ZOH 2026: Tuž vybojoval ve sprintu senzační finále, doběhl pátý!
Čtvrtý nejrychlejší čas v kvalifikaci, suverénní jízda ve čtvrtfinále i semifinále a ve velkolepém olympijském finále 5. místo. Jednadvacetiletý Jiří Tuž ukázal, že české běžecké lyžování má co nabídnout, vyrovnal své nejlepší umístění ze Světového poháru a odbyl si premiéru na olympijských hrách z říše snů.
Nejprve se v úterý v dalším olympijském klání ke kvalifikačním pokusům postavily ženy, kde bylo hned čtyřnásobné české zastoupení. Skvěle svoji jízdu zvládla Kateřina Janatová, která sice na své neoblíbené klasické technice neočekávala nic zázračného, i tak se ale dostala do čtvrtfinále 25. nejrychlejším časem.
“Trať byla trochu ledovatá, ale padlo rozhodnutí, že před závodem můžeme na trať úplně minimálně, aby se neušlapala a bylo to pro nás všechny příjemnější. Bylo to tvrdé, trochu ledovaté, ale jelo se mi dobře. Cluster nás hezky podržel v kopcích, takže to bylo fajn,” řekla česká reprezentantka bezprostředně po dojezdu. Zároveň dodala, že nejdůležitější byl postup. Hlavní je postoupit a v rozjížďkách se může stát cokoliv. Všechno je teď otevřené a jsem ráda, že jsem se cítila dobře.”
Perfektní jízdu předvedl v kvalifikaci o něco později v mužské kategorii jednadvacetiletý talent Jiří Tuž. Český reprezentant byl na mezičase 0,8 kilometru na 9. místě a naznačoval, že mu sprintová trať ve Val di Fiemme opravdu chutná. Své tempo navíc dokázal do cíle ještě vystupňovat a v celkovém pořadí vyskočil dokonce na parádní 4. místo. “Jak je to tady dlouhá trať, tak je to reálné stupňovat. Já jsem se cítil dobře a když jsem dojel do cíle, neměl jsem takový ten pocit že spadnu a minutu ležím,” popisoval Tuž.
Rychlejšími byli dopoledne jen Jules Chappaz, Ben Ogden a norský fenomén Johannes Klaebo. “Nervozita určitě byla. Nejhorší to bylo včera večer, kdy to byly takové nárazy. Z ničeho jsem si řekl - ty jo, já vlastně zítra jedu olympiádu! Ale myslím si, že to tak má každý,” dodal talentovaný závodník.
Postup vybojoval i Ondřej Černý, který zaběhl 14. nejrychlejší čas. “Byla to těžká kvalifikace, ale to jsme čekali. Teď to bolí, asi si půjdu na chvíli lehnout, vyjet to a doufám, že budu schopný pořádně zabojovat v rozjížďkách. Teď chci semifinále. Půjdu do toho a budu se rvát, co to jde,” řekl odhodlaně po své jízdě.
Úterní program naopak skončil pro Michala Nováka, který obsadil 38. místo. Nepostoupily ani 41. Anna Marie Jaklová, 46. Barbora Antošová a 49. Tereza Beranová.
Kateřina Janatová se postavila na start čtvrté rozjížďky a zpočátka zaujala poslední šesté místo. To se však změnilo v polovině trati, kdy se dostala před Bucherovou, která začala odpadávat a chystala si ideální místo do stoupání. V něm se dostala na úroveň Jessie Digginsové a na stadion sjížděla pětičlenná skupinka prakticky pospolu.
Dojezd byl mimořádně vyrovnaný a zatímco Dahlqvistová si dojela s lehkým náskokem pro jistý postup, trojice Janatová, Digginsová a Cassolová sváděla dramatický souboj o poslední postupové místo. Janatové se podařilo americkou závodnici předstihnout, pouhou desetinu vteřiny však ztratila na italku Cassolovou a vzhledem k nejpomalejšímu času jejich jízdy neměla šanci ani jako lucky loser.
“Věděla jsem, že pokud zůstaneme po tom velkém stoupáku pospolu, tak se může stát cokoliv. Tu zatáčku jsem trochu riskla, protože jsem si řekla, že nemám co ztratit. Možná jsme se mohla zařadit za Dahlqvistovou a nebrat si svou stopu, teoreticky se tam mohla ta desetina najít. Byl to strašný kousíček, ale to, že je to klasický sprint, tak jsem moc spokojená,” hledala pozitivita Janatová.
Do třetího mužského čtvrtfinále se postavil Jiří Tuž. Jak jej známe, od začátku nenechal nic náhodě a držel se mezi vedoucími závodníky. Zlom nastal v nejdelším stoupání, ve kterém Tuž s naprostým přehledem utrhl všechny své pronásledovatele a vypracoval si velký náskok před sjezdem na stadion. Do cílové rovinky jej sice nakonec předehnal Simone Moccelini, ale druhou postupovou příčku udržel a nakonec se ukázala jako výhodnější. Putoval totiž do papírově slabějšího semifinále číslo dva, kde se vyhnul favoritům Klaebovi, Ogdenovi a Vuorinenovi.
Stejnou taktiku jako ve čtvrtfinále zvolil český reprezentant i v následném semifinále. Jeho nástup ve stoupání byl mocný a jediný, kdo dokázal reagovat, byl Nor Oskar Vike. Na stadion najížděli vedle sebe s velkým náskokem na své pronásledovatele a bylo jasné, že ve finále klasického sprintu bude svítit i česká vlaječka.
Nejmladšího z českých sprinterů však čekal velký křest ohněm. Ve finále vedle něj stáli velikáni Klaebo, Ogden, Vales, Vuorinen nebo Vike, prostě světová extratřída. A bylo to znát. Hned v úvodu trojice Klaebo, Ogden, Vike roztrhala celou rozjížďku a jasně rozdala karty. Tuž se držel s poslední trojicí, ze které nakonec dokázal porazit Valnese a dojel si tak pro fantastické 5. místo ve svém prvním závodě na olympijských hrách v kariéře.
Ondřej Černý bojoval o postup v poslední čtvrtfinálové jízdě a dlouho živil šanci na postup mezi nejlepší dvanáctku. V závěrečném stoupání se pořadí několikrát přelévalo a v dramatickém finiši, který dlouho vypadal pro Černého dobře, nakonec chyběly pouhé dvě setiny. Druhé postupové místo nakonec uzmul Simone Dapra. Stejně jako Janatová i Černý předvedl obdivuhodný výkon, po kterém na postup chyběl opravdu jen kousek.
