Kotník srůstá bez komplikací. Eva Samková už pomýšlí na koně
V až překvapivé pohodě je necelé tři týdny po vážném úrazu snowboardcrossařka Eva Samková. Víc než zlomený kotník ji trápí pohybový klid, který jí naordinovali lékaři, a tak olympijská vítězka ze Soči přemítá, čím by se mohla zabavit. Tajně pomýšlí i na jízdu na koni.
„Je to dobré, až jsem překvapená. Nebolí to, akorát když s tím zbytečně moc pochoduju, což bych ještě neměla, se to rozbolí,“ shrnula dvacetiletá snowboardistka svůj aktuální zdravotní stav.
Takže nebýt všudypříromných berlí, ani o kotníku nevíte?
Ono to vlastně přestalo bolet už po dvou dnech, s tím jsem byla spokojená. Jenom někdy v noci to bývá sranda. Mám třeba divoký sen, cuknu sebou a hned jsem vzhůru bojím se, jestli jsem si s tím nehnula moc.
Jak pokračuje rehabilitace?
Cvičím břicho a chodím k fyzioterapeutům se zády, protože mě bolí, jak ležím a taky jsem si je narazila při tom pádu. Rehabilitaci samotného kotníku nechtějí uspěchat, takže na tu si ještě počkám.
Nudíte se?
No právě. Člověk nemá moc co jiného dělat, takže kejsnu u počítače. Když jsem doma ve Vrchlabí, koukám trochu na televizi a snažím se číst, v Praze televizi nemám a teď už ani internet, protože mi došel ten na flashce, takže tam už jenom čtu. Mám zas ale hodně času na kamarády. Taky si plánuju, co všechno si nakoupím na Pepina (smích).
To musí být k vzteku, když člověk dostane koně a nesmí na něm jezdit..
Už jsem tam byla. Bál se, chudák, těch berlí, tak jsem je položila na zem, aby byl víc v pohodě. Oni tam pak ale začali docela dupat, tak jsem se radši klidila z cesty. Ale je to těžké, když mám takhle zaměstnané ruce, s těmi berlemi ho ani nikam nedovedu. Takže doufám, že mi teď doktoři ježdění na koni schválí, to bude pan doktor asi překvapený, a holky mi ho vždycky dovedou, osedlají a já už pak budu fungovat na něm.
Jak se na něj dostanete?
My máme takovou stoličku a Pepin je navíc prcek, takže na něj i vyskočím.
Nebojíte se, že až se tohle dočte trenér Marek Jelínek, bude s podobnými plány konec? Prý se vám chystá naordinovat posilovnu, abyste nezakrněla.
Tak to mi ani neřekl (smích). Ale je pravda, že když jsem byla po operaci kolene, taky jsem chodila do posilovny aspoň na vršek, takže čekám, že mi Mára během pár dnů zavolá. Aspoň to bude nějaká změna a ta ramena stejně potřebují pořád makat, takže to nebude na škodu.
Právě na vaše vypadávací ramena se chtěli doktoři v tréninkové pauze také zaměřit. Jak to vypadá?
Není to asi moc jednoduché. Dvacet let jsem s takovými rameny žila a naučit je najednou fungovat tak, jak mají, je hrozně těžké. Takže postupujeme po miniaturních krocích, když to vypadne, zase se vrátíme trochu zpátky. Určitě se to zlepšuje, ale není to ideální.
Pominulo už trochu to mediální šílenství, které se kolem vás rozpoutalo po vítězství v Soči?
No, pořád to mám docela divoké. Jsem taková rozlítaná, ale naštěstí mám od Toyoty auto s automatem a jsem mobilní. Vždycky je to tak, že mě někde chtějí, já řeknu: Jo, v pohodě a pak jsme v půlce a já si říkám, že už by to mohlo skončit. Vždycky mám prostě velké oči a pak až pozdě zjistím, že mě to vlastně moc nebaví a jsem unavená.
ŠS
