Hlavní motivace? Chyběl mi sport, závodění. Adamczyková vyhlíží olympiádu
Tři medaile z mistrovství světa, dvě z olympiády. A nemusí být konec! Eva Adamczyková se po pauze vrací na závodní prkno, tentokrát v roli maminky. Hvězdná snowboardcrossařka se už nachází v plné přípravě a těší se na první Světový pohár v italské Cervinii. „Kdyby se povedla kvalifikace na olympiádu, bylo by to super,“ hlásí rodačka z Vrchlabí.
Co tě přimělo k návratu do závodního kolotoče?
Vždycky jsem si myslela, že až založím rodinu, už se vrcholovému sportu věnovat nebudu. Ale protože si myslím, že náš sport je prostě dobrý a zábavný, tak mi to asi chybělo. V rodině jsme si řekli, že pokud by se během sezóny něco změnilo, bylo by to náročné pro nás nebo pro Kryštofa a začali bychom být v křeči, tak si to řekneme a začneme řešit. Teď naštěstí všechno funguje, všechno jde pozvolna, člověk zkouší, co mu situace dovolí.
Zmínila ses, že začínáte pozvolna. Co všechno jste už stihli?
Jeli jsme na jaře na první soustředění, spíš takový výlet, abychom vyzkoušeli, jestli to Kryštof zvládne. A zvládl, tak jsem řekla „OK“. Pak jsem se zapojila víc do letní přípravy. Největší zátěž je vždycky na podzim a během sezóny, protože hodně cestujeme. Obavy mám hlavně o zdraví dítěte, aby nepřišly rýmičky, ale zatím to vypadá dobře. Teď směřujeme k prvnímu Světovému poháru v Cervinii, pak se uvidí.
Jak Kryštof zvládá roli „nového člena týmu“?
Začlenil se docela dobře. On miluje lidi, takže kdokoliv přišel na snídani, oběd nebo večeři, tak na ně hází očka a baví ho, že vidí nové tváře. Se ségrou to zvládali skvěle, navíc měla s sebou svého psa, takže zábavy měl dost. Když jsem byla dopoledne na kopci, měl vždycky ségru a ještě našeho fyzioterapeuta, takže se zabavili a měli super program. Počasí bylo skvělé, takže mohl být hodně venku, což mu vyhovuje. Občas ho někdo pochová, což má rád, je společenský, takže to funguje.
Sehrála při návratu klíčovou roli blížící se olympiáda v Itálii, nebo to bylo spíš vedlejší?
Pro mě hlavní motivace byla, že mi chyběl sport, jezdění a závodění. To je od začátku hlavní důvod. Že to zrovna vyšlo na olympijskou sezónu? Spíš náhoda. Samozřejmě je to taková třešnička na dortu – přidává to trochu napětí, když se snažíš kvalifikovat na olympiádu. Ale hlavní motivace byla prostě radost ze snowboardcrossu.
Jaké bylo naskočit zpět do tréninkového procesu?
První pořádné soustředění jsme měli minulý týden s týmem v Saas-Fee. Předtím jsem se rozjížděla sama v Landgraafu v Holandsku, jen s rodinou. Cítím se v dobré kondici. Fyzickou přípravu beru pořádně od poloviny května, takže se cítím dobře. Samozřejmě nejsem zatím kvalifikovaná na olympiádu, protože kvalifikace probíhá od minulé sezóny, ale je super, že se vracím a baví mě to.
S čím budeš spokojená na konci sezóny?
Já už jsem spokojená teď, protože můžu jezdit. To jsem na jaře vůbec nečekala. Je to pro mě mentální odpočinek, když jdu na kopec. A budu spokojená, když budu zdravá na konci sezóny. Zažila jsem si toho dost, co se zranění týče, takže to je důležitá věc. A samozřejmě, kdyby se povedla kvalifikace na olympiádu, to by bylo super.
A co se výsledků týče?
Tím, že jsem z toho vypadla a šikovných mladých holek dost přibylo, tak když se jede semifinále, je to už téměř jako velké finále. V tomhle si zatím vůbec nedokážu udělat odhad, protože jsem tam prostě rok nezávodila. Sledovala jsem to a člověk si z gauče vždycky říká, že by to projel líp a že by byl rychlejší. No a ono to pak vypadá na kopci trošku jinak. Takže se nechám překvapit na soustředění na Pitztalu nebo na Světovém poháru v Cervinii, jak budu schopná konkurovat. Ale kdybych se podívala na olympiádu, tak budu spokojená.
Fotogalerie
