Mým snem je vyhrát olympiádu, neztrácí víru po těžkém pádu na můstku mladičký skokan František Lejsek
Před několika týdny utrpěl při tréninkovém skoku těžký pád, následně byl deportován na traumatologii do Krajské nemocnice v Liberci. Nyní po pár týdnech už plánuje, kdy opět naskočí do tréninku.
Trénink jako každý jiný. Obléknout, vzít lyže a hurá na můstek. Stereotyp, který znají skoro všichni skokani na lyžích. Bohužel osud tomu chce někdy jinak. Zdánlivě klasický let se někdy může zvrhnout, o tom teď může povídat patnáctiletý skokan na lyžích František Lejsek.
„Při jednom z tréninků na Ještědu mi praskl kolíček. V tu chvíli jsem přemýšlel, co mám udělat. Přemítal jsem si, jak mám reagovat, asi nejlepší možnost byla dát ruku před sebe a odnesl to loket,“ rozpovídal se na samém začátku mladý závodník.
Uvolněný či poškozený kolíček může způsobit sportovci v letu vážné peripetie, své o tom ví i česká jednička Roman Koudelka. Tomu se podobná věc stala při tréninku v Harrachově v roce 2011.
Obr. 1 ... A díky Audi Quattro!
Nyní se harrachovský skokan léčí v Liberci, tam už má za sebou několikahodinovou operaci a šrouby v lokti. Poslední týdny jsou pro Františka rutina. Absolvuje vždy týdenní cvičení a rehabilitace, na které po víkendu dojíždí. Oporou mu jsou nejen parťáci z tréninkové skupiny, ale i jeho trenér Antonín Hájek. „ Myšlenka budování týmu je pro mě důležitá, k tomu patří i podpora. Je to skok na lyžích a stát se tohle může, sám jsem prodělal několik úrazů. Vím, že je důležité, když za vámi do nemocnice někdo přijde a jsem rád, že aniž bych něco říkal, kluci i holky projevili zájem Fandu navštěvovat. I já jsem se sem přes své povinnosti snažil několikrát zajít, aby byl spokojený a co nejrychleji se vrátil mezi nás na můstek. Někdy takový úraz pomůže i v tom, že se skokan pak na tréninky více těší a může být ještě lepší. Jde o to, aby byl ten kloub brzy zdravý,“ vyjádřil slova podpory Lejskův trenér.
Patnáctiletý závodník má před sebou ještě kus práce, i přesto se už těší, až naskočí do tréninku. „Co mě vše ještě bude čekat? Nevím, ale rád bych se kolem ledna vrátil na můstek,“ dodává se šibalským úsměvem.
Fandí mu nejen rodina, okolí, ale i nemocnice, a co je jeho největší sen?
„Vyhrát na olympiádě!“
Tak mu držíme palce!
