Bubeníčková směřuje k první paralympiádě: Chci předvést všechno, co ve mně je
Je jí teprve sedmnáct, přesto už stihla ohromit běžecký svět. Paraběžkyně Simona Bubeníčková zazářila v uplynulé sezóně spolu se svým trasérem Davidem Šrůtkem, když si ze světových šampionátů v Toblachu a Trondheimu odvezla tři medaile, včetně jedné zlaté. Během uplynulého víkendu si otestovala formu v rámci letního republikového šampionátu na kolečkových lyžích a už teď se soustředí na své premiérové paralympijské hry v Itálii, kde ze sebe plánuje vymáčknout to nejlepší.
Jak sis užila nedávné MČR na kolečkových lyžích?
Moc. Já mám závody v Česku a atmosféru kolem nich strašně ráda. Lidi nám vždycky fandí, takže si to velmi užívám.
Panuje s výkony v Liberci spokojenost?
Myslím si, že můžeme být spokojení. Jeli jsme to hlavně v rámci tréninku. Sjezdy jsme brali raději trošku opatrněji, moc jsme neriskovali. I tak to bylo dobré.
Jak vypadala tvoje letní příprava?
Odjeli jsme tak nějak vše, co jsme měli v plánu. V létě byl čas, nebyla škola, takže jsme mohli trénovat víc. Měli jsme soustředění tady v Čechách a myslím, že to bylo dobré.
Co máte ještě v plánu do začátku zimní sezóny?
Budeme se teď držet spíš v okolí. V plánu je soustředění v Orlických horách a pak někdy v listopadu bychom měli vyrazit na první sníh.
Jak se ti daří kloubit trénink se školou?
Řekla bych, že dobře. Nevím, jak to berou učitelé, ale vychází mi vstříc a jsou na mě hodní. Musím moc poděkovat všem, co mi pomáhají se školou i s tréninky. Rodiče mě všude vozí, máme trenéry a traséra, takže všem moc děkuji. Myslím si, že to kloubit jde.
V zimě tě čeká první paralympiáda, jak se na ni těšíš?
Těším se moc, ale jsem i trochu nervózní. Snažím se si to nepřipouštět, ale samozřejmě na to myslím. Nevím moc, jak si to všechno mám představit. Bude to podle mě velké, něco, na co nejsme zvyklí. Doufám, že vyjde počasí, protože už to bude na začátku března a já bych úplně nechtěla jarní sníh. Prašánek by byl fajn, ale uvidíme, jestli to vyjde. Každopádně se těším.
Těšíš se i na to, co Itálie jako země obnáší? Gastronomie, pizza, káva?
Na to se těším taky, ale asi si to dopřeji až po závodech. Především chci ale na paralympiádě předvést všechno, co ve mně je. Je to hlavní cíl, takže to nechci úplně promarnit. Ale když se podaří závod, tak si nějakou dobrou pizzu dám.
Máš i nějaký vysněný výsledek?
Nějaké výsledkové cíle mám, ale nechci si je připouštět. Opravdu tam chci jet s tím, abych byla spokojená sama se sebou a abych věděla, že jsem na trati nechala všechno. Nerada bych, aby se něco pokazilo – chyba nebo pád. Chci, aby mi všechno sedlo, a uvidíme, na co to bude stačit.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
