Začal jsem věřit, že není můstek, který by mi neseděl, říká na prahu sezóny Roman Koudelka
Když Světový pohár skokanů na lyžích začínal loni, sledoval Roman Koudelka své soupeře z nemocniční postele. Na můstek ho nepustily záhadné problémy s krční páteří. Letos vstupuje do sezóny jako jiný člověk. „Hodně jsem se za ten rok naučil,“ říká.
Romane, kolotoč Světového poháru se rozjede už za pár dnů. Těšíte se?
Strašně moc! Chybí mi už závodní režim a trochu i to cestování. Nemůžu se dočkat, až to začne. Je to pro mě droga, která mi dává energii a velkou radost.
Sezónu otevřete o víkendu v německém Klingenthalu. Právě tam jste skvělým druhým místem zakončil letní Grand Prix. Jste pověrčivý? Vnímáte Klingenthal jako svůj šťastný můstek?
Pověrčivý jsem docela dost, ale že začínáme tam, kde končila letní sezóna, moc neřeším. Chci se soustředit hlavně sám na sebe a jestli skáču v Klingenthalu nebo někde jinde, je mi jedno. Musím říct, že je to můstek, který patřil mezi mé neoblíbené, ale od doby, co je u nás Richie, je mi jedno, kde skáču. Richie mi dodal hodně sebevědomí v tom, že když mi to půjde a budu dobře pracovat, tak není můstek, který by mi neseděl a toho se taky držím.
Se staronovým trenérem Schallertem, který k týmu přišel po loňské zimě, jste si perfektně sedli. Čím to je?
Já si myslím, že je to hlavně tím, že si oba stoprocentně věříme. Vím, že Richie dává skokům maximum a to samé očekává ode mě. To se projevilo hned na jaře, kdy jsme změnili snad úplně vše, co se změnit dalo od nájezdového postaveni přes posilování až po techniku. A já nikdy nepřemýšlel, jestli náhodou neděláme chybu. Prostě jsem mu věřil a zatím se ukazuje, že to byl správný krok. Určitě je i dobrým psychologem, ale na tohle mám paní doktorku Zdeňku Sládečkovou, které taky patří obrovský poděkování.
Jaká změna v přípravě pod Richardem Schallertem byla nejvýraznější?
Nejsem schopný říct, jaká byla největší, ale rozhodně vím, která byla nejtěžší – posilování. Začal jsem dělat dřepy třeba se 110ti kilovou čínkou a to jsem ještě před rokem neměl na zádech víc než šedesát. Z každého tréninku mě bolely nohy tak, že každý schod byl utrpení, ale zároveň jsem se na ty tréninky strašně těšil a dokázal jsem si je i přes tu bolest užít. Hodně mi v tomhle pomohl Filip Marek od alpských lyžařů, který mi nejen umožnil přístup do jeho osobní posilovny ve Studenci kdykoliv potřebuji, ale zároveň mi ukázal, jak u posilování správně držet tělo, abych si ho hned nezničil, takže Filipe, díky!
Uplynul rok od vážných zdravotních problémů, které vás málem připravily nejen o olympijskou sezónu, ale i celou sportovní kariéru. Jaký ten rok byl?
Byl to rok, na který asi jen tak nezapomenu. I když to teď vyzní trochu zvláštně, jsem strašně rád, že takhle vypadal. Sice jsem prožil zatím nejtěžší chvíle, ale když se na to koukám zpětně, tak mi to strašně moc dalo. Uvědomil jsem si, že na světě není jen sport a že stresovat se z výsledků nemá žádný význam. Jsem věřící a jsem přesvědčený, že ten nahoře mi chtěl v tomhle otevřít oči a to se mu taky povedlo. Teď přistupuji k závodům sice bojovně naladěn, ale zároveň si závody strašně užívám a to je to, co se mi dřív nedařilo.
Teď už jste úplně v pořádku?
Ano, naprosto. Kontroly už žádné absolvovat nemusím. Jediné, co mi zůstalo, jsou prášky na ředění krve.
Myslíte už na vrchol sezóny, únorové mistrovství světa ve Falunu?
Abych se přiznal, zatím jsem o tom vůbec nepřemýšlel. Dívám se vždycky na závod, který je přede mnou, a neřeším, co bude za tři měsíce. Uvidíme, jak se bude vyvíjet sezóna, teprve pak můžu reálně uvažovat o tom, jaké můžu mít ambice.
Bez ohledu na ambice se na některé závody určitě těšíte víc než na jiné.
Svěťák v Liberci, to pro mě bude velká motivace. Každý závod, co se skáče na domácí půdě, je krásný v tom, že se můžu ukázat před svými nejbližšími a na to se vždycky strašně těším. Ale úplně nejoblíbenější jsou pro mě závody Turné čtyř můstků. Je to něco jiného, když se skáče první kolo KO systémem a myslím, že i diváky to hodně baví.
ŠS
Fotogalerie
