Kdyby mi někdo v létě řekl, že budu mít na konci sezony 47 bodů, neuvěřím mu, rozplývá se Indráčková

Kdyby mi někdo v létě řekl, že budu mít na konci sezony 47 bodů, neuvěřím mu, rozplývá se Indráčková

16 min 3 s

Největším pozitivem uplynulé sezony byl bezpochyby výkon ženské reprezentace. Nejzkušenější členka výběru, třiadvacetiletá Karolína Indráčková, vybojovala ve Světovém poháru 47 bodů a obsadila 35. příčku. „Oproti loňsku, kdy se mi nedařilo, je to zadostiučinění,“ zmínila se v rozhovoru pro náš web.


V devíti případech prošla Karolína Indráčková do druhého kola Světového poháru, dokonce ovládla závod FIS Cupu v polském Szczyrku. Bezkonkurenčně nejlepší sezona v kariéře třiadvacetileté skokanky, vždyť do tohoto roku se objevila mezi elitou na bodovaných pozicích pouze dvakrát.

Tím ale výčet letošních úspěchů české reprezentantky nekončí. Indráčková skočila v německém Titisee (HS142) 118,5 metru, čímž stanovila nový ženský rekord naší vlasti.

A to nejlepší si nechala svěřenkyně Antonína Hájka a Pavla Věcheta na samý závěr. V ruském Čajkovském obsadila 16. příčku, zapsala tedy nejlepší český výsledek v sezoně.

Jak jste si užila závěrečné podniky Světového poháru, tedy ruské Blue Bird turné?
Závodů v sezoně bylo hrozně málo, těšili jsme se na každý další. Navíc nám před Blue Bird turné odpadlo Raw Air v Norsku. V Rusku jsem byla poprvé, takže jsem poznala i nové můstky. K tomu jsem měla povedený závod v Čajkovském, takže mám na závěr Světového poháru dobré vzpomínky. Organizátoři si pro nás připravili i doprovodný program, což bylo fajn zpestření.

Je o vás známo, že jste poněkud introvertní člověk. Myslím si, že zpívání We Will Rock You od skupiny Queen nebylo pro vás něčím příjemným. Dělalo vám to problém?
To víte, že dělalo, ale ne jenom mně. (směje se) Ale byla jsem tam s holkami z týmu, tak jsem to zvládla a byla to docela sranda. (směje se)

Z Nižného Tagilu do Čajkovského jste cestovali vlakem, to není zrovna typický způsob dopravy mezi zastávkami Světového poháru. Jak jste to zvládla?
Bylo to naprosto pohodlné! Ačkoliv jsme jeli snad patnáct hodin, tak to byl zážitek. Cestovali jsme v lůžkových vozech, takže jsme si mohli aspoň lehnout.

Celou cestu jste tedy prospala?
To zase ne. V kupé jsem byla s ostatními holkami, takže jsme si povídaly a hrály karty. Nejčastěji hrajeme žolíky a Uno. Střídáme to. (směje se) A zbylo dost času i na knížku, její název vám ale neřeknu. Jsem schopna každý den přečíst jednu, jména titulů mi tím pádem dost splývají. Ještěže mám čtečku, jinak bych s sebou musela tahat další batoh s knihami. (směje se) 

Na co jste se nejvíce těšila při návratu domů?
Na rodinu. A na svou postel. Teď mě čeká učení, doháním zkoušky ve škole.

Vloni jste se zmínila, že jste začala cvičit jógu. Jak jste pokročila?
Během sezony na to nebyl moc čas. Ale už to napravuji, zrovna dnes jsem ji cvičila.

Jak jste se k ní vlastně dostala?
Když jsem chodila na školu v Liberci (Karolína teď studuje v Ústí n. Labem – pozn. red.), měli jsme jógu jako předmět. Zaujala mě. A při loňské jarní karanténě jsem se k ní vrátila a začala cvičit podle internetu.

Teď ale k samotným skokům. V Čajkovském jste si vyskákala fantastické 16. místo, tedy vaše kariérní maximum, se kterým se váže i finanční odměna 570 švýcarských franků (cca 13 500 Kč). Je to pro vás impulz, že se vlastně můžete skokem docela slušně živit?
Samozřejmě je to příjemný bonus navíc, ale nějak extra to nevnímám. Hlavně jsem byla ráda, že se mi konečně povedly dva solidní skoky v závodě. To se v sezoně snad ještě nestalo.

Jak celou sezonu takhle zpětně hodnotíte?
Nemohu jinak než pozitivně. Kdyby mi někdo v létě řekl, že budu mít na konci sezony 47 bodů, neuvěřím mu.

Máte teď největší motivaci ke skákání za celou svou kariéru? Přece jen se vám daří, blíží se olympijské hry…
Já měla motivaci, i když mi to moc nešlo. Nemohu tedy říct, že by teď byla vyšší. Oproti loňsku, kdy se mi nedařilo, je to zadostiučinění. Zlepšila jsem se, člověk pak má z toho skákání celkově větší radost.

Pomohl výkonům ženské reprezentace zprovozněný můstek v Harrachově?
To stoprocentně. Jsme harrachovským moc vděčné, že dali ty můstky dohromady. Když byl čas mezi závody, jezdily jsme si tam zaskákat, byly jsme tam na soustředění před Blue Bird turné. Už jsme si téměř odvykly, že můstek může být také „za rohem“ a nemusí se za ním cestovat 8 hodin. Věřím, že ty můstky pomohou nejen nám a zase trochu posunou české skoky dopředu.

Jaký závod byl letos pro vás tím TOP?
Pěkné vzpomínky mám na Čajkovskij (16. a 24. místo) a Rašnov (21. a 25. místo), kde se mi dařilo. Bavily mě také týmové závody. FIS Cup ve Szczyrku byl taktéž fajn, vyhrát je vždy dobré. (směje se) Dodá to sebevědomí. Na druhou stranu je to pořád až „třetí liga“.

A který vás naopak nejvíce mrzí? Je to mistrovství světa, kde jste možná trochu zůstala za očekáváním?
Přesně tak. Malý můstek byl výsledkově v pohodě, ten velký ale zase tolik ne. Chtěla jsem víc a měla jsem na víc. Pokud jde ale o mé výkony, zaostala jsem. Nepředvedla jsem dobré skoky, nakonec mohu být ještě ráda, že jsem skončila dvakrát 25.

Čím to bylo, že jste v Německu neoplývala formou?
Nemohla jsem se tam srovnat v nájezdovém postavení, což mělo vliv na celý skok.

Negativa necháme stranou. Co se vám podařilo v této sezoně vylepšit?
První fázi letu. Nicméně mi stále přijde, že mám ve všech částech skoku problémy. (směje se) Ale je dobré vědět, že mám značné rezervy a mohu se stále zlepšovat.

Co klání smíšených družstev? Zajímavá novinka?
Určitě. Škoda, že jich není více. S kluky se moc nepotkáváme, tak to je určitě zpestření i pro ně.

Říkala jste, že vám více sedí velké můstky, nejlepších výsledků jste ale v této sezoně dosáhla na těch středních. Jak si to vysvětlujete?
Samozřejmě jsem nečekala, že to dopadne na středních můstcích o tolik lépe. Myslím si, že na těch velkých mi chybí zkušenosti. Moc často na nich neskáčeme. Ale to je také dané tím, že jsme se v tréninku zaměřovali na určité technické věci, které se lépe trénují na středním můstku než na velkém. Vše je potřeba trénovat postupně.

V pozadí vašeho týmu figuruje i Veronika Hájková, fyzioterapeutka. Přijde mi, že občas trochu funguje i jako psycholožka. Co je na tom pravdy?
Verča nám pomáhá regenerovat tělo i duši. (usmívá se) Je super v tom, že šíří pozitivní energii a pořád se směje. Když máme různé pochmurné nálady, dokáže nás z nich vytáhnout. To si nemůžeme vynachválit. (usmívá se)

Když jsem se v létě bavil s Klárou Ulrichovou a Veronikou Jenčovou, řekly mi, že se stále v týmu rozkoukávají a nějaký odstup cítí. Během sezony jste spolu trávily spoustu času, podařilo se vám nějak sblížit?
Já si myslím, že zapadly už vloni. Není nás přeci mnoho. Jak říkáte, teď jsme byly spolu často. Není ani znát, že jsou mladší než já. Normálně se bavíme, hrajeme karty. Jsem ráda, že zrovna s těmito holkami tvoříme jeden tým a vycházíme spolu velmi dobře. (usmívá se)

Kdy vám začíná příprava na příští sezonu?
Na konci dubna. Momentálně máme individuální plán, také je občas důležité si od skoků odpočinou.

Foto: Nordic Focus