Mladí běžci na lyžích na olympiádě? Odměna za naši práci, pochvaluje si šéftrenér Vasil Husák
Zimní olympijské hry v Miláně a Cortině startují už zítra! Den po zahájení rozjedou svůj program i běžci na lyžích, mezi kterými se v průběhu akce objeví i dvanáct českých reprezentantů. Zákulisí skládání nominace, programu českého týmu před hrami atmosféře v dějišti přiblížil ve velkém rozhovoru šéftrenér reprezentace Vasil Husák.
Nominace na olympiádu čítá celkem 12 jmen. Šlo o nějaký plán, který se držel nebo se něco muselo řešit na poslední chvíli?
Dva roky se rozhodovalo o tom, kdo pojede na olympiádu a kolik míst budeme mít přidělených. Byla to usilovná práce, ale vyjezdili jsme si to a zasloužili si to. Nakonec nám z plánů bohužel vypadl Adam Fellner. Věřili jsme, že ještě dostaneme šesté místo v nominaci, ale bohužel se tak nestalo. Jeho zdravotní problémy na přelomu roku mi neumožnily ho posunout v nominaci dopředu a další místo jsme už neměli. Adam udělal pro tým opravdu hodně, jde mladým sportovcům příkladem a stará se o ně. Výkonnost na olympiádu určitě má, ale bohužel se to takto sešlo.
A co zbytek týmu?
Všichni potvrdili, že na akci tohoto formátu patří. Velmi slušně jezdí Mike Ophoff, který se v kontinentálním FESA Cupu opravdu vyzávodil a jasně si o místo řekl. Jsem nadšený ze Sandry Schützové, jak jí to teď šlape a jsem na ni na olympiádě moc zvědavý.
Sandra Schützová má výbornou sezónu v dálkových bězích, předvedla se skvěle i na FESA Cupu. Bylo u ní jasno, že ji na olympiádě chcete?
Sandra se ozvala už na jaře, že je pro ni olympiáda jasný cíl a co by pro to měla udělat. Bavili jsme se o tom, že ji budeme sledovat a jaká všechna nominační kritéria musí splnit. Už v létě jsem tušil, že je na tom velmi dobře, protože na kolečkových lyžích konkurovala i Kačce Janatové, jezdila opravdu výborně a v zimě to jen potvrdila. Pravidla nominace splnila naprosto v pohodě, takže tam nebylo o čem diskutovat.
Do jakých závodů ji plánujete nasadit?
Nabízí se toho víc. Určitě se představí ve skiatlonu a na padesátce, to jsou prostě její disciplíny. Do desítky volnou technikou nepůjde, tam dostanou prostor mladší holky. Máme ji v širší nominaci pro týmový ale i individuální sprint, který se jede klasickou technikou, v té se cítí velmi silná.
Zajímavým jménem je třeba i Mike Ophoff. Nedávno si v Oberhofu odbyl premiéru ve Světovém poháru, potvrdil si tím nominaci?
V době závodů v Oberhofu už byly nominace uzavřené. Mike nám každopádně potvrdil, že jsme nesáhli vedle a v klasické technice je silný.
V nominaci je hodně mladých závodníků. Dá se říct, že nastupuje takový tým budoucnosti v českém běžeckém lyžování?
Ano a na to jsme se celou dobu soustředili. Část financí pouštíme do B-týmu s tím, že se prostě musí koukat na budoucnost a byl to jasně náš cíl. Když vidím tu nominaci a vidím tam ty mladé sportovce, je to velká odměna za naši práci. Člověk by se mohl soustředit jen na ty nejlepší a dopřát jim ještě lepší podmínky, ale něco jsme obětovali budoucnosti. To je podle mě přesně to, co by měl šéftrenér dělat. Musím ale zase říct, že všichni ti zkušenější závodníci jsou skvělé osobnosti. Oni museli vyšlapat a najít tu cestičku, která by mohla v moderním běžeckém lyžování fungovat. Oni občas vlezli do slepé uličky, museli z ní vystoupit a hledat dál. Teď to ti mladí mají trochu jednodušší, znají cestu, ale další limity musí hledat už oni.
Někteří sportovci vynechávali poslední Světový pohár před olympiádou. Proč tomu tak bylo?
Někteří měli za sebou náročnou Tour de Ski, někteří byli celou dobu někde po závodech. Když máte pátek, sobota, neděle závodit na hranici svých sil téměř každý týden, tak nejde po celou sezónu udržet nějaký výkonnostní standard. Musíte si najít prostor pro nějaký tréninkový blok, což jsme udělali právě po Oberhofu a rozdělili jsme se na tři skupinky.
Jaké?
Sportovci, kteří těch startů neměli tolik a potřebovali se ještě rozzávodit, tak byli na Světovém poháru v Gomsu. Mladší závodníci se připravovali v Harrachově na Dukle, kde měli skvělé podmínky. Poslední skupina tří sportovců byla společně se mnou v Livignu ve vysokohorském prostředí. Vzali jsme tam jen ty, kteří reagují na výšku správně. Je to vždycky alchymie, co trénink ve vysoké nadmořské výšce udělá, takže jsme šli na jistotu a vzal jsem tam ty, u kterých to má pozitivní dopad.
V čem tkví největší výhoda přípravy ve vyšší nadmořské výšce?
Pro někoho je to výhoda, pro někoho nevýhoda. Vzhledem k tomu, že letošní olympiáda není ve výšce, tak není nutná žádná předaklimatizace ve výšce. Snažíme se hlavně o navýšení objemu červených krvinek, díky čemuž dokážou spotřebovávat více kyslíku. Zjednodušeně by se dalo říct, že když to uděláte dobře, tak dokážete navýšit krátkodobě výkon o 1-2%. Jde ale vždycky jen o výkonnostní okno nějakých patnácti, dvaceti dnů. Nejlepší je to pro závodníky, kteří toho mají hodně odtrénováno a mají vysoký tréninkový standard a tímhle si ještě o to víc pomůžou. Musí si být ale člověk jistý tím, co dělá, protože taky se toho dá dost zkazit.
Zmiňoval jste už na začátku sezóny vlastní ubytování, bude odděleně bydlet celý tým nebo jen vybraní závodníci?
Pro celý tým bychom to nedokázali zařídit, je to hodně finančně nákladné a nevyplatilo by se to. V domě bydlí sportovci, kteří si vyjeli přímou nominaci na olympijské hry. S nimi bydlí i fyzioterapeut a kuchař, se kterým se už známe a ví přesně, co naši sportovci potřebují. Z okna domů kouká přímo na trať, takže při vaření může víceméně sledovat závod.
A co trenéři a zbytek týmu?
Na domě není žádný trenér, máme omezený přístup. Bude to tak minimálně do poloviny olympiády, než uvidíme co se děje zdravotně, protože je to náročné uhlídat. Zbylí závodníci, kteří jsou v nominaci na žádost trenéra, bydlí v olympijské vesnici společně se mnou, vedoucím výpravy Štěpánem Kalibou a dalším fyzioterapeutem. Servisní tým a mí asistenti pak bydlí odděleně na hotelu. Dohromady fungujeme až na stadionu.
Tratě ve Val di Fiemme už jste si mohli prohlédnout a vyzkoušet při Tour de Ski, tak co na ně říkáte?
Na Tour de Ski jsme měli možnost vyzkoušet poslední změnu sprintové tratě. Organizátoři u ní mají trochu problémy s plánováním tréninků, protože je to jediná trať, která vede v protisměru. Co se týče trati na skate, tak ta se tady takhle jezdila vždycky, ta je jasná a sportovci ji znají. Červená trať určená pro klasiku má opravdu slušný kopec, který dá zabrat. Když se to dá celé dohromady pro padesátikilometrový závod, bude to opravdu náročné. U sjezdů bude záležet hodně na sněhových podmínkách a jak bude kvalita tratí vypadat v druhé části celého olympijského programu. Jeden sjezd je opravdu hodně ostrý, závodníci tam zatáčejí prakticky jak sjezdaři ve vzduchu. Když jedete v balíku závodníků rychlostí 70 km/h, je to možná trochu až zbytečné tam mít takhle nebezpečné místo. Ale je to asi jediné, co bych vytknul, jinak jsem z tratí nadšený. Jsou zajímavé, ale zároveň náročné.
Dýchla na vás už olympijská atmosféra?
Určitě, už se vyměňují mezinárodní odznaky, to je super. Ale jak je olympiáda rozmístěná do hodně míst po Itálii, tak jsme pořád ve svém oboru. Jsme spolu všichni běžci na lyžích, sdruženáři a skokani, takže disciplíny, které se stejně potkávají během sezóny na polovině Světových pohárů. Jen jsou všichni v jiném oblečení, než obvykle. Ale na člověka to dejchne, všichni si navzájem chválí svoje úbory.
Jak se vám líbí český úbor?
Já jsem upřímně nadšený. Jsem teda trochu starší a ten nástupový úbor je trochu divočejší, ale zase podle mě jednoznačně zaujme. Ty každodenní věci jsou ale úplně skvělé. Ať jsou to boty, bunda nebo mikiny, celé je to opravdu moc hezké. Sportovci z jiných zemí za námi chodí a chválí nám to.
Máte jako tým vytyčené nějaké cíle?
Já nerad jdu po číslech. Byl bych rád, kdyby sportovec dojel do cíle a mohl si říct: “Jo, odvedl jsem dobrou práci,” může se usmát a být se sebou spokojený. Samozřejmě máme nějaké cíle do individuálních závodů okolo nejlepší patnáctky, v týmových do osmičky a každý by chtěl určitě urvat medaili. Důležité ale je, aby každý ukázal to nejlepší v sobě.
Jaká je aktuální nálada v týmu? Převládá spíš nervozita nebo těšení se na úplný vrchol?
Trochu mě mrzí, že je cítit spíš nervozita. Je vidět, že olympiáda přináší na sportovce velký tlak, takže se do toho snažím nalít trochu optimismu. Snad se mi to podaří.
