Koudelka se drtil v posilovně a vzhlíží k sezoně plné vrcholů
Před minulou sezonou prohlašoval, že může být jeho poslední. To samé tvrdí i letos. Jak sám Roman Koudelka podotýká, už nepatří mezi nejmladší a musí přemýšlet i s ohledem na svou rodinu. „Nikdo neví, co bude za rok či za dva,“ uvedl během jednoho ze svých tréninků v Lomnici, kde poslední dva měsíce dře v posilovně. Zároveň však přiznává, že konec kariéry nastat nemusí a nejvíc bude záležet na tom, jak se bude cítit při závodech. A že těch vrcholů bude v sezoně 2020/21 hodně.
Koudelku, stejně jako ostatní české reprezentanty čeká Turné čtyř můstků, klasické mistrovství světa a netradičně už v prosinci odložený světový šampionát v letech na lyžích. Ani tu nejméně oblíbenou disciplínu, kterou jsou právě lety na mamutích můstcích, rozhodně nezavrhuje, byť ji zatím drží spíše v ústraní svého zájmu.
Uplynulý ročník výrazně ovlivnila pandemie koronaviru. Koudelka několikrát vybojoval elitní patnáctku, ale část sezony se i trápil. Delší pauza mu rozhodně mohla prospět a z osobního hlediska i prospěla. Strávil více času s rodinou, jež se rozrostla o dalšího člena.
V době pandemie koronaviru se vám narodil druhý syn. Jak jste si užil ten čas navíc s rodinou, která se rozrostla o jednoho člena?
Užil jsem si ho docela dost, ale musím říct, že je to docela náročné. Veškerý čas teď trávím v posilovně nebo se starším synem Karlem. S ním jsem opravdu od rána až do večera, takže toho času, co jsem s ním teď strávil, jsem možná nestrávil za celou dobu, co se narodil. Je to strašně příjemné, už mu budou čtyři roky, je s ním větší sranda a je to takové pohodovější.
Když se zaměříme na pandemii koronaviru, jak to ovlivnilo život skokana na lyžích?
Mě vůbec, protože máme tady v Lomnici výborné zázemí. Máme tu posilovnu, od které mám klíče, takže jsem chodil vždy od půl osmé či osmé ráno na trénink, kdy jsem tu byl úplně sám. Naopak si myslím, že to pro mě bylo i lepší, protože jsem mohl trávit doma čas s rodinou. Byl jsem doma, byl jsem víc v klidu. Nějak mně to nevadilo.
Jak aktuálně vypadá vaše příprava? Je to jenom o té posilovně, jak říkáte?
V tuto chvíli ano, bohužel. Už vlastně druhým měsícem jedu velké objemy, jedu hodně čínky a do toho nějaký dynamický trénink. Je to taková ta neoblíbená část, kdy si všichni myslí, že skokani skončí sezonu a mají volno, mají pohodu, tak právě my zažíváme ta největší muka, ale pak o to víc se těším na ten můstek.
Koronavirus, mimo jiné, odsunul mistrovství světa v letech na lyžích. Myslíte si, že to může české reprezentaci přijít i vhod?
Tak to těžko říct, protože tohle vůbec nedovedu odhadnout, protože si myslím, že pro všechny státy to bude něco nového. Je to v prosinci a to se nikdy nelétalo. V Planici bývá v březnu vždy krásné počasí, ale jak to tam bude vypadat v prosinci nikdo neví. Bude to strašně zvláštní a jsem na to sám strašně zvědavý.
Najednou se pro příští sezonu naskýtá možnost uspět na třech vrcholných akcích. Budete se na to nějak speciálně připravovat?
Speciálně určitě ne, budu se připravovat jako na každou sezonu. Uvidím, jak mi to půjde a nepůjde, ale spíš si myslím, že mám rád Turné čtyř můstků a klasické mistrovství světa. Lety nejsou úplně moje disciplína, moje hobby, takže ty nechávám tak trošku v ústraní. Ale už jsem byl přesvědčen i o tom, že když skáču dobře a jde mi to, tak i na letech mohu bojovat o hezké umístění. Takže určitě nehážu flintu do žita.
Pokud se nepletu, tak před loňskou sezonou jste prohlásil, že se na ni připravujete jako by byla vaše poslední. Bude ten přístup podobný i letos v létě?
Určitě, protože mi už bude 31 let a už nepatřím mezi ty mladíky ve Světovém poháru. Nikdo neví, co bude za rok, co bude za dva. Loni to určitě nebylo myšlení takové, že bych chtěl skončit po sezoně, ale nikdy nevíme. Mám prostě doma rodinu a od ní se odjíždí čím dál hůř. Je to těžší a těžší, takže z toho důvodu nikdy neříkám, že budu závodit ještě pět let. To nikdo neví.
