Novák ladil před MS formu v Livignu. Hlavní je být na vrcholu sil za týden, hlásí
Mistrovství světa v Trondheimu se kvapem blíží. Světový šampionát v klasickém lyžování započne na konci února a mezi největší česká želízka v běžeckém lyžování patří Michal Novák. A to navzdory sezoně, jejíž začátek musel odložit a jeho výkonnost tím byla významně ovlivněna. Po tréninkovém kempu v Livignu však věří, že špičková forma přijde v pravý okamžik se začátkem mistrovství světa, kdy by měl být na vrcholu sil.
Novák kvůli operaci slepého střeva přerušil svou předsezonní přípravu pár týdnů koncem a zmeškal začátek Světového poháru. První ostrý závod odjel v polovině prosince ve švýcarském Davosu a následně absolvoval Tour de Ski, během něhož se blýskl desátým místem ve skiatlonu.
Postupně se výkonnost české mužské jedničky stabilizovala, v Les Rousses byl třináctý na volné desítce a ve švýcarském Engadinu poprvé v sezoně postoupil z kvalifikace sprintu, načež obsadil 11. místo v závodě s hromadným startem na 20 kilometrů. Startovat měl ještě v italském Cogne, kam se ale nakonec kvůli nutnosti trávit celou zastávku ve vysoké nadmořské výšce nevypravil. S ohledem na to, že jej čekal kemp v Livignu, by to mohlo jeho přípravu na vrchol sezony narušit.
Vrátil jste se minulý týden z kempu v Livignu. Jak se cítíte před sezonním vrcholem?
V Livignu to bylo perfektní. Udělali jsme přesně to, co bylo potřeba. Po návratu jsem se cítil trochu hůř, což mě rozhodilo, ale dává se to do kupy. Tréninky vypadají slušně. Teď není potřeba mít vrcholnou formu, ta bude potřeba až za týden, a to si myslím, že přijde.
Sezona se vám zkomplikovala ještě dřív, než začala. Kvůli operaci slepého střeva jste byl několik týdnů bez tréninku. Cítíte, že se povedlo tréninkové manko z úvodu už smazat?
To je pro mě zatím pořád otázka. Doufal jsem, že touto dobou budu už úplně bez problémů, ale jelikož jsme museli trochu změnit plán závodů Světového poháru, kdy jsem nestartoval v Itálii, tak nemám z poslední doby úplně přesné porovnání s ostatními. Je to pro mě trochu neznámá. Z tréninkového hlediska to ale, myslím, začíná být kompletní. Už to mělo být po Tour de Ski, ale byl jsem trochu nachlazený a hned pak následovaly další závody, tak se to nestihlo. Teď by se ovšem měla ta práce konečně dokončit.
V jiných sportech se říká, že nejlepší trénink je samotný závod. Jak se k tomu stavíte vy? Je lepší odjet v pár lidech na tréninkový kemp, než se zúčastnit dvou víkendových závodů?
To je různé. Myslím, že obecně platí, že závod je nejlepším tréninkem, ale to v případě, že má člověk už předtím odtrénováno vše, co potřebuje. To u mě, kvůli podzimnímu dvouměsíčnímu výpadku, nebylo. Musel jsem v tento moment dokončit započatou práci a zapracovat sám na sobě. Ve chvíli, kdy to má člověk hotové, tak jsou závody tím nejlepším tréninkem. Musí se i tak samozřejmě dál hlídat případná přebytečná únava či tréninkový objem mezi závody. Samozřejmě mě to mrzí, rád bych závodil a chci závodit vždy, když to jde.
První kontrolní závod jste měl v Lahti, pak jste závodil v Davosu a absolvoval celé Tour de Ski. Jaký jste měl z TdS pocit, když jste do něho vstupoval přímo z tréninku a moc odzávoděno jste neměl?
Řekl bych, že pocity byly smíšené. V určitém ohledu to vyplnilo očekávání, které jsme měli. Trenér mi před začátkem říkal, že to asi nebude ideální, protože nemáme dodělanou práci, ale využijeme závody k tomu, abychom se k té finalizaci přiblížili a třeba se dostaví nějaký pěkný výsledek, který tam nakonec alespoň jeden byl. Tour bylo určitě dobré z hlediska, že jsem byl součástí závodů, Pozitivní to bylo také z hlediska práce se servisním týmem. Když člověk vypadne na příliš dlouho, tak to není nikdy fajn. Z tohoto pohledu to splnilo, co mělo. Výsledky a výkony ve většině závodů ale nebyly úplně ono, nebyl jsem zcela ve své kůži.
V novém kalendářním roce se vám povedlo zajet pár pěkných výsledků, také jste postoupil z jedné sprintové kvalifikace, což se předtím nedařilo. Cítil jste, že vše směřuje tím správným směrem?
Určitě. Byl to také efekt těch závodů v Tour de Ski, které pomohly k finalizaci. Už po Tour jsem měl doma v trénincích dokončit přípravu a dorazit na další závody ve špičkové formě. Jelikož bylo v týmu nachlazení a všichni jsme postupně onemocněli, tak jsem trénovat nemohl a v závodech, obzvlášť ve sprintech, bylo pořád znát, že tam ještě nejsem. Z výkonu v Engadinu jsem byl extrémně nadšený a doufám, že to bude už jen lepší a lepší.
V Trondheimu, kde bude probíhat mistrovství světa, jste závodil už loni, tratě tedy nějakým způsobem znáte. Dokážete říct, jaké jsou?
Sprintová trať je atraktivní i pro diváky, protože se točí kolem stadionu a diváci mají možnost vidět většinu trati. Ač se to nezdá, tak je docela náročná. Zároveň je ale dynamická a hezky poziční. Bude to boj na ostré lokty, takže to bude zajímavé. Distanční trať je jeden kopec nahoru, pak sjezd dolu. Nejsem s tím úplně sladěný. Stoupání je dlouhé a pak se to celé sjede dolů. Je to takové trochu nezáživné, nemá to pro mě úplně nějaké charisma, kdybych to tak mohl říct. Jelikož je ale stoupání opravdu hodně dlouhé, tak tam budou určitě rozhodující momenty, na což je potřeba být připraven.
Jak se na mistrovství světa v Norsku těšíte? Norové lyžováním žijí, bude tam spousta fanoušků, jak se těšíte na tuto atmosféru?
Doufám, že atmosféra bude bouřlivá, protože to člověku vlije krev do žil. Celý sport, závody i výkony jsou pak o něčem jiném. Ale jsem zvědavý, kolik lidí ve skutečnosti přijde. Kolikrát na Světových pohárech v Norsku je slabá návštěvnost. V Lillehammeru, nebo i třeba loni v Trondheimu, to bylo hodně slabé.
Dokážete určit závod, na který se nejvíce těšíte, že v něm máte větší naději na nejlepší výsledek, nebo každý závod berete jako svou šanci?
V tomto ohledu se to může projevit jakkoliv. V každém závodě mám nějakou šanci, v některém třeba větší než v jiném, ale myslím, že v každém z nich mám docela slušnou šanci. Rád se nechám překvapit, ve kterém se třeba něco povede. Vždy se těším na sprint, který je atraktivní pro diváky i závodníky. Skiatlon bude zajímavý, pokud se to tempem neroztrhá hned na začátku. Ale všechny závody budou ve finále zajímavé, i padesátka na konci. To už je taková skoro meditační záležitost, taková vyšší dívčí. (směje se) Rád bych závodil ve všem, pokud to bude možné. Bude ale záležet na výsledcích a také na energii, i po mistrovství světa totiž následuje náročný program ve Světovém poháru.
Všichni mají v paměti vaše druhé místo z SP ve finské Ruce ze závodu s hromadným startem, nebo čtvrté místo ze sprintu na mistrovství světa v Planici 2023. Je reálné se na tyto pozice dostat, nebo jak to sám vnímáte po tak rozkouskované sezoně?
Aktuálně, jak jsem neměl porovnání v závodech, je to pro mě trochu neznámá a jsem z toho nervozní. Ale myslím, že můj potenciál je hodně vysoký. V daný den se musí sejít všechno včetně servisu a lyží. Pak se může stát cokoliv. Doufám, že nechám na trati úplně všechno. Jsem sám zvědavý.
Kdybyste to měl srovnat s MS v Planici před dvěma roky, cítíte na sebe větší tlak? S výsledky pak stoupají i očekávání…
Od okolí určitě cítím větší tlak, dokážu to ale trochu odblokovat. Nějak extrémně mě to netrápí. Sám se sebou ale musím srovnat svá očekávání, a to i kvůli Planici. Očekávání mají tendenci být vysoká. Snažím se to srovnat a mít čistou hlavu.
V této sezoně jste toho tolik neodjel, vaši kolegové z týmu vás však zdatně zastupují. Kateřina Janatová se usadila v elitní desítce hodnocení SP, Ondřej Černý po nepovedeném začátku postupuje pravidelně ve sprintu, Jiří Tuž měl neskutečný minulý víkend. Co na to říkáte?
Je jen dobře, že máme silný tým, možná nejsilnější za dlouhou dobu. Je to celková práce všech - realizačního týmu, servisního týmu, trenérů a zázemí, které se budovalo v podstatě od nuly. Je tady prostě systém. Mnoho lidí si to neuvědomuje, ale je tu několik lidí, kteří do toho dávají úplně všechno a vybudovali perfektní zázemí, které umožňuje růst od mladých, od juniorů. Dřív jsme byli dost pozadu. To je veliká věc a jsem rád, že se to podařilo.
Díval jste se na závod Jiřího Tuže? Co jste říkal na to, že ve dvaceti letech během první sezony v SP je ve finále sprintu?
Bylo to úžasné. Koukal jsem na to, vůbec jsem to nečekal a musím smeknout klobouk. Je to určitě i zajímavá příležitost do týmového sprintu.
Jak podle vás junioři zvládají přechod mezi světovou elitu a jak jste zvládal vy svou první sezonu?
Myslím, že to zvládají dobře. Myslím, že oproti mně i o něco lépe. Moje první dvě sezony byly šílené. Systémově jsme byli extrémně pozadu. Spíš trpělivostí jsme se postupně každým rokem zlepšovali. Kluci už mohou naskočit do téměř kompletního vrcholového systému, čehož dokázali plně využít.
