Historie

Dne 21. listopadu. 1903 byl v Jablonci nad Jizerou založen Svaz českých lyžařů jako vůbec první národní lyžařský svaz na světě. Zakládajícími členy byl Český Ski klub Praha, Český Krkonošský spolek Ski Jilemnice a Český Ski klub Vysoké nad Jizerou. V té době byly české země součástí Rakousko-uherského císařství. Stanovy spolku byly schváleny Císařským a královským místodržitelstvím v Praze až 15. 12. 1906 s novým názvem Svaz lyžařů v Království českém. Prvním předsedou svazu se stal Jan Buchar, řidící učitel z malé krkonošské školy nedaleko Jilemnice. Po něm převzal vedení svazu zakladatel mnoha sportů v Čechách Josef Rössler-Ořovský, který přišel již v roce 1906 s návrhem na vytvoření mezinárodní lyžařské organizace. Na I. lyžařském kongresu v Oslo v r.1910, na němž byla založená Mezinárodní komise lyžování, měl Svaz lyžařů v Království českém své zástupce a naši lyžaři se aktivně účastnili i následujících mezinárodních lyžařských kongresů.

Čeští milovníci zimní přírody si v té době oblíbili Krkonoše; jejich časté a pravidelné zájezdy do těchto hor, postupné nakupování horských bud a usazování českých správců v nich významně posilovalo český živel v pohraničních horách. Brzy se začalo lyžovat i na Šumavě, Českomoravské vysočině, v Beskydech a Jeseníkách. Zpočátku se jednalo hlavně o zimní turistiku, ale již v roce 1893 se v Jilemnici uskutečnily první lyžařské závody. V roce 1914 bylo členy Svazu lyžařů v Království českém již 61 klubů se 7.483 členy. Čeští lyžaři, kteří poprvé v zahraničí startovali již v roce 1896, dokonce vítězili i před seveřany. Nejúspěšnějším lyžařem tohoto období byl Bohumil Hanč. Vynikající běžec, sedminásobný mistr Království českého, výborný lyžařský cvičitel. Tragicky zahynul na "VIII. mezinárodním lyžeckém závodu distančním na 50 km o věčně putovní cenu Českého zemského svazu ku povznesení návštěvy cizinců v království Českém", kdy – aniž by věděl, že je jen jediný na trati, když všichni ostatní po náhlý zvrat počasí k horšímu vzdali - chtěl v závodě zvítězit. Za záhadných okolností došlo blízko místa jeho smrti na Zlatém návrší také k úmrtí jeho přítele Václava Vrbaty, který se zřejmě šel podívat, jak Hanč vyhraje.

Po vzniku Československa v r. 1918 nastala v organizaci našeho lyžování složitá situace. Vedle Svazu lyžařů republiky Československé (SL RČS), který vznikl přejmenováním Svazu lyžařů v Království českém, byli lyžaři organizováni v Sokole, Klubu čs. turistů, Svazu čs. důstojníků, Orlu, DTJ (Dělnické tělovýchovné jednoty), ve skautských organizacích a jinde. Lyžaři německé národnosti měli své německé kluby, z nichž nejdůležitější byl již od roku 1909 Hauptverband der Deutschen Wintersportvereine (HDW).

V tomto období se měnila a zdokonalovala i organizační struktura SL RČS. Podařilo se dobudovat správní aparát, byly vytvořeny komise (např. technická, finanční, propagační apod.). Technická komise byla později rozšířena na technický sbor, který se skládal z odboru cvičitelského, soudcovského, dorostového, referentů jednotlivých disciplín a dalších složek. Technický sbor řídil náčelník svazu.

Doba 2.světové války, spojená s německou okupací Čech, Moravy a Slezska, znamenala stagnaci a omezení lyžařského sportu v zemi. Ze SL RČS se stal jen Svaz lyžařů působící na území Protektorátu Čechy a Morava, které bylo bez pohraničních hor a jejich lyžařských center.

SL RČS byl v celém rozsahu obnoven bezprostředně po skončení války. V této formě mu však nebyl souzen dlouhý živost. Jako tomu bylo u jiných spolků i jeho činnost jako svébytné lyžařské organizace byla násilně ukončena brzy po komunistickém puči v únoru 1948. Z rozhodnutí tzv. Ústředního akčního výboru Národní fronty v únoru 1948 splynuly všechny tělovýchovné organizace v celonárodní organizaci Sokol (ČOS). V roce 1949 bylo ustanoveno Ústředí lyžařů Československé obce sokolské . Po vzniku Státního výboru pro tělovýchovu a sport (SVTVS) byla v roce 1954 zřízena Lyžařská sekce tohoto Státního výboru.

K 1.1.1957 byl založen Československý svaz tělesné výchovy a sportu (ČSTV) jako dobrovolná organizace a zároveň byl zrušen SVTVS. V červnu 1957 byla zvolena Ústřední sekce lyžování (ÚSL) ČSTV, která měla 17 členů. V roce 1964 bylo vytvořeno 6 specializovaných komisí a v předsednictvu ÚSL ČSTV zůstalo jen 10 členů.

Politické poměry v letech 1968 a 1969 umožnily vznik relativně autonomního a demokraticky zvoleného výboru Svazu lyžařů České socialistické republiky (SL ČSR), který se od svého založení hlásil k tradicím Svazu lyžařů v Království českém a považoval se za jeho nástupce.

Na celostátní lyžařské konferenci v Praze v září 1969 ustanovili zástupci SL ČSR a Slovenského lyžiarského zväzu Československý svaz lyžařů. Po změnách, vynucených v počátcích tzv. normalizace v roce 1970, skončila éra SL ČSR a stal se z něho Svaz lyžařů Českého ústředního výboru ČSTV. Tak tomu bylo až do r.1990, kdy po změně poměrů, vyvolané ukončením moci Komunistické strany Československa, bylo konečně opět možné zřídit svaz jako samostatnou právnickou osobu s názvem Svaz lyžařů České republiky (SLČR) a tak se vlastně organizačně vrátit ke stavu po konci 1. světové války.

Koncem roku 1992 došlo v sídle FIS ve Švýcarsku v souvislosti s nadcházejícím rozdělením Československa na dva státy k úspěšnému jednání o přijetí SLČR do FIS od 1. 1. 1993. S koncem roku 1992 skončila také existence Československého svazu lyžařů.

Za své stoleté historie prošel svaz českých lyžařů údobími úspěchů i úpadků, které však byly většinou vynuceny vnějšími okolnostmi: dvěma světovými válkami, okupací a také vnitropolitickými vlivy, které mnohdy necitlivě zasahovaly do přirozeného vývoje sportu a některých jeho disciplín. Poslední desetiletí stoletého života svazu však zejména sportovními výsledky naznačuje dobrý start do další historie.

Hlavní partner

Audi NATLAND GROUP ANO sportovní družstvo

Partneři

Czech Republic land of strories kama

Mediální partneři

Snow Magazine

Ostatní

čsov čstv fis fis