Běžecký úsek jde správným směrem, vnímá nová sportovní ředitelka Hynčicová
Běžecké lyžování ji stále fascinuje. Když se tak objevila šance, jak mu vrátit něco z toho, co jí během aktivní kariéry dalo, bývalá reprezentantka Petra Hynčicová neváhala. Aktuálně už má za sebou první měsíc coby nová sportovní ředitelka úseku běžeckých disciplín SLČR i svou první domácí akci v nové roli.
V pozici sportovní ředitelky běžeckého lyžování jste měsíc. Už jste se stihla rozkoukat?
Rozkoukávám se pořád za pochodu a ještě nějakou dobu se zřejmě rozkoukávat budu, agenda sportovního ředitele je opravdu široká. Myslím ale, že si to pomalu sedá a že to půjde.
Vaší opěrnou berličkou je předchozí sportovní ředitel Štěpán Kaliba, který už působí v Armádním sportovním centru Dukla. Jak vítaná je jeho pomocná ruka?
Tohohle spojení si hodně vážím, protože ještě v říjnu mám poslední závazky na Fakultě zdravotnických studií Technické univerzity v Liberci, kde učím. Když se člověk dostává více do toho prostředí, je dobré mít někoho, kdo mu jednotlivé procesy vysvětlí a kdo s ním má trpělivost. Toho si moc cením.
Pro české běžecké lyžování nejste neznámým jménem. Jak vzpomínáte na svou nedávnou aktivní kariéru závodnice, která reprezentovala svou zemi na zimních olympijských hrách či mistrovství světa?
Vzpomínám na ni v dobrém. Samozřejmě jsem si nesplnila ten dětský sen, že vyhraji zlatou olympijskou medaili. Dvakrát jsem tam ale byla a za mě jsem tam odvedla slušné výkony. Závodní kariéra je něčím, za co jsem ráda, že jsem si tím prošla – od olympijských nadějí až po tu dospělou reprezentaci. Myslím, že mám díky tomu do našeho prostředí poměrně detailní vhled.
Čemu jste se věnovala po skončení kariéry?
Stihla jsem toho docela dost. Nikdy jsem to neměla tak, že už bych po skončení kariéry ten sport nikdy nechtěla vidět, takže jsem v podstatě ihned začala trénovat v liberecké Dukle. To bylo super. Začínala jsem u dorostu, kde je ještě taková ta dětská radost, ale zároveň už to závodníci začínají brát vážně. Shodou náhod jsem se pak dostala i k trasování dětí na dětských olympiádách, až jsem se podívala i na paralympiádu jako součást týmu Simony Bubeníčkové, Matěje Škody a dalších. Byla a stále jsem i v mezinárodních komisích FIS a v neposlední řadě jsem spolukomentovala závody pro ČT Sport. Je toho zkrátka spousta. Náš sport mě fascinuje, stále mě baví a ráda bych mu vrátila to, co mi dal.
Co bylo tou motivací ucházet se post sportovní ředitelky běžeckého úseku?
Původně jsem si ani nemyslela, že je ta motivace tak silná, ale v průběhu příprav na výběrové řízení jsem si uvědomila, jak moc to chci dělat. Na běžeckém lyžování mi prostě záleží. Vstoupila jsem do toho s otevřeným srdcem a otevřenou myslí a chci tímto způsobem dál pokračovat. Mám výhodu, že úsek jde správným směrem a já nemusím nastolovat nějaký nový režim.
Máte rozmyšlené základní priority, kterým byste se chtěla věnovat?
Začíná nám nový olympijský cyklus, takže bychom měli postupnými kroky směřovat k tomu, abychom se na příštích hrách pokusili získat medaili. Když se pak podíváme na naši členskou základnu, musíme pracovat na tom, abychom si při nejmenším udrželi stávající počty členů a k tomu měli adekvátní počet trenérů na klubové úrovni. Honí se mi toho hlavou spousta, ale velkou otázkou budou i finance, což teď pro nějaké nastavení dalších věcí bude rozhodně prioritou.
Máte za sebou první domácí akci v podobě Lyžařského supervíkendu v Liberci. Jak ji z nové pozice hodnotíte?
Byl to trochu nezvyk, protože v posledních letech jsem si touto akcí prošla v pozici organizátorky a trenérky. Letos to bylo přece jen jiné. V každém případě jsem moc ráda, že nám vyšlo krásné počasí a závody se podařily. Líbilo se mi nadšení závodníků, bylo na nich vidět, že se zimní sezóna pomalu blíží a oni se mezi sebou chtějí pořádně poměřit. Samozřejmě velký dík patří organizátorskému týmu, který odvedl skvělou práci.
