Chci se stále posouvat, někdy stačí si více věřit, říká po sezóně Janatová
Běžkyně na lyžích Kateřina Janatová v uplynulé sezóně skvěle načasovala formu. Na své druhé olympiádě v kariéře si vyjela parádní sedmé místo ze skiatlonu, k čemuž přidala dvě umístění v top 15 ze sprintu a desítky volně. Mimo to se ve Světovém poháru dvakrát vměstnala do nejlepší desítky, a tak není divu, že zimu hodnotí pozitivně. A neskrývá svou motivaci k tomu, aby své výkony ještě posouvala.
Od konce sezóny uplynulo už pár týdnů. Jak se s odstupem času za zimou ohlížíte?
Byla výjimečná tím, že to byla olympijská sezóna. Chtěla jsem na olympiádě skončit do top 10. Byla jsem sedmá, takže hlavní cíl jsem si splnila. To ostatní bylo takové průměrné a já nerada jezdím průměrně. Sezóna tak pro mě byla náročná, protože jsem chtěla být lepší, ale moje tělo bohužel víc nezvládlo.
Na druhou stranu formu jste načasovala perfektně, na olympiádě jste se blýskla sedmým místem, To bylo cílem, že?
Určitě. Mám pocit, že i minulý rok v Trondheimu jsem měla skvělou formu, a tak jsem věděla, které tréninky mám zvolit. Vynechala jsem poslední Světový pohár, protože jsem potřebovala jenom trénovat. Myslím, že nikdy předtím jsem líp netrénovala. Bylo to kvalitní, dobře jsem jedla, dobře jsem spala, byla jsem v pohodě a těšila se na olympiádu. Nebyla jsem ve stresu. Skiatlon jsem si fakt užila a hrozně ráda na něj vzpomínám. Bude to pro mě jeden z nejlepších závodů ještě dlouho, opravdu to byl i skvělý zážitek.
Zažila jste už olympiádu v Pekingu před čtyřmi lety, ale tehdy byla kvůli pandemii dost osekaná. Jak jste si užila tu letošní?
Jsem hodně sociální člověk, mám ráda, když se potkáváme v partě, potkávám se s novými lidmi a můžeme být v kontaktu. V Pekingu to bylo dost omezené, v Itálii to bylo lepší. Stejně jsme ale zvolili strategii, že jsme byli mimo vesnici ve vlastním baráku, abychom neonemocněli. Byli jsme hodně zaměření na výkon, trochu mi ta sociální sféra chyběla.
Ale na hry vzpomínám hezky, i když ten konec tak hezký nebyl, protože jsem trošku onemocněla. Měla jsem rýmu a s tím se prostě nedalo závodit, což mě mrzelo, protože jsem si na padesátku dost věřila. Oprávněně, což se ukázalo v dalším závodě po olympiádě. Mrzelo mě, že se nemůžu rozloučit závodem na padesát kilometrů, protože to je trošku challenge - navíc s takovým převýšením. S rozhodnutím jsem čekala do poslední chvíle, až do rána před závodem, ale nezlepšilo se to. Rýmu jsem pak měla ještě čtrnáct dní a ve finále je asi dobře, že jsem nejela, protože bych byla zklamaná, že jsem nezajela pořádný výsledek.
Do desátého místa jste zajela v sezóně vícekrát. Na které další závody budete ráda vzpomínat?
V lednu v Oberhofu jsem si vyjela devátou příčku na 10 kilometrů klasicky. Není to vůbec moje oblíbená trať, ale když jsem se rozjela, tak jsem si uvědomila, že mám výborné lyže. Dodalo mi to sebevědomí a zajela jsem top 10, což byl jeden z mých nejlepších výsledků na této trati. Bavilo mě to a myslím, že celý tým z toho byl nadšený. Taky tam byly moje mamka s babičkou a měly z toho hroznou radost, což bylo opravdu hezké vidět – jak fandí a jak to prožívají.
A hned další závod byl ten olympijský skiatlon…
Potřebovala jsem mít dobrý závod před olympiádou. Cítila jsem, že když uvidím, že mám nějakou výkonnost, tak do olympijského závodu půjdu klidnější. To vyšlo.
Do A-týmů dorůstají mladí závodníci, v závěru sezóny se blýskl například Jiří Tuž. Je příjemné mít v týmu novou krev?
Určitě, holky i kluci mají velký potenciál a mají trošku jinou energii. Mají trošku jiné starosti, takže i to je hezké a jsem ráda, že spolu můžeme mluvit i o tréninku nebo jim můžu dát nějaké rady, když o to stojí. Ráda jim ještě něco předám, než skončím. Budu ráda, když jim to pomůže se dostat na level, který si přejí.
Takže už jste se dostala do role mentora?
Možná trošku. Jsem tomu otevřena, pokud někdo má zájem nebo by ho něco zajímalo třeba z mého tréninku, tak to ráda sdílím, není to totiž žádné tajemství.
Na druhou stranu část závodníků kariéry končí. Jak na ně budete vzpomínat?
To je pro mě hodně těžké, protože Bára Antošová a Adéla Novotná pro mě byly takové dvě nejlepší kamarádky. Nedávno jsem se v noci vzbudila a mrzelo mě, že už se nebudeme vídat, bylo mi to líto. Snad se budeme nějak potkávat, i když každá půjdeme trošku jinou cestou. Také s Adamem a Ondrou jsme toho zažili strašně moc, mrzí mě, že končí takhle brzy. Na druhou stranu si cením toho, že se dokázali rozhodnout a žít naplno mimo svět vrcholového sportu
Jak trávíte čas teď po konci sezóny?
Pro mě je sport životní styl, je to pro mě velmi přirozené. Byla jsem ve Francii, kde jsem prožila krásné slunečné dny. Byli jsme s rodinou a byla jsem ráda, že to bylo poklidné. Mám pocit, že jsem víc motivovaná se dostat zpátky. Dřív jsem byla po sezóně hodně unavená. Teď mám pocit, že jsem víc odhodlaná a našla jsem novou motivaci se posouvat trošku dál.
Ta nová motivace vyplynula z průběhu uplynulé sezóny?
Inspirovalo mě, že v týmu jsou skvělé úspěchy a nic není nereálné. Někdy jsem příliš racionální a mohla bych trochu víc věřit, že se stane nějaký skvělý závod, i když se úplně necítím. Vždycky mohou být nějaká překvapení. Stárnu a nevím, jak dlouho ještě budu lyžovat, takže dává smysl se posouvat. To bych chtěla udržet.
Foto: Nordic Focus
