Pozitivní sezona, mrzí mě jen olympiáda, zhodnotila Ulrichová. Finišuje absolventskou práci
Jednadvacetiletá Klára Ulrichová má za sebou životní sezonu ve Světovém poháru. Česká skokanka se blýskla čtyřmi umístěními v elitní dvacítce a stanovila si osobní rekord v podobě dvanáctého místa ve Falunu. Po zisku hned 98 bodů v hodnocení SP, což znamenalo konečné 34. místo, hodnotí uplynulý ročník pozitivně, byť přiznává, že zklamání z nepovedených olympijských her bylo velké. V pauze mezi sezonami chce zapracovat na nedostatcích a v příštím ročníku stabilizovat své výkony, aby pravidelně postupovala do druhého kola. Než se pustí plného tréninku, musí také dokončit absolventskou práci na škole, které nyní věnuje veškerý svůj čas.
Jak hodnotíte uplynulou sezonu?
Takto s odstupem času, kdy jsem měla možnost se nad celou sezonou víc zamyslet, ji hodnotím asi víc pozitivněji, než tomu bylo hned po jejím konci. Po skončení sezony ve mně stále rezonovala olympiáda, která mě hodně mrzela. Nepodařilo se mi na ni načasovat formu tak, jak jsem chtěla. Úvod sezony ale byl skvělý a potom jsem dokázala dojet sezonu úplně celou. Zažila jsem si rytmus, jak to probíhá, když člověk absolvuje všechny závody. To bylo na tom to pozitivní.
Za celou sezonu jste postoupila desetkrát do druhého kola ve Světovém poháru. Jak to vnímáte?
Hodně pozitivně! Je to taková postupná meta, ke které bych chtěla směřovat do dalších sezon. Být stabilně v elitní třicítce. To je klíč k úspěchu, jak se přibližovat k absolutní špičce.
Hodně se vám povedl vstup do sezony, ve Falunu jste vybojovala dvanácté a patnácté místo. Jak vzpomínáte na tento super úspěch?
Na výsledek se mi vzpomíná krásně, i když z toho nemám nějaké vyloženě vzpomínky. Možná se to připisuje nastavení mysli, že sportovec jede, jede a úplně si konkrétní výkony nepamatuje. Ani nevím, co se tam konkrétně stalo, co bylo lépe, nebo co jsem udělala, že se to takhle povedlo. Byl to můj první závod sezony, neměla jsem žádné očekávání a řekněme, že jsem skákala pro radost. Potom jsem už měla vyšší očekávání na výkony během sezony. To mi nastavilo zrcadlo, že je potřeba s hlavou pracovat víc než teď.
Uprostřed sezony vás málem potkal pád, když vás rozhodil hodně silný vítr v Klingenthalu. Jak moc to ovlivnilo vaši psychiku?
Asi to se mnou zamávalo víc, než jsem si byla schopná v tu chvíli připustit. V minulosti jsem už jednou hodně těžce spadla a rychle jsem se i potom vrátila a nějak mě to moc nelimitovalo. Teď se mi možná vrátily nějaké větší strachy a obavy. Určitě se to promítlo do zbytku sezony.
Je v plánu na tom zapracovat, aby se ty obavy nějakým způsobem odstranily?
Už jsme s tím pracovali v průběhu sezony, ale během ní není úplně prostor něco změnit. Ať už v nějakém pohybovém stereotypu, nebo je i těžší měnit vzorce nastavené v hlavě. Takže teď v „offseason“ na to bude prostor.
Zmínila jste olympiádu, která se vám nepovedla podle představ. Jak na ni budete vzpomínat? Nemyslím pouze výsledkově, ale i celkově na atmosféru. Byla to vaše vlastně první pravá olympiáda i s diváky. Jaké máte z Itálie zážitky?
Asi jsem takový člověk, kterému zážitky zkreslí nepovedený výkon. Dost mi na tom sportu záleží a jela jsem tam hlavně podat výkon a ne sbírat zážitky. Ale olympiáda byla hezká. Bylo to v Itálii, vyšlo krásně počasí, byla tam spousta lidí... Rodinu jsem tam bohužel neměla, ale i tak tam byla podpora úžasná.
Cítila jste na olympiádě, že jste předvedla to, na co jste zrovna měla? Nebo jste byla zklamaná, protože jste cítila, že forma graduje?
V kontextu toho skoro pádu, což mě ovlivnilo po zbytek sezony, jsem právě na olympiádě dokázala v ten den předvést aktuální maximum, na které jsem měla. Možná na velkém můstku to byl o něco horší výkon než na středním. Možná jsem měla větší obavy na velkém můstku. Když to vztáhnu na začátek sezony, který mi nastavil perspektivu do budoucna, že mám na to, abych se přibližovala k elitní desítce, tak v tomto kontextu byla olympiáda zklamáním.
V závěru sezony jste si dokázala spravit chuť, ale chvílemi to bylo nahoru dolů. Jak jste to prožívala?
Bylo to takové zvláštní a pro mě i těžké. Možná to i korespondovalo s tím, že jsem tam měla mikro vzestupy na menších můstcích, kde se ten strach projevoval trochu méně. Ale v závěru se mi povedlo bodovat i v Oslu na velkém můstku. To je můstek, ke kterému jsem měla horší vztah, nezažila jsem tam úplně hezké závody. Asi mi to potvrdilo, že nějaká ta menší práce i skrz mentální nastavení, která se povedla během sezony, má budoucnost.
Co si z uplynulé sezony vezmete do té nadcházející?
Tato sezona mi dala hrozně moc. Nejen zkušeností, ať už pozitivních, nebo negativních, ale i věcí, na které se mohu dál zaměřit. Byla to cenná sezona plná poznatků. Negativnější věci, co se nepovedly, mě naopak ještě víc motivují ke zlepšení a napravení chyb, co se staly.
Během pauzy mezi sezonami máte čas si trochu odpočinout, ale zároveň se věnujete studiu. Jak na tom jste?
Je to náročné. Studuji sportovní management v Praze. Do konce týdne mám finální termín na absolventskou práci, takže na tom každý den intenzivně pracuji. Doufám, že to všechno dobře dopadne a v červnu si vydechnu. Přála bych si pak mít nějaký týden s rodinou, kterou po celý rok zanedbávám. A ráda bych odpočívala aktivně, sport mám vážně ráda. Je to pro mě forma odreagování, zahrát si tenis, zajít si na stěnu, vyjet na kole. To mám ráda.
Foto: Nordic Focus
