Roman Koudelka prožil léto plné změn. Čtvrtečního startu sezony už se nemůže dočkat
Čtvrteční kvalifikací Světového poháru ve finské Ruce vstoupí čeští skokani na lyžích do nové sezony. A na můstku nebude chybět ani tuzemská skokanská jednička posledních let Roman Koudelka. Sedmadvacetiletý závodník má za sebou léto plné změn a hlásí: Jsem stoprocentně připravený, už se nemůžu dočkat!
Máš za sebou velmi náročné léto. Jak probíhala příprava na novou sezonu?
Byla to taková klasika. Skončila zimní sezona, nebylo žádné volno a rovnou se zase trénovalo. Na začátku léta jsme zkoušeli nějaké nové věci, ty se zpočátku ne úplně osvědčily, měl jsem celkem nepříjemný pád v Liberci a byl jsem z toho poměrně špatný. Ale očekávali jsme s mou paní narození syna, tam jsem si potom náladu spravil. I když si malý Karel docela dával načas.
Vlilo ti to chuť do dalšího tréninku?
Jasně, potom jsme se do toho s trenérem Richiem Schallertem znovu obuli, měl jsem hodně individuálních tréninků, což mi docela dost pomohlo. Byli jsme teď na prvním skákání na sněhu v norském Lillehammeru, měli jsme tam super podmínky, takže to vyšlo skvěle. Hodně věcí se osvědčilo, lyže, materiál jsou v pořádku i technika si začala sedat. Mám z toho radost a už se nemůžu dočkat čtvrteční kvalifikace a víkendového závodu.
Jaké konkrétní změny v materiálu jste udělali?
Zkoušeli jsme hodně krátké lyže. V létě jsem měl tolik párů, kolik nemívám ani na zimu, takže to bylo takové hektické. Zkoušeli jsme také posouvat vázání a další věci. Bylo toho opravdu hodně. V počátku jsem z toho byl možná trochu otrávený, ale svět nespí a my se musíme také pořád posouvat.
Jak všechny ty změny nakonec dopadly?
Lyže jsme nakonec zvolili ty nejdelší, jaké můžu mít na svou výšku. Chci co nejvíce využít plochy lyží. Mám ale připraveny i jedny kratší, kdyby někde foukal silný protivítr, tak abych neměl takové problémy. Letos poprvé mám také jedny skokanské boty do tréninku a jedny na závod, aby pořád vydržely tvrdé a neohýbaly se.
S jakými cíli půjdeš do sezony?
Určitě bych chtěl objet, co se dá – Světový pohár, mistrovství světa i Turné čtyř můstků. Tréninky přes léto byly tak tvrdé, abych vydržel celou zimu, věřím, že to bude jako loni, kdy jsem během celé sezony neměl fyzicky žádný problém. Největší cíl je mistrovství světa, o medaili z šampionátu sní každý sportovec a já nejsem výjimka, a samozřejmě také Turné čtyř můstků. Uvidíme, jak to vyjde.
A co týmové soutěže?
Myslím, že i tam máme šanci. Když třeba vezmu Tomáše Vančuru, ten udělal obrovský kus práce, určitě má na to skákat pravidelně kolem desátého místa. Což je dobré i pro mě, můžeme se v tréninku porovnávat a postupně se vzájemně tahat nahoru. Dobře skáčou i ostatní kluci, doufám, že v týmech něco uděláme.
Bude to pro tebe už jedenáctá sezona a v sedmadvaceti letech budeš patřit mezi nejzkušenější borce mezi skokanskou elitou…
Zrovna nedávno jsem o tom přemýšlel a zjistil jsem, že jsem z první patnáctky nějaký čtvrtý nebo pátý nejstarší. Docela mě to překvapilo, protože v hlavě jsem pořád mladej kluk. Ale věk si nijak nepřipouštím, protože jak říká Kuba Janda – věk je jenom číslo. Navíc jedenáctka je moje šťastné číslo, třeba by ta sezona teda mohla být úspěšná.
Jak ses v létě vlastně popasoval s rolí tatínka?
Musím přiznat, že jsem čekal, že to bude jednoduší. Naštěstí mám v noci tvrdý spánek. (smích) Ale manželku strašně obdivuju, protože jsem pořád pryč na závodech a ona je na to relativně sama. Musím před ní smeknout.
Bude malý Karel Koudelka také jednou skokanem na lyžích?
Určitě ho k tomu nebudu tlačit, chci, aby si vybral sám. Když ho to bude bavit, tak ať skáče, když ne, ať dělá třeba hokej. Chtěl bych, aby dělal nějaký sport, ale jestli ho bude dělat vrcholově nebo rekreačně, to mi je celkem jedno.
TH
Foto: Sport Invest
