Z Ameriky až k českým sdruženářkám. Čas dozrál, říká o návratu trenér Tomáš Matura
Trenérem chtěl být vlastně už jako malý. Sám však asi netušil, že se jeho původně roční štace ve Spojených státech protáhne na dlouhých deset let. Nyní se Tomáš Matura vrací domů, aby se chopil kormidla u ženské reprezentace v severské kombinaci, kde pod svými křídly bude mít především duo Tereza Koldovská a Jolana Hradilová. „Zatím plníme plán,“ hlásí čerstvá posila českého trenérského štábu.
Kdy přišla nabídka na pozici reprezentačního trenéra sdruženářek?
Nabídka přišla na jaře, ale oťukávali jsme se průběžně v posledních pár letech. Čas dozrál až teď. Přišla konkrétnější nabídka a navíc tomu nahrála i situace doma, protože se mi před rokem narodil syn. Chtěl jsem být doma s rodinou, takže jsem si řekl, že návrat do Česka bude aktuálně nejlepší cestou.
Máte za sebou i závodní kariéru. Jak na ni vzpomínáte?
Nijak zvlášť úspěšná nebyla, ale vzpomínám na ni rád. Sport, přátelé, cestování nebo dělání toho, co mám rád – to je to nejvíc, co mi severská kombinace mohla dát.
Byla trenérská dráha jasnou volbou po skončení aktivní kariéry?
Úplně ne, ale je pravda, že když jsem byl malý, tak jsem vždycky chtěl být pan trenér. Sport byl od mala číslo jedna. Když jsem končil, dostal jsem nabídku z Ameriky. Řekl jsem, že to na rok zkusím, naučím se pořádně jazyk a někam se podívám. No a nakonec z toho bylo deset let.
Čemu jste se při angažmá ve Spojených státech věnoval?
Začínal jsem u servisu B-týmu, pak jsem, už jako asistent, pomáhal s juniory. Od roku 2017 jsem začal pracovat jako hlavní trenér B-týmu, ale trénovali jsme všichni dohromady, protože závodníků tam tehdy nebylo tolik. Měl jsem na starosti Kontinentální pohár, do toho nějaká soustředění a pořád jsem se snažil pomáhat juniorům, aby zjistili, o čem ten sport reálně je.
Právě ve Spojených státech jste okusil poprvé taky vedení sdruženářek…
Okusil. Od sezóny 2020/2021, kdy proběhl první Světový pohár žen, jsem byl hlavním trenérem žen. Předtím měly ženy jenom Kontinentální pohár a tam jsem je měl na starosti díky mé práci u B-týmu a tak to celé vzniklo. Jezdily s námi i na společná soustředění. Jako hlavní trenér ženské reprezentace jsem tam vydržel do mistrovství světa v Planici 2023.
Jaká byla tato první zkušenost se ženským týmem?
Byl to nepatrně větší kolektiv než teď tady. S mužským B-týmem jsem byl v Americe už dlouho. Ne, že bychom měli ponorku, ale cítil jsem, že potřebuji nějakou změnu. Bavilo mě to, ale pořád se řešily ty samé věci dokola. Nabídka jít trénovat ženy byla v tu chvíli příhodným impulzem. Měl jsem z toho radost, bylo to úplně něco jiného. Kdo to nezkusí, tak to nepochopí, ale ženský kolektiv je úplně jiný a je to výzva.
Co říkáte na pokroky, které se za poslední sezóny v ženské severské kombinaci udály?
Jde to strašným tempem dopředu. Na začátku byl na holky velký tlak, aby ten sport vůbec vyrostl. Jasným cílem byla olympiáda v Itálii, to se bohužel nepodařilo, ale i tak dělala ženská severská kombinace mílové kroky. Tím, že holky, které byly u zrodu disciplíny, začínaly jako velmi mladé, byly ty pokroky rok od roku rapidní. Teď už tam jsou stálice, ale zároveň se tlačí nahoru další mládí. Je hezké to sledovat.
Vaše práce u české reprezentace se bude týkat především Terezy Koldovské a Jolany Hradilové. Jak se s nimi pracuje?
Už jsme se znali ze závodů, takže jsem věděl, do čeho jdu. Holky jsou motivované, nadšené a dělají pokroky. Spolu jsme si už prošli nějakými karamboly a zraněními, ale zatím plníme plán, který jsem si na začátku předsevzal.
U obou reprezentantek bylo v posledních sezónách alfou a omegou především zdraví. Je to něco, k čemu se při skladbě tréninků musí přihlížet?
Určitě. Už když jsem s ženským sportem začínal, tak největší změna spočívala v tom, že jsem musel upravovat tréninky tak, aby to holky zvládaly. Mají své výkyvy, takže je opravdu potřeba sestavovat tréninky pečlivě tak, aby je zvládly bezpečně a abychom všem zraněním co nejlépe předešli.
Na čem se s Terezou a Jolanou chystáte nejvíce pracovat?
Začali jsme vyloženě základy, a to jak v běhu, tak i u skoku. Snažíme se postupně prokousávat všemi možnými nástrahami. V posilovně jsme přidali nějaké cviky, které holky dosud nebyly zvyklé dělat. Přibyla i zátěž. Jolča teď se zdravím drží dobře, Terka už nějaké menší výpadky měla.
Co psychická stránka? Jak se daří holky motivovat před sezónou, v níž na rozdíl od mužů nemají vrchol v podobě olympijských her?
V té fázi, ve které se nacházíme, nám to může jedině pomoci. Není na ně žádný tlak kvůli nějakému vrcholu. Budeme mít víc času před příštím světovým šampionátem, abychom tam něco předvedli. Doufám, že si to holky v sezóně budou chtít užívat a předvedou, co ukazují v tréninku. Psychicky mi připadají dobré, ale uvidíme, co s nimi udělá startovní číslo.
