O paralyžování

Do struktury Svazu lyžařů ČR byli handicapovaní lyžaři začlenění v roce 2007, v roce 2009 byl první pokus o vytvoření Komise handicapovaných lyžařů neúspěšný s ohledem na postoj ČPV. Založení Komise se podařilo zrealizovat až na druhý pokus v roce 2014. Do roku 2021 SLČR sdružuje dva spolky, které se v rámci svazu podílí na rozvoji paralyžování. V těchto dvou organizacích je sdruženo přes 70 členů. Od roku 1973 existuje lyžování v ČR jako organizovaný sport v rámci Svazu tělesně a zrakově postižených sportovců.

Sjezdové lyžování na monoski je poměrně mladý sport, který v posledních letech zaznamenává dynamický rozvoj. Díky kompenzačním pomůckám mohou tento sport provozovat i lidé s těžkým tělesným či kombinovaným postižením. Prvotní impuls k rozvoji lyžování na monoski u nás byl od Svazu lyžařů ČR, který kontaktovala monolyžařská závodnice, instruktorka lyžování z Anglie D. Smithová (mistryně Velké Británie). Se svým týmem poprvé seznámila v roce 1992 v Krkonoších české handicapované sportovce s monoski. Prvními lyžaři, kteří si monoski na území ČR měli možnost vyzkoušet, byli v průběhu týdenního kurzu ve Špindlerově Mlýnu herec Jan Potměšil, jehož otec Jaroslav byl v oblasti lyžování osob zdravotně postižených velmi aktivní na FTVS UK v Praze a Martin Kovář, který se v následujících letech proslavil jako několikanásobný plavecký medailista z LPH či MS.

Následný impuls k šíření lyžování na monoski byl z iniciativy Univerzity Palackého v Olomouci (UPOL). Od roku 1992 se lyžování vozíčkářů rozvíjí nejprve na zmíněné fakultě, od roku 1994 i na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze (FTVS UK). Na území ČR se konaly v lednu 1994 první závody v rámci 1. ročníku Moravského poháru. V Krkonoších se lyžování vozíčkářů začíná rozvíjet od roku 1996.

Historie alpského lyžování handicapovaných ve světě

Paraalpské lyžování bylo rozvinuto po konci druhé světové války, kdy se zranění bývalí vojáci vrátili ke sportu, který milovali. V roce 1948 byly nabídnuty první kurzy para alpského lyžování v USA a dalších zemích.

Alpské lyžování bylo jedním z původních sportů na prvních zimních paralympijských hrách, které se konaly ve švédském Örnsköldsviku v roce 1976 se slalomem a obřím slalomem. Sjezdové závody začaly jako předváděcí akce na paralympijských hrách v roce 1980 v Geilo v Norsku a do programu zimních paralympijských her byly přidány v roce 1984. Monoski byla představena v alpských disciplínách v roce 1988 na hrách v rakouském Innsbrucku. Mezi alpské disciplíny patří stejné disciplíny, které se účastní olympijských soutěží: sjezd, slalom, obří slalom, super-G a superkombinace. Existují také týmové akce, které ještě nejsou na programu paralympijských her.

Paralympijská soutěž v alpském lyžování je otevřena pro muže a ženy s tělesným postižením, jako je poranění páteře, dětská mozková obrna, amputace, stavy Les Autres a slepota/poškození zraku. Sportovci soutěží ve třech kategoriích na základě jejich funkčních schopností a systém výpočtu výsledků umožňuje soutěžit proti sobě sportovcům s různým postižením. Lyžaři s nevidomým/poškozeným zrakem jsou trasou provázeni vidoucími průvodci pomocí signálů, které indikují trasu, kterou mají následovat. Někteří sportovci používají vybavení, které je přizpůsobeno jejich potřebám, včetně jednoduchých lyží, sedaček nebo ortopedických pomůcek.

World Para Alpine Skiing působí jako mezinárodní federace pro tento sport, kterou koordinuje Technický výbor World Para Alpine Skiing.

IPC Alpské lyžování přehled klasifikace

Mezinárodní závody pro handicapované jsou organizovány pod hlavičkou Mezinárodního paralympijského výboru(International Paralympic Committee, dále jen IPC). Sportovci jsou rozdělení celkem do třinácti skupin, podle typu handicapu. Tělesně postižení jsou rozděleni do deseti základních skupin, které mají ještě své podskupiny (sedm pro „stojící“, tři pro „sedící“ lyžaře – monoski). Zrakově postižení jsou rozděleni do tří skupin. Sportovci soutěží ve třech kategoriích (TP lyžaři stojící, TP lyžaři sedící a zrakově postižení lyžaři). Každý sportovec má podle své zdravotní klasifikace přiřazený koeficient. Čistý čas sportovce se vloží do vzorce s přiřazeným koeficientem a následně vzniká výsledný čas sportovce.

Zrakově postižení

· B1 - úplně nevidomý lyžař s vizí do vnímání světla / pohybem ruky

· B2 - zraková ostrost 2 / 60 a / nebo zorné pole menší než 5 stupňů

· B3 - zraková ostrost nad 2 / 60 až 6 / 60 a / nebo zorné pole větší než 5 stupňů a menší než 20 stupňů

Tělesně postižení, stojící lyžaři

· LW1 Lyžaři s postižením obou dolních končetin, kteří používají obou lyží a 2 stabilizátorů nebo lyžařských holí (např. oboustranné nadkolenní amputace apod.)

· LW2 amputace jedné dolní končetiny nad kolenem, lyžují pomocí stabilizátorů na jedné lyži

· LW3 Lyžaři s postižením obou dolních končetin, kteří používají obou lyží i lyžařských holí (oboustranná podkolenní amp., paréza obou dolních končetin) a lyžaři spastici CP 5, CP6

· LW4 lyžaři s podkolenní amputací, lyžují s pomocí protézy, dvě lyže a dvě hůlky

· LW5/7 Lyžaři s postižením obou horních končetin, kteří používají obou lyží, ale nepoužívají lyžařských hůlek / paže amputované nemohou používat hůlky (LW5/7-1, LW5/7-2, LW 5/7-3)

· LW6/8 lyžař s jednou rukou / paže amputovaná, používá jednu hůlku (LW6/8 -1, LW6/8-2)

· LW9 lyžař s postižením jedné ruky a jedné nohy - většinou spastici (kombinované amputace, CP, parézy), (LW9/1, LW9/2)

Tělesně postižení, sedící - monoski

· LW10 monolyžař (vysoká úroveň poranění míchy), (LW10/1, LW10/2)

· LW11 monolyžař (hrudní poranění míchy)

· LW12/1 monolyžař (paraplegie)

· LW12/2 monolyžař (s amputací jedné nebo obou dolních končetin)