Michal Novák po TdS: Měl bych být na vrcholu, ale zdraví mě brzdí. Věřím, že se to zlepší
Česká reprezentační jednička mezi běžci na lyžích, Michal Novák, zažívá opět trochu smolnou sezónu. Hned na jejím úvodu ve finské Ruce ho postihl tvrdý pád a následné zdravotní obtíže mu zatím nedovolily se dostat do nejlepší formy. Přesto absolvoval celý náročný etapový závod Tour de Ski a po horším startu se v celkovém pořadí dostal na 27. místo.
Michale, jaké byly vaše dojmy po dojetí do cíle vašeho dalšího Tour de Ski?
Jako vždycky to byl zajímavý závod, jsou z toho obrovské vzpomínky. Pokaždé je to zážitek, protože hlavně ta poslední etapa je něco opravdu neobvyklého a šíleného.
Jaký byl start poslední etapy na tratích, kam se vrátíte už v únoru v rámci olympijských her?
Nikdo moc nechtěl jet na čele a jelo se v relativně pomalém tempu. Na stadionu jsme obkroužili 3,3 kilometrů na závodních tratích, kde se pak pojede i na olympiádě. Už jsme se na nich svezli loni a od té doby se toho moc nezměnilo. Pořád je tam pár šíleností hlavně ve sjezdech, je to skoro takový ski-cross. A k tomu prudké zatáčky.
Navíc napěchovat tam celé startovní pole není legrace, že?
Když se tam jede hromadný závod, je to opravdu chaos. Nebylo tam moc prostoru a závodníci se snažili předjíždět na nesmyslných pozicích a místech. Šlo o to se hlavně nepřiplést do nějaké kolize, nezlomit hůlku, lyži nebo se vyhnout pádu, což by celou etapu poznamenalo.
Jak to probíhalo dál, když jste se všichni vydali vstříc obávanému výstupu na sjezdovku?
V přejezdu mezi stadionem a sjezdovkou nastal taky trochu chaos, ve kterém se bojovalo o pozice. Nebylo to moc příjemné, zlomilo se tam pár hůlek. Pak se to naštěstí zklidnilo a všichni pochopili, že nejlepší bude zbytečně nevymýšlet. Pak bylo najednou tempo na čele opravdu pomalé, tam jsme místy jeli jako na výletě. Přitom sníh byl namrzlý a fakt to hodně svištělo. A podobně to bylo i na sjezdovce. Vlastně si ani nepamatuju, kdy tady byla trať tak rychlá a zledovatělá.
Jakou je pro závodníky výzvou samotné stoupání po Alpe Cermis?
Začátek sjezdovky byl trochu lehčí, než jsem si pamatoval z minulosti. Byl jsem trochu překvapený, že se nejede až takové tempo. Snažil jsem se držet v nějakém kontaktu. Pak to ale rozbalil Klæbo, který mě tím docela překvapil. On většinou na sjezdovce spíš „vykysne“. Ale rozjel tempo, roztrhalo se to a chytlo se toho pár lehčích závodníků. Ti už pak letěli a já spíš bojoval sám se sebou, abych podal dobrý výkon a pohlídal si slušnou pozici.
Kdy se člověk na sjezdovce cítí nejhůř?
Mám takovou zkušenost, že nejhorší je to na vrcholu sjezdovky. V posledních pěti stech metrech už většinou necítím nohy a nemám pocit, že bych byl schopný bojovat o lepší pozici ve finiši. Ale neznamená to, že bych se nesnažil nebo nechtěl jet. Vždycky to drtím, co to jde. A tentokrát se mi dokonce povedlo pár lidí ještě předjet. Dojeli jsme i dva Nory, kterým úplně ruplo.
Jak hodnotíte celkové sedmadvacáté místo v pořadí Tour de Ski?
Umístění je spíš průměrné, ale jsem za něj nakonec rád. Tour jsem začal velmi špatně, a to i na první distanční trati. Bohužel, moje tělo není zatím úplně připravené válčit na takové úrovni, na kterou podle mě patřím.
Hodně vás zatím limituje zdravotní stav i následky pádu v Ruce?
Doufám, že se dám do kupy. Celé mě to mrzí, protože do výkonů a celkově do mé sezóny vždycky zdraví promluví trochu nešťastně. Jsem v letech, kdy bych měl být v rámci kariéry na vrcholu svých sil. Ale zdraví mě vždycky přibrzdí a je to pro mě docela smutné. Doufám, že do další části sezóny se to bude zlepšovat a že dokážu naplnit svůj potenciál.
Foto: Nordic Focus
