Konečně se na nás přijdou podívat lidi, těší se na olympiádu snowboardcrossařka Samková
Našlapanou sezónu má před sebou dvacetiletá kometa českého snowboardcrossu Eva Samková. Vedle světového poháru čeká rodačku z Vrchlabí také univerziáda a samozřejmě olympiáda v Rusku, kde bude jednou z nějvětších medailových nadějí.
V loňské sezóně si Eva Samková dojela pro premiérové vítězství v závodě světového poháru, později přidala ještě třetí příčku a celkově v seriálu skončila čtvrtá. Skvělými výsledky si dvacetiletá rodačka z Vrchlabí upevnila pozici ve světové špičce a do nadcházející sezóny vstoupí jako jedna z hlavních medailových nadějí pro únorovou olympiádu v ruském Soči. „Tohle je pro mě úplně nové. Od známých a kamarádů slyším prakticky jen to, že jestli tam něco nezajedu, ať se ani nevracím, řečeno samozřejmě s humorem. Všichni to najednou berou hodně osobně a moc mi fandí, takže to je super. Na druhou stranu je už teď hektika, ale nijak výrazně to se mnou zatím necloumá. Podle mě jde pořád o jeden a ten samý závod a nezáleží na tom, jestli je to svěťák, nebo olympiáda. Snowboardcross je malý sport a dělá nás to tak málo, že startovní pole bude téměř totožné s ostatními závody, které jezdíme. Rozdíl bude asi akorát v divácích, konečně se na nás přijde podívat víc lidí. To vítám, protože normálně se na nás většinou nikdo nedívá,“ směje se věčně dobře naladěná snowboardistka a vypočítává další sezónní cíle. „Olympiáda bude samozřejmě vrcholem, ale hodně se zaměřím i na celkové umístění ve světovém poháru. Loni jsem byla čtvrtá a chtěla bych se posunout minimálně o stupínek výš. Tenhle cíl je pro mě možná ještě důležitější než hry v Soči, protože člověk musí zabrat v šesti závodech a ne jen v jednom. Dobrými výsledky bych ráda ukázala světu, že nahoru se může dostat i holka z Čech, která nemá takové tréninkové podmínky, jako třeba Kanaďanky, které mohou využívat vlastní kvalitní tratě. Důležitá pro mě bude i univerziáda, ta je na programu už v prosinci v Itálii,“ těší se studentka soukromé Vysoké školy ekonomie a managementu.
Ke špičkovým výsledkům by měla Evě Samkové pomoci kvalitní letní příprava, která se v mnohém lišila od předchozích let. „První sníh většinou absolvujeme na začátku září, ale letos jsme na něm stáli už v červenci, a to na Novém Zélandu, kde jsme strávili krásných šest týdnů. Sice tam nebyla postavená trať, ale hodně jsme skákali a pilovali techniku na sjezdovce. Nejdřív jsem se trochu bála, abych už na podzim nebyla z toho sněhu otrávená, když jsme začali o měsíc a půl dřív, ale je to naštěstí přesně naopak. Pořád mě to strašně moc baví a cítím, že už teď, před začátkem zimy, jsem dobře vyježděná. Navíc jsem si to zpestřila čtrnáctidenní surfovačkou na Bali, takže nejsem pořád a jenom na sněhu,“ popisuje Samková svoje snové léto.
Změna před olympijskou sezónou nenastala jen v přípravě, ale i ve vybavení. „Přešli jsme na jinou značku prkna a zatím jsem nadšená. Jsou to švýcarská prkna, jezdí na nich 90% startovního pole a vynikají hlavně rychlostí. Změnili jsme i tvar a délku, tak uvidíme, jak se s tím poperu. Zatím se mi na tom ale jezdí dobře, zapracovali jsme i na servisákovi, tak věřím, že to všechno přinese ovoce.“
Věčně vysmátá Eva Samková je na sněhu ve svém živlu
Veselá snowboardcrossařka, kterou závodní svět zná jedině s vtipným, namalovaným knírkem, se už nemůže dočkat zimy. S příchodem sezóny se ale zároveň bude muset na čas rozloučit se svými koníčky, a to doslova. „Miluju koně a trávím u nich dost času, to už se o mně docela ví. Vlastně jsem na nich vždycky chtěla závodit víc, než na snowboardu. Jenže pocházím z hor, kde bývá plno sněhu a navíc jezdectví není nic levného, takže nakonec vyhrálo to prkno. Ale pořídit si koně a toulat se na něm přírodou je mým snem a já si ho jednou splním.“ Dalším originálním prostředkem regenerace trojnásobné juniorské mistryně světa je hra na saxofon. „Na ten jsem teď ale pěkně dlouho nesáhla, bohužel není čas. Mamka mě ale přemlouvá, abych si pořídila nový a zase se do toho naplno ponořila. Vždycky, když jsem doma, žadoní, abych jí zahrála. Třeba se k tomu jednou vrátím a budu zase hrát častěji.“
A třeba si Eva Samková na vlastní počest zahraje v únoru rovnou českou hymnu.
ŠS
