Určitě pojedu vedle skiatlonu ještě padesátku a pravděpodobně i štafetu. Řešili jsme i další závody, ale dohodli jsme se, že to rozhodneme až po skiatlonu, jak na tom budu. V úvahu připadá třeba ještě týmový sprint, ale je to otevřené.
Jaké si dáváte cíle?
Já bych chtěla, abych předvedla výkony, ze kterých budu mít radost a věděla, že jsem na trati nechala úplně všechno. Když bych měla být konkrétní, hrozně bych chtěla být do nejlepší dvacítky, ale už skiatlon mi napoví, jak blízko nebo daleko tomuto cíli jsem.
Co byste vzkázala fanouškům, kteří budou fandit doma u obrazovek?
Ať nám co nejvíc fandí, každá podpora je strašně moc znát. Spousta lidí mi teď psala hezké zprávy, dokonce tolik, že ani nestíhám odpovídat. Všechny si ale čtu a moc to potěší.
