Otevřený rozhovor se Štěpánkou Ptáčkovou: Mým největším cílem je zviditelnit skok na lyžích v Česku
Pokud bychom měli vybrat nejzářivější hvězdu minulé sezony, byla by jí rozhodně Štěpánka Ptáčková. Kromě toho, že jako jediná Češka bodovala ve Světovém pohár, dokázala vybojovat bronz na mládežnické olympiádě v Lausanne. Nejen o tom, jak své úspěchy vnímá, se rozpovídala v otevřeném rozhovoru pro náš web.
Jak jste spokojená s uplynulo sezonou?
Byla jako na houpačce. Něco se povedlo, něco zase méně. V létě jsem skákala hrozně, ale nic jsem si z toho nedělala a pracovala na sobě nadále, protože jsem věděla, že druhá část sezony bude důležitější. Navíc jsem měla radost z toho, že se holkám tak daří a jako tým jsme silnější. V zimě ve Světovém poháru jsem moc dobře neskákala, ale je pravda, že jsem se v něm neobjevovala příliš často. Mým hlavním cílem na tuto zimu byly juniorské soutěže, které mi vcelku vyšly.
Považujete se za flegmatickou osobu? Začátek zimy jste neměla nejlepší a dost jiných skokanek by to rozhodilo, ale vy jste se z toho dokázala dostat.
Za flegmatičku se asi nepovažuji, i když by se mi to u skoku docela hodilo. (směje se) Na začátku zimy jsem měla obrovské bolesti zad z důvodu vyhřézlé ploténky, a tak jsem nemohla pořádně trénovat a ani skákat. Prosincové závody v německém Oberwiesenthalu jsem dokonce nedokončila. Přes Vánoec jsem si proto dal trochu oddech, aby si záda odpočinula a já mohla jít do nového roku s novou energií. Chtěla jsem si skoky i závody užívat, a to se taky povedlo. I když jsem někdy neskákala dobře, měla jsem radost, že mohu být na můstku. A to je, myslím, v našem sportu dost důležitá věc. Takže vlastně ano, podařilo se mi nad celou situací v druhé polovině zimy povznést.
Problémy se zády stále máte?
Ne, naštěstí se to hodně zlepšilo. Přestala jsem trénovat těžkou sílu a tak podobně. Uvidíme, jak to bude dál, ale pevně věřím, že mě záda nebudou ovlivňovat v letní přípravě.
Jsou problémy se zády u skokanů časté? Z Čechů kvůli nim ukončil kariéru například Tomáš Vančura.
Ze své pozice úplně nedokážu posoudit, zda jsou časté. Nicméně jsou to kolena, se kterými má více skokanů problémy. Každopádně každý profesionální sport má nějaké své nevýhody, jednostranné trénování jen některých partií si vybere své oběti. To je docela smutné, já se tomu budu u sebe snažit co nejvíce bránit, protože své tělo nechci úplně zničit. Moje problémy se zády byly s těmi, kterými disponoval Tomáš, nejspíše zcela odlišné. Mně stačilo jen pár týdnů k tomu, abych se dala do pořádku, zatímco Tomáš se s nimi trápil dlouhodobě.
Následně přišel velký úspěch v podobě bronzu na YOGu. Jela jste tam v pozici závodnice, která by mohla zaútočit na bednu?
Moc jsem nad tím tehdy nepřemýšlela. Ve skoku na lyžích je dost těžké předpovídat, jak závody dopadnout, v juniorských kategoriích to platí dvojnásob, protože mladí skokané nejsou tolik stabilní. Takže vlastně nevím, sama jsem si před olympiádou nemyslela, že by to takhle mohlo dopadnout.
Měsíc před Vánoci jste skákala Světový pohár v rakouském Hinzenbachu, kde jste ani nepostoupila do hlavního závodu. Čím to bylo?
Tam jsem skákala strašně. Ani nevím, čím to bylo, prostě mi to nějak nesedlo. (směje se)
Byla jste zklamaná z MSJ? Po bronzu z YOGu jste možná měla vyšší ambice.
Nemyslím si, že by bylo v mých možnostech umístit se výš. Na startovní listině byla spousta jmen ze SP. Samozřejmě to po YOGu svádělo k tomu, abych chtěla víc, ale snažila jsem se zůstat u země, protože jsem věděla, že konkurence bude velká. V závěru si myslím, že 12. místo nebyla až taková katastrofa, i když bych chtěla v následujících letech dosáhnout lepších výsledků.
I díky posledním výsledkům je z vás jedna z nejvíce sledovaných osobností českého skoku. Vnímáte nějak vyšší zájem například ze strany médií?
Ano, teď raději nosím roušku, aby mě nikdo nepoznal. (směje se) To je samozřejmě vtip. S velkým mediálním zájmem se setkají možná skokané ze zemí jako Polsko či Rakousko, ale v Čechách se vám to asi nestane. Zvlášť ženský skok tu bohužel není příliš populární.
To byste mohla změnit! Nastupuje v Česku silná generace v čele s vámi a Klárou Ulrichovou, dává o sobě vědět i Veronika Jenčová. Vidíte to stejně?
Určitě! Mladé holky jsou hodně talentované a také ochotné na sobě pracovat, což je ještě důležitější. Věřím, že tyhle dvě mají dobře našlápnuto k dobré kariéře, když k tomu dostanou podmínky. Ano, to bych ráda změnila. Vlastně je mým největším cílem zviditelnit skok na lyžích v Česku, aby se další generace nemusely trápit tím, že nemají kde skákat a jejich krásná disciplína postupně upadá do zapomnění. Věřte mi, tohle je asi největší noční můra každého sportovce.
Jak to vlastně zvládáte se školou?
V zimě moc do školy nechodím, pořádně jsem tam nebyla od prosince. (směje se) Učitelé mi vychází vstříc, takže problémy většinou nemám. Pravda je, že na závodech a soustředěních musím po večerech sedět nad úkoly, ale to mi ani nevadí, učím se ráda. Teď se musím přiznat, že mi škola docela chybí, když už bych do ní mohla konečně chodit. Jsem asi trochu šprt.
Na jakou školu chodíte?
Na německé oddělení Gymnázia F. X. Šaldy. Je to vlastně duální studium, výuku máme zčásti v němčině.
Vybrala jste si to i kvůli tomu, že většinu závodů máte v německy hovořících zemích? Nebo skoky na vašem rozhodování neměly vliv?
Spíše ne, alespoň střední školu jsem nechtěla podřizovat skokům. Vzdělání je pro mě dost důležité. Každopádně je pravda, že se mi němčina u skoků hodí, takže jsem za tuto volbu moc ráda.
Co byste tedy chtěla dělat, kdyby vám to se skoky nevyšlo?
Já bych toho chtěla dělat! Kdybych neskákala, uvažovala bych nad studiem medicíny, což je ale bohužel se skoky nemožné zkombinovat. Jinak mě docela láká psychologie, kterou bych chtěla studovat dálkově v německém Haagenu. To by se sportem mělo vyjít, i tak to ale bude velká výzva.
Jak nyní trávíte volný čas? Věnujete se některým zálibám, na které nemáte přes sezonu čas?
Máte pravdu, teď mám času hodně. Plánovala jsem si, že budu cestovat a trávit nějaký čas s kamarády, což bohužel nevyšlo. Nicméně jsem ráda, že mohu být nyní s rodinou. Momentálně se kromě ní věnuji všeobecné přípravě na letní přípravu, aktuální situace mi umožňuje vzít trénink za úplně jiný konec. Můžu trénovat v přírodě, cvičit doma na zahradě a vymýšlet nové věci. To mě aktuálně hodně baví a vedle učení to zaplňuje podstatnou část mých dní. Taky jsem začala s péčí o zahradu, dokonce si pěstuji vlastní brambory. Nejsem zvyklá být doma a už se tu docela nudím.
Už jste přemýšlela nad tím, čeho byste chtěla v příští sezoně dosáhnout?
Chtěla bych skákat dobře a mít z toho radost. Pak věřím, že bych se mohla prosazovat i mezi ženami ve Světovém poháru. To byl i cíl pro minulou sezonu, který mi ovšem moc nevyšel. Vzhledem k aktuální situaci budu ráda, když se vůbec nějaké zahraniční závody uspořádají, protože pokud zůstanou hranice uzavřené, tak my si tady v Čechách moc nezaskáčeme. A to bych se celé léto moc trápila.
