Konvalinka po sezoně: Splnil jsem si pár dětských snů
Český sdruženář Jiří Konvalinka má za sebou svou prozatím nejúspěšnější sezonu. Jednadvacetiletý závodník si vylepšil kariérní maximum ve Světovém poháru na 14. místo, v hodnocení SP vybojoval 128 bodů a obsadil 36. příčku, poprvé startoval na olympiádě a skákal na mamutím můstku. Splnil si několik svých cílů a snů, což ho motivuje do další práce a k touze se dál zlepšovat.
Jak se ohlížíte za uplynulou sezonou?
Řekl bych, že byla zase o kousek lepší než ta minulá. Poprvé jsem objel všechny závody, které se daly, takže to bylo dost náročné. Ale svým způsobem jsem si to užil. Během roku bylo něco dobrého i něco méně dobrého, přišly nějaké krizové situace, ale ve finále se za celou sezonou ohlížím docela dobře. Byla olympiáda, skákal jsem na mamutím můstku. Splnil jsem si pár dětských snů.
Pokud byste měl vybrat nějaké nejlepší okamžiky ze sezony, jaké by to byly?
V této sezoně jsem si dvakrát vylepšil osobní maximum. Super bylo 14. místo v Trondheimu. Ten den se vydařilo všechno, jak skokanská, tak běžecká část. Za to jsem byl hodně rád. Byl jsem z toho hodně nadšený, ale zároveň to bylo takové... Dokázal jsem si, že na to v tomto sportu mám.
Na olympiádě jste vybojoval elitní dvacítku, což byl váš cíl...
Dal jsem si takový minimální cíl, abych se vešel do dvacátého místa v individuálu a do osmého místa v týmovém sprintu s Honzou (Vytrvalem), což se podařilo (v individuálním závodě skončil Konvalinka dvacátý, v týmovém sprintu byla česká dvojice osmá). Byl jsem za to rád. Celkově jsem si celou olympiádu užil, bylo to super. Nejen díky podpoře z domova, ale i od kamarádů či spolužáků. Někteří mě přijeli i navštívit. Rodina byla na všech závodech, byli tam i nejbližší přátelé. Bylo to super. Na olympiádě jsem si dost uvědomil, proč tento sport dělám. Je skvělé, když můžete dělat něco, co máte rád.
Snem každého sportovce je dostat se na olympijské hry. Je to velkolepá akce a vrchol čtyřletého cyklu. Jak na vás dýchla atmosféra a máte třeba i mimosportovní zážitky?
Byl to sen už od dětství. Jakmile jsem začal se sportem, mým cílem bylo dostat se na olympiádu. Na hrách jsem tomu nechal volný průběh, netlačil jsem na sebe a jel jsem si to jenom užít. První týden jsem měl až návaly slz vděčnosti, když mi lidi psali a podporovali mě. Bylo hezké, že jsem cítil podporu. Když za mnou přijela rodina s kamarády, tak jsem za nimi šel z olympijské vesnice, bydleli kousek. Udělali jsme si hezký výlet, byli jsme i na sjezdovce na Alpe Cermis. To byla jedna z nejhezčích lyžovaček, co jsem zažil. Navíc tam nebylo moc lidí, protože všichni byli po nejrůznějších sportovištích na olympiádě. Celkově byla olympiáda vážně neskutečná, i co se týče podmínek, které nám olympijský tým vytvořil.
Jediné trochu smutnější bylo, že jsme v Predazzu byli dost izolovaní. Byli tam sdruženáři, skokani a běžci na lyžích. Dost lidí, hlavně z běžeckého lyžování, ale nebydlelo v olympijské vesnici. Jeli trochu na vlastní triko. Trochu to postrádalo olympijský význam, ale určitě kvůli tomu nebudu malovat čerta na zeď.
Po této sezoně ukončil kariéru Jan Vytrval. Jak moc vám bude na závodech chybět tento parťák?
S Honzou jsem trávil tuto zimu dost času a tak nějak jsme to věděli, že skončí. Už do sezony jsme šli s tím, že to bude tak na 80 % jeho poslední sezona. On by možná řekl, že ještě na víc procent. Zvládli jsme to spolu dobře. Jak jsme to oba věděli, tak jsme se snažili, aby si to Honza užil, aby měl na náš sport dobré vzpomínky. Teď jsme byli u jeho přítelkyně, kde se uspořádala taková rozlučková párty na počest jeho kariéry. Sešli jsme se v poměrně hojném počtu, byli tam i bývalí skokani a známí, které poznal během kariéry. Bylo to hezké. Myslím, že je šťastný a nemá žádné výčitky.
Z juniorů se k vám přidal Lukáš Doležal, který vyhrál juniorské mistrovství světa. Jak jste prožíval jeho úspěch? Jste rád, že nebudete objíždět závody sám?
To bylo v den, kdy jsme byli v Lahti a jen tak tak jsme stihli koukat na jejich skokanskou část. Mně se ten den také dařilo, byl jsem dvacátý. Před začátkem naší běžecké části nám začali gratulovat, že máme mistra světa, tak jsem byl hodně rád. Sice už máme několik juniorských mistrů světa, ale v tuto chvíli, kdy končí Jan Vytrval a Lukáš Daněk, je to hodně důležité. A tomu klukovi to neskutečně pomůže, co se týče sebevědomí a motivace. Jsem rád, že se zase česká severská kombinace trochu vyzdvihla ve světě. S Doldym máme dobré vztahy a teď se budeme spolu prodírat Světovým pohárem.
Lety na lyžích musely být také splněný sen. Jak jste si to užil?
Na ně jsem se těšil možná i víc než na olympiádu. A možná proto to nedopadlo podle představ. Dával jsem na sebe velké nároky, chtěl jsem si hodně zalétat. Možná jsem chtěl až moc a ani jeden skok se mi nevydařil. Nepovedlo se mi optimálně trefit odraz, všechny byly zpožděné. Kvůli tomu jsem nemohl přeletět 200 metrů. Věřím, že budu mít ještě nějakou příležitost, abych to odčinil.
Jak trávíte čas mezi sezonami? Odpočinkem, nebo v aktivním módu a vyhlížíte novou sezonu?
Udržuji si nějakou sportovní aktivitu, ale spíš jde o nastavení v hlavě. Jdu se třeba proběhnout nebo na kolo s kamarády. Dělám si to spíš hezké, netlačím na pilu a mám uvolněný stav mysli. Snažím se dodělat věci ve škole, teď mě čeká zkouškové období a věřím, že jsem na něj připravený. Pak bych chtěl stihnout ještě nějakou dovolenou před začátkem přípravy na novou sezonu.
Foto: Nordic Focus
