Roman Koudelka odpovídal v medailonku skokanů. Jeho vzorem byl Matura, Janda nebo Funaki. Co je pro něj největší lákadlo skoků?
Od nové sezony se budou moct čtenáři těšit také na nový projekt – medailonky skokanů na lyžích. Jako první odpovídal Roman Koudelka, vítěz pěti závodů světového poháru. Nepřekvapí, že nejraději ve své kariéře vzpomíná právě na své první vítězství, které zapsal v roce 2014 v německém Klingenthalu. Další německý můstek, v Ga-Pa, patří k jeho nejoblíbenějším. Jak se nejlépe odreaguje od skoků na lyžích nebo co by poradil mladým začínajícím skokanům? Čtete dále nebo se podívejte na video.
Rok 1995, Lomnice nad Popelkou. Když se malého předškoláka Romana jeho rodiče ptali, jaký sport by chtěl dělat, odpověď byla jasná vzhledem k místu, odkud pochází. „V Lomnici jsou pro skoky ideální podmínky. Můj dědeček také skákal a já jsem rodičům řekl, že bych chtěl skoky taky zkusit. Zůstal jsem u nich a jsem za to rád.“ Tento sport ale je pro jiné, „neskokanské“ části republiky poměrně neobvyklý. „Když jsme přijeli jinam nebo jsme jeli se školou na základce na výlet a někdo věděl, že skáču, tak se na mě koukali trošku divně. Přece jen v jiných městech nejsou skoky tak populární jako v Lomnici nebo Frenštátu,“ odpovídá devětadvacetiletý sportovec
23. listopadu 2014 vyhrál v Klingenthalu na velkém můstku svůj první závod světového poháru a týž sezonu přidal ještě další tři vítězství. O rok později se radoval ve Visle, kde bude za několik dní zahájena letní Grand Prix. Ale jaký je jeho nejoblíbenější můstek a který naopak nemá příliš rád? V obou případech jde o zastávky Turné čtyř můstků. „Mám moc rád druhý závod v Garmisch-Partenkirchenu. Ten můstek přímo miluju, je to můj miláček. Naopak mám problémy na posledním můstku Turné v Bischofshofenu (můstek Paula Ausserleitnera – pozn. aut.). Je tam specifický nájezd a moc se mi tam nelíbí,“ odpovídá ale s tím, že když má skokan formu, dokáže skočit kdekoliv.
Třeba i na mamutím můstku, kterých je na světě šest. Bohužel dva z nich, v Harrachově a v Ironwoodu, nejsou funkční. Svůj první skok na mamutu si asi bude navždy pamatovat každý skokan a nejinak je to i u Romana Koudelky. „Je to výjimečný pocit a říká se, že teprve na mamutu se skokan stane skokanem. U mě to bylo v Harrachově, skočil jsem tuším 179,5 metrů. Byl to nádherný pocit a byl jsem šťastný, že jsem si to mohl vyzkoušet.
Právě pocit létání je jednou z věcí, která je na skocích odlišná od jiných sportů. „Není to fotbal, hokej nebo tenis, který si může zkusit každý. Že si každý může vzít lyže, jít si skočit a letět vzduchem nějakých sto metrů. V tom jsou skoky výjimečné a pocit ve vzduchu je nepopsatelný,“ vyznává se Roman Koudelka a s tím souvisí i jeho rada mladým začínajícím skokanům. „Skoky nejsou jednoduchým sportem, ale když se mladým skokanům podaří překonat období v pubertě, kdy všichni končí a oni budou skákat dále, tak poznají, že je to nádherný sport. Pocit létat vzduchem je nepopsatelný. Kdo to nezažil, tak neví, o čem mluvím, ale tohle je to největší lákadlo,“ uzavírá svůj medailonek Koudy.
