Jsem plný očekávání, říká Koudelka před startem sezony. Rodině olympiádu zakázal
I v sezóně 2025/26 bude zastávat roli jednoznačné české jedničky Roman Koudelka. Velezkušený skokan z Lomnice nad Popelkou se od léta připravoval společně s polskou reprezentací a naskytnutou příležitost si nemůže vynachválit. Navíc už napjatě očekává start olympijské sezony v norském Lillehammeru. „Jsem plný očekávání. Je těžké odhadnout, jak se mi bude dařit,“ povídal šestatřicetiletý skokan před úvodní zastávkou závodního kolotoče.
Romane, v létě odstartovala tvá spolupráce s polskou reprezentací. Co na ni zatím říkáš?
De facto jsem s ní objel všechna soustředění. Srovnávat se s nejlepšími, mezi které polský tým rozhodně patří, bylo něco úžasného. Téhle nabídky jsem si moc vážil. Myslím si, že jsem k polskému týmu získal ještě větší vztah než předtím. Konzultovali jsme spolu tréninky, věnovali se mi i na skokanském můstku. Jediná věc, ke které nemám přístup, tak je materiál. Ale s tím už jsme do toho šli.
Přetrvá spolupráce i v zimě?
Bude to fungovat stejně jako na soustředěních. Věřím, že nám budou trochu pomáhat i například se servisem lyží. Nějakým stylem budou hlídat vítr a dávat Lukáši Hlavovi informace, kdy je nejlepší čas k udělení pokynu pro skok. Samozřejmě těch deset sekund není dlouhá doba, ale i tam se může něco změnit. Z letu i odrazové hrany budou pořizovat videonahrávky, takže tohle všechno je pro nás velkým bonusem.
Už od léta se zpřísnila pravidla pro kontrolu kombinéz. Už ses s tím dokázal sžít?
Od začátku to vnímám pozitivně. Pozitivně jsem to vnímal každý rok, vždy jsem věřil, že ten sport bude čím dál tím férovější. Ale každý rok se ukazovalo, že to tak úplně není. Současné změny jsem zaznamenal velké, je to hodně náročné. Pro nás závodníky, týmy i Mezinárodní lyžařskou federaci. Pravidla jsou striktní, stačí malá chyba a dochází k diskvalifikaci. Je to trochu větší stres pro nás, ale myslím si, že tahle změna byla nevyhnutelná a jsem jejím velkým zastáncem. Jsem rád, že jsem s výjimkou Rašnova objel všechny zastávky Grand Prix. Mohl jsem si vyzkoušet, jak kontroly probíhají a jak mají kombinézy vypadat. Z toho důvodu byl správný krok s Lukášem Hlavou všechny závody absolvovat. Ale jak se říká – zima je vždy něco jiného.
Už v sobotu tě čeká kvalifikace úvodní zastávky Světového poháru v norském Lillehammeru. Jak se na startu sezony cítíš?
Jsem plný očekávání. Několikrát se mi stalo, že letní sezona byla super a měl jsem před začátkem zimy velkou formu. A pak jsem byl zklamaný. I z toho důvodu zůstávám nohama při zemi. Léto bylo celkově turbulentní, bylo to nahoru, dolů. Sžíval jsem se s novým materiálem, některá soustředění byla opravdu hrozná. Už jsem z toho byl nešťastný, pak se to ale najednou změnilo. Je těžké odhadnout, jak se mi bude dařit. Uvidíme po závodech tady na severu.
Vrcholem sezony bezesporu olympiáda v italském Miláně a Cortině. Je pro tebe velkým lákadlem?
Už to bude moje pátá olympiáda v roli závodníka, de facto šestá, v Turíně jsem totiž byl jako předskokan. U olympijských her nemám pocit, že by byly něčím speciální. Spíš naopak. Jsme zavření v olympijské vesnici, není tam taková volnost. O olympiádě v tenhle moment ani nijak přemýšlet nechci. Samozřejmě je sen každého sportovce se tam dostat, můj to byl taky, ale tím, že už mám nějaké zkušenosti, tak vím, že to není vše tak růžové. Obzvlášť v Cortině, Italové jsou na všechno trochu laxní. Hlavně doufám, že tam bude vše doladěné a vyjde počasí. A že hry jsou konečně v Evropě? Příjemné skrze cestování, jinak mi to je poměrně jedno. Rodina se za mnou chtěla podívat, ale to jsem striktně zamítl. Nemohl bych se poté pořádně soustředit na závody.
Můstky v Predazzu byly v létě terčem kritiky, došlo na nich k několika zraněním. Čím to podle tebe bylo zapříčiněné?
Jsou dva faktory. Prvním určitě kombinézy, protože se hodně zmenšily, jezdí se i dopadá ve vyšších rychlostech. Druhá věc je profil můstku v Predazzu. Obzvlášť ten malý byl postavený tak, že se tam padalo z velkých výšek. Ale když to porovnám s malými můstky v Planici, tak mi přijde, že tam to je v tomhle ohledu ještě horší. Myslím si, že to byla hodně i souhra náhod. Týmy se mohly snažit přes léto více trénovat než obvykle, protože olympijská sezona. Je to pořád sport a k němu zranění patří.
Na olympiádě budeš patřit k nejzkušenějším členům české výpravy. Co bys řekl, kdybys byl zvolen do role vlajkonoše?
Nechci, aby to vypadalo zvláštně, ale asi by mě to nelákalo. Nikdy jsem se slavnostního zahájení nezúčastnil, většinou jsme měli hned následující den kvalifikaci. Navíc si nemyslím, že by si někdo měl zasloužit vlajku jen tím, že byl na několika olympiádách. Rozhodovat by měly výsledky a ty já pod pěti kruhy nikdy moc neměl. Jsou tam adepti, kteří by si to zasloužili více než já.
Foto: Nordic Focus
