Pokud bychom odvezli na olympiádu pět snowboardcrossařů, byla by to pecka, říká trenér Marek Jelínek
Na olympiádě v ruském Soči dovedl Evu Adamczykovou, tehdy Samkovou, k vítězství na její první olympiádě. Nyní trenér české snowboardcrossové reprezentace připravuje své svěřence na nadcházející olympijskou sezonu, do které vstupuje s velkým odhodláním a jasnými cíli.
Eva Adamczyková je zpátky v týmu. Co pro vás její návrat znamená?
Je to super. Ona do naší smečky samozřejmě patří. Pomáhá to i ostatním závodníkům. Evka už je zkušená jezdkyně a musím říct, že teď na konci to klapalo úplně skvěle. Spolupracovalo se mi s ní asi nejlépe za všechna období, která jsme spolu prožili. Opravdu si to sedlo. Přece jen, po patnácti nebo sedmnácti letech společného soužití, kdy jsme spolu byli na soustředěních a závodech čtyřiadvacet hodin sedm dní v týdnu, to nebylo úplně jednoduché. Teď jsme si ale trochu odpočinuli a bylo to fakt super. Ocenili to i závodníci. Kája jezdila s Evkou v tréninku, občas jí někde řízla a bylo to příjemné. Taky občas předjela nějaký čas, který se Evce povedl. Je to fakt super.
Radek Houser je po tréninku zraněný. Jak jsou na tom ostatní?
Je to sport, je to snowboardcross. Radek se zranil poměrně brzy na soustředění, které jsme měli na jižní polokouli na Novém Zélandu. Přeskočil velký freestylový skok a utrpěl nějaké drobné zlomeniny výběžku na páteři, zlomil si žebro, naštípl si holeň a utrhl si zkřížený vaz. To zranění je poměrně rozsáhlé. Radek byl předtím v neskutečné formě a psychicky je na tom pořád dobře, takže jsme společně s doktory vymysleli, že to nějak zkusíme. Radek má obrovskou výhodu v tom, že loni i předloni jezdil tak skvěle, že je nominovaný na olympiádu i kdyby už vůbec nezávodil, na rozdíl od Evky a některých dalších lidí v týmu. Má čas, nemusí to hrotit. Olympijské hry jsou až těsně před půlkou února, takže věříme, že se stihne dostat do dobré formy. Samozřejmě, vždycky tohle bude obrovský handicap, o to příjemnější a krásnější to bude, když se mu tam něco podaří, protože všichni budeme vědět, že kdyby byl zcela zdravý, dopadl by ještě lépe.
A ostatní?
Kája Hrůšová má bohužel obecně trochu problémy se zdravím. Podobně jako Laura Záveská (freestyle snowboarding) prodělala mononukleózu. Návrat je trochu pomalejší, trénink nemůže být tak intenzivní, jak bychom všichni chtěli. Teď ve Švýcarsku ale jezdila také skvěle. Věřím, že se dostane do dobré formy. Kryštof Choura jezdí standardně dobře. Ten je zatím také v nominaci poměrně bezpečně, ale musí ještě něco slušného odjet. Honza Kubičík se loni zranil. Spolu s Radkem je to náš nejstarší závodník, jezdí s námi už od třinácti let, takže v týmu je nejdéle. Honza na konci byl šestý v kvalifikaci na Světovém poháru v plném obsazení. Měl tam trochu smůly kvůli diskvalifikaci a rozhodčím, ale nějaké body má, i když zatím ne tolik, aby se tam dostal. Pokud ale naváže na výkon z loňské sezony – a teď jezdil na soustředění skvěle – měl by se tam také dostat. Pokud bychom odvezli na olympijské hry pět snowboardcrossařů, byla by to neuvěřitelná pecka. Připomínám, že na minulých olympijských hrách startovala pouze Vendulka Hopjáková ve finále s naštíplým kotníkem a v té jízdě si zlomila ruku. Takže příští rok to určitě bude lepší.
Jak je to s kvalifikací Evky? Co potřebuje splnit, aby se dostala na olympijské hry?
Evka se v tuto chvíli musí normálně férově kvalifikovat. Ten handicap z loňska, kdy chyběla asi osm Světových pohárů, tam samozřejmě je. Ale pokud bude předvádět podobné výkony jako v minulosti, k čemuž teď tím soustředěním nakročila, musím s plným svědomím říct, že je úplně připravená. To ježdění vypadalo přesně tak, jak by mělo, bez jakékoliv mezery.
Pořád opakuju, že těhotenství není zranění ani nemoc, takže návrat není tak složitý jako dřív. Evka už těch návratů zvládla několik a tenhle zvládla absolutně bravurně. Máme před sebou čtyři Světové poháry, které jsou nominační. První dva jsou v Cervinii v půlce prosince. Tam Evka, pokud vše dobře dopadne, pojede a bude se snažit umístit co nejvýše. Pokud by se z těchto prvních dvou závodů nedokázala nominovat, máme ještě Čínu, kde se v půlce ledna pojedou další dva Světové poháry. Plán je takový, že pokud to nevyjde v Cervinii, pojede do Číny, aby si nominaci jistě zajistila. To bude samozřejmě složitější, protože tam pojede bez Kryštofa, ale věříme, že to klapne už v Itálii.
Před olympijskými hrami jsou ještě dva Světové poháry, u kterých zatím nevíme, jestli je pojedeme, protože jsou těsně před olympiádou. Plánujeme, že bychom se mohli připravovat jako každý rok doma na Dolní Moravě a nějak to zkombinovat.
Obecně k nominacím – v tuto chvíli má Kája, pokud bude zdravá, poměrně jisté místo. Radek Houser také, i když ten momentálně zdravý není, ale věřím, že naskočí co nejdříve. Honza Kubičík byl bohužel loni zraněný, přesto měl famózní závěr sezony, byl šestý v kvalifikaci a skvěle se umisťoval v Kanadě, ale i on musí ještě zabojovat. Kryštof Choura je na tom relativně bezpečně, teď je někde kolem 23. nebo 24. místa, ale to neznamená, že nemůže závodit. Je připravený a doufejme, že si to vybojuje co nejdříve.
S čím budete spokojeni po konci sezony?
Těch cílů máme víc. Byl bych rád, kdyby tým, který se teď skládá z pěti závodníků, mohl bojovat o medaile. To znamená nejen se kvalifikovat, ale opravdu závodit. Na minulých olympijských hrách se nám to úplně nepovedlo, část jsme strávili v nemocnici nebo Evka někde na kanapi. Doufejme, že teď to bude alespoň o trochu lepší a to už bude skvělý posun. Výsledkově určitě chceme bojovat o medaile. Rád bych, abychom tentokrát bojovali o víc než jednu. Máme silné týmy, v těch jsme historicky poměrně dobří, a i v jednotlivcích máme pár želízek v ohni. Pro Káju navíc sezona nekončí olympiádou, čekají ji ještě dvě juniorská mistrovství světa. I tam upíráme pozornost a energii. Cílů je tedy víc a víme, že zklamání nebo úspěch často závisí na maličkostech. Doufám, že si to po sezoně všichni nějak porovnáme. Chtěl bych popřát i ostatním snowboardistům, aby se jim jejich plány vydařily a hlavně, aby zůstali zdraví. Všichni se s tím nějak pereme. Minulá sezona, která nakonec byla skvělá, začala velmi špatně – Kuba byl tehdy poměrně těžce zraněný. Náš sport je krásný, napínavý, ale i trochu nebezpečný, takže s tím se prostě musí počítat.
Chtěl byste ještě něco dodat?
Jak už Evka říkala, je to pro nás všechny úplně nová zkušenost – mít Kryštofa v týmu, potažmo celou Evčinu rodinu. I když s Jančou a Márou jsme už dřív jezdili, tehdy ještě bez Kryštofa. Kryštof to zatím zvládá úplně skvěle. Jak říkala Evka, kdyby to přestalo klapat, nikdo ji nemůže nutit, aby do toho šla naplno, ale zatím to vypadá, že celá rodina jede fakt naplno. Pomáhá nám s tím svaz, pomáhá i olympijský výbor, všichni jsme tak nějak na jedné lodi a doufejme, že to tak půjde dál a všichni se na to těšíme.
