Holub o sezoně v Kontinentálním poháru: Na umístění jsem se příliš nesoustředil, spíše jsem se zaměřoval na vlastní skoky

Holub o sezoně v Kontinentálním poháru: Na umístění jsem se příliš nesoustředil, spíše jsem se zaměřoval na vlastní skoky

9 min 14 s

Český reprezentant Benedikt Holub prožil obrovsky důležitou sezonu. Premiérově pravidelně skákal v rámci Kontinentálního poháru, ve kterém sice ani jednou nebodoval, přesto získal spoustu cenných zkušeností. O svých pocitech z minulé zimy se dvacetiletý skokan rozpovídal v našem rozhovoru.


Jak byste zhodnotil uplynulou sezonu?
Byla těžká, nicméně bych ji zhodnotil jako svou nejlepší v kariéře. Absolvoval jsem spoustu zastávek Kontinentálního poháru, což mi dalo cenné zkušenosti. Byla to dobrá škola, stále ale mám velké rezervy, ve kterých se potřebuji zlepšit.

Sezonu jako takovou do velké míry ovlivnil covid-19 a s ním spojená celosvětová pandemie. Jak jste se s tím vypořádal?
Vůbec jsem to neřešil. Opatření jsem dodržoval, ale nijak jsem to nehrotil. Závody byly skvěle zorganizované, kromě absence diváků jsem to opravdu nepocítil.  

Co říkáte na zprovoznění můstku K90 v Harrachově?
Bylo to super. Měli jsme si kde skočit, potrénovat. Mezi závody jsme neměli žádné větší prodlevy bez skoků. Samozřejmě se na tomto můstku nedá natrénovat všechno, je menší. Pořád si toho ale moc vážím.

Jaký máte pocit ze zmíněných účastí na Kontinentálních pohárech? Jednalo se pro vás o velkou premiéru.
Na umístění jsem se příliš nesoustředil, spíše jsem se zaměřoval na vlastní skoky, abych v závodech ze sebe dokázal vyždímat maximum. Výsledky se nedostavily, ale aspoň jsem si vyzkoušel, na co jsem stačil.

První závod druhé výkonnostní kategorie jste si vyzkoušel ve finské Ruce. Panovala velká nervozita?
Svou premiéru jsem si už odbyl v roce 2019 ve Frenštátě pod Radhoštěm. To jsem byl více nervózní, bylo to totiž před domácími fanoušky. Ve Finsku to bylo jiné, spíše jsem si chtěl odzkoušet nový můstek a nabýt zkušenosti. K tomu v Ruce je to úplně jiný svět, slunce svítí přes den jen pár hodin. Dost depresivní. Kdybych tam skákal znovu, věděl bych, do čeho jdu.

Jak se dokáže skokan v takových podmínkách soustředit čistě na svůj výkon?  
Obtížně, ale nějak jsem to zvládl. I když výsledek tomu příliš neodpovídal, místo skákání jsem to spíše sjížděl. (směje se) Na druhou stranu ten můstek je dost atypický a složitý, nějakou dobu trvá, než si na něj člověk navykne.

Ještě předtím se vám povedlo si vyskákat třetí pozici na FIS Cupu v rumunském Rašnově. Dodal tenhle úspěch sebevědomí?
Možná trochu, ale že bych to považoval za nějaký velký výsledek, to se říct nedá. Z větších jmen tam nikdo nebyl, za nějaký kariérní úspěch to neberu. Jel jsem si tam hlavně vyskákat body, v létě jsme neměli žádnou možnost pro porovnání s ostatními reprezentacemi. K tomu jsem extra formou neoplýval, takže třetí místo bylo takovým bonusem navíc.

Na lednovém FIS Cupu v polském Zakopaném vám uteklo druhé kolo jen o pár desetin a skončil jste 31. Mrzí vás stále tento smolný okamžik, nebo se za ním už neohlížíte?
(směje se) Mrzí mě to strašně. Byli jsme tam už někdy od úterý, měli jsme tedy možnost tréninku na tamním můstku. Dařilo se mi, už od prvního skoku jsem předváděl na své poměry dobré výkony. Holt jsem hloupý, nepohlídal jsem si telemark. (směje se)

V závěru sezony jste konečně prolomil smůlu a bodoval jste na FIS Cupu v rakouském Villachu, kde jste skončil 23. Zadařilo se celé české reprezentaci, čím to bylo?
Bylo to uvolněnější, chtěli jsme si závod hlavně užít. Mrzí mě, že nebodoval i Fanda Lejsek (umístil se 33. – pozn. red.), to by bylo super. Celkově nám to udělalo radost, dokázali jsme si, že na to máme.

V jakém bodě se teď nachází vaše příprava?
Připravuji se už od začátku března. Bohužel je Dukla zavřená, takže trénuji doma ve Frenštátě pod vedením Jaroslava Sakaly a Zdeňka Žídka. Tvrdě makáme, zaměřujeme se hlavně na kondici. Jsem rád za to, že s nimi mohu spolupracovat.  

Už máte nějaké cíle do nadcházející sezony?
Zatím je na to brzo. Momentálně se chci hlavně připravit na Kontinentální pohár ve Frenštátě pod Radhoštěm (13. – 14. srpna). Je to doma, mám takový sen, že bych to tu jednou rád vyhrál.

Foto: Kinga Stanaszek