Na letošek jsem měl větší ambice, ale o konci kariéry neuvažuju, ujišťuje po sezóně skokan Matura
Když před třemi lety zvažoval odchod do sportovního důchodu, bylo pro něj těžké představit si na můstku další měsíce, natožpak roky. Jenže pak přišla sezóna snů, která Jana Maturu katapultovala mezi absolutní světovou elitu. A i když podobné výsledky jako v roce 2013 letos liberecký skokan nezopakoval, nově nabytá chuť skákat ho stále neopouští.
Honzo, jste s letošní sezónou spokojený?
Ty cíle byly asi trochu vyšší, minimálně ve Světovém poháru. Vždycky tam byly takové horizonty, kdy jsem si říkal: Teď už to půjde! A pak zase přišel pád. Takže jsem rád, že pak na mistrovství světa vyšlo aspoň to šestnácté místo na velkém můstku. Sice jsem chtěl být do desítky, ale podle toho, jak se ta sezóna vyvíjela, je šestnáctka zlatá. Pak jsem doufal, že ten konec Světového poháru dojedu v nějakých lepších číslech, ale sever byl klasicky o počasí a štěstí se tam se mnou úplně nepotkalo.
Jak jste si užil závěrečné lety v Planici?
Moc! Hodněkrát jsem přeletěl dvoustovku, což je pro skokana skvělý zážitek. Já si to tam vždycky užívám, mám rád ty můstky a hlavně tu atmosféru, kdy tam všechno končí. Už je to uvolněnější, není tam ten klasický stres. Já mám navíc lety rád, takže pro mě ještě o to lepší. Po závodech je tam vždycky taková afterparty, kde si člověk opravdu uvědomí, že má na chvíli padla.
Kde budete letos regenerovat?
Tím, že máme malého prcka, tak zatím asi nikam daleko cestovat nebudeme, spíš v létě po Čechách. Teď mám v plánu si hlavně užít čas s rodinou a načerpat nějakou sílu. Ten volnější měsíc uteče jako voda a začne všechno nanovo.
Není to tak dávno, co jste vážně uvažoval o konci kariéry, jenže pak přišla snová sezóna. To bylo předloni. Na jak dlouho skokana jako vy taková zima nakopne?
Samozřejmě je to vždycky o tom, jak se to sejde a mně se ten rok sešlo všechno. Měl jsem dobrý materiál a naproti mi šla i pravidla, že se zmenšily kombinézy. To se letos naopak rozcházelo. Povolily se větší kombinézy a během sezóny to sjelo až k tomu, že je všichni měli až moc velké. Ty kontroly byly ve finále téměř o ničem, kdyby se opravdu mělo dbát na pravidla, musely by se disknout tři čtvrtiny startovního pole. Je to škoda, protože člověk pak neví, co si může dovolit a kde je ta hranice.
O problémech s kombinézami se v sezóně nebál mluvit ani váš reprezentační kolega Roman Koudelka.
Nám ten vlak ujížděl, ale pak jsme je doháněli. Jenže člověk si není jistý tím, co si může dovolit a co už ne. Tak si to udělá větší o dva centimetry a i když ví, že Němec to má o šest nebo sedm a projde mu to, u něj už i ty dva můžou vést k diskvalifikaci. Řeší to samozřejmě spousta kluků, ale všichni se bojí něco říct. Teď na konci sezóny už se začalo proslýchat, že příští rok to bude daleko striktnější a že se udělají nová přeměření u každého skokana. Ale stejně je to ve finále o tom, co ten kontrolor dovolí a jak mu to uteče.
Jak reálně v této chvíli vidíte svoje závodění v příští sezóně?
Tím, že je příští rok v Kulmu mistrovství světa v letech, tak jednoznačně s další zimou počítám. Lety mám rád a chtěl bych to ještě vyzkoušet. Doufám, že se zpřísní ta pravidla, jinak to u mě nemá smysl. Já přeci jen nikdy nevydělával na tom, že bych byl extra lehký, což ostatním klukům nahrává. Pak člověk bojuje vyloženě akorát o body a nemá z toho radost, protože ví, že to směřuje někam úplně jinam.
ŠS
